Sousedé v lavici

Kapitola 5

Kryštof POV:

Uuuu. Aaaaa. Mňam. To je tak dobrý. Miluji ten pocit v ústech. A ten sirup! Zaručeně moje mamka umí nejlepší lívance!

Sice to mě být snídaně, ale je to oběd a já se o tom nehodlám bavit. Možná že to ani oběd není? No je 13:20 a mě ve dvě začíná trénink s klukama. Dojím poslední sousto a špinavé nádobí dám do myčky.

V pokoji si na sebe vezmu světle hnědé volné kalhoty, bílé dlouhé tričko s krátkým rukávem a přes to černou mikinu. Do tašky si vezmu ručník obkečení na trénink a deodorant. Jsem s Jakubem domluvený že mě má vyzvednout.

Tašku si beru na rameno a v kuchyni si vezmu můj oblíbený ✯pomeramčový džus✯ a hodím ho do tašky.

Zamykám dveře a už slyším jak ten debil na mě troubí. „ Já tě slyším!“ nasednu do jeho auta „ Tak to je dobrý“ odpoví mi a rozjede se na hřiště. „ Hele co kdyby jsme potom po tréninku zašli do kina?“ začne nové téma, aby v autě nebylo takové to trapné ticho. „ Fajn a na co?“ „ Třeba na pátek třináctého?“  Hm to už jsem viděl několikrát, ale nevadí.

„ Ok“ pokrčím rameny a sleduji ubíhající krajinu. „ Nebude vadit, když pozvu pár dalších lidí?“  hodí na mě krátký pohled, ale ihned ho stočí zpět. „ V pohodě“ odpovím. Po chvíli dorazíme na hřiště, kde už jsou kluci.  „ Zdar!“ pozdravím je a jdu do šaten se převlékat.

Už se chystám odejít, když u vchodu narazím na Jakuba jak Adélu. Nečekal jsem že bude tady.„ Hej jděte s tím na záchody“ hlesnu, když okolo nich projdu. Ani jeden mi neodpoví a dál se věnují svojí činnosti. Protočím oči a jduza klukama.

„ Hele s kým tam je Jakub?“ zeptá se Šimon. Musím uznat že se z něj pomalu stává drbna. Tak nějak se to říká ne? „ S Adélou“ „ Nooo ten na to kde rychle, vždyť je ro měsíc a půl co se rozešel s.... em... Jo Květoslavou. “ zvědavě se na mne podívá. „ Hm “ pokrčím rameny a jdu k Filipovi, který je náš kapitán. 

„ Tak rozděl te se na dva tými jdeme hrát fotbal, ale až příjde Jakub!“

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

„Hej kluci chcete jít do kina?!“ zakřičí Jakub přes celou šatnu. Pár lidí řekne ano, někteří neodpovídají a zbytek tu už není. Podívám se na hodinky. To už je půl sedmé?!  „ Tak jdeme “ zahlásí Filip a čeká u dveří, aby je pak mohl zavřít. Po cestě se připojím o Jakubovi.

„ Hej otevři mi kufr“ řeknu „ Jo čekej“ dojde ke kufru a odemkne ho. Hodím tašku do kufru.

Cesta probíhá celkem v klidu, s náma tu je Adéla a Tom. „ Fajn vystupujte špunti!“ zahlásí Jakub. Protočím oči a udělám co řekne. „ Kupte si lístek popcorn, colu a jdeme“ zavelí Adéla a ruku v ruce s Jakubem jdou k přepážce s lístkama na náš  film. Já s Tomem na sebe hodíme pohled “ Jako vážně?“ a jdeme za nima.

Koupíme si lístek popcorn a colu. A jdeme do sálu číslo 8. moc lidí tu není  Sedneme si na svá místa. Do sálu příjde ještě Lukáš, Štěpán a Martin. Sednou si před nás přesněji Martin předemne.

Když konečně skončí reklamy a začne film všimnu si že je Martin nervózní. Asi by mi to mělo být jedno, ale není. Začne mi to vrtat hlavolam a začnu vymýšlet různé teorie.  STOP! Do prdele nemělo by mě to zajímat. Začnu ujídat svůj popcorn,kterého jsem se mezitím ani nedotkl.

Poohlédnu se po ostatních,  zjistím že Adéla leží Jakubovi na rameni, Tom sleduje svůj mobil, Štěpán s Lukášem sledují film a Martin upíjí colu. Tiše si povzdechnu a opřu se o opěrátko.

ฅ⁠^⁠•⁠ﻌ⁠•⁠^⁠ฅ

Když film skončí tak jdeme před kino. „ Kubo hodíš mě dom?“ zeptám se ho „ Sorry ale nemůžu však víš“ kývne hlavou směrem k Adéle. „ Ok, ale otevři mi kufr“ „ Jo“ otevře ho a já si vezmu svojí tašku „ Čau“ řekne „ Čau“ odpovím a jdu domů. Cesta se táhne, ale mě to nevadí rád se v noci procházím.

Když dorazím domů je 22:16 rodiče už by měli spát, ale nechci to pokoušet. Potichu dojdu do svého pokoje, tašku dám do rohu místnosti a ze skříně si vezmu jenom boxerky a jdu do sprchy. Rychle se osprchuji a vyčistím zuby. Lehnu si do postele a jsem rád že dnešní den už končí.