Wounds & Scars | Break The Cycle

15.

 Zase spolu. Leželi jsme v posteli a povídali si, smáli se a líbali se. Tak, jako tomu bylo kdysi. Cítil jsem se s ním šťastný, neskutečně. Nic mi nechybělo, když jsem měl po boku jeho. Odteď jsem si užíval každé chvíle, co jsem měl možnost trávit s ním.

„A kdo byli ti dva kluci? Vypadali, že o tebe mají zájem."

„Snad nežárlíš?" zasmál jsem se, ale Dexter zůstal vážný. Takový nikdy nebyl, byla s ním sranda a všemu se smál...

„Spal jsi s nimi?"

„Dexi, o tom se ti snad svěřovat nemusím." Něco mi na tom prostě nesedělo.

„Takže spal. Proč?" zamumlal. Jako kdybych byl nějaký jeho majetek, kterého se dotkl někdo jiný.

„Protože jsem si myslel, že jsi mrtvej."

„Tak to ses rychle dostal do formy." Kousavá poznámka. To jsem od něj nečekal.

„S tím hnědovlasým jsem chodil a černovlasým vyšukával."

„Tak doufám, že sis to náležitě užil." Zavrčel jízlivě a zvedal se z postele.  Hledal oblečení, zatímco jsem se na něj koukal s pozvednutím obočím, jestli to myslí vážně.

„Co ti je? Změnil ses. Kdysi jsi byl pro každou srandu a dneska mluvíš tak vážně."

„To víš, lidi se mění. Někteří zvážní a někteří se mění v kurvy." Ironicky se usmál. Absolutně jsem nechápala, co to do něj vjelo.

„Takže jsem kurva? Aha, dobře. Takže si tu přišel jenom proto, abys mě ojel. A všechno ostatní si můžu převzít, jako totální sračky." Rudnul jsem vzteky. Co si o sobě myslí?

„Hele, na hádky nemám čas, probereme to večer, teď musím do práce, čau." Políbil mě na tvář a jako frajer odešel.

Začínal jsem přemýšlet nad tím, kde se stala chyba. Když byl mrtvej, tak jsem ho miloval, ale jak ho teď vidím- tak mě normálně napadá, co já k němu vůbec cítím? Úplně se povahově změnil k nepoznání, z povahy, kterou jsem na něm tak miloval, se stala povaha, která mi lezla krkem.

Dexter opravdu umřel, protože tohle, s čím jsem strávil noc, to není můj Dexter, to je někdo, koho neznám.