Wounds & Scars | Break The Cycle

22.

Chystal jsem se jít navštívit Dannyho do nemocnice a před hlavním vchodem jsem se střetl s nějakou slečnou. Zrovna chtěla zazvonit a tvářila se až přehnaně mile.

„Přejete si?" pozvedl jsem nedůvěřivě jedno obočí. Snad na tebe nevytáhne nůž.

„Jsem sestra Dextera Greena," vytáhla z kapsy papír a podala mi ho. „To je pro vás, máte si to přečíst v klidu, nejlépe 22. 6." Zvážněla a koukala se mi upřeně do očí. Trochu jsem nechápal, o co jde. Zastrčil jsem si papír do zadní kapsy a omluvil se jí, že už budu muset jít.

--

Jemně jsem zaklepal na dveře od pokoje a nakoukl dovnitř. Když mě viděl, vykouzlil se mu na tváří široký a upřímný úsměv.

„Ahoj hrdino." Uculil jsem se a rychle zavřel.

„Ahoj, zachránče."

„Ale prosimtě. To byla maličkost."

„Maličkost? Zachránil jsi mi život, to není maličkost."

„Měl jsem strach, že mi tam umřeš, dělal jsem všechno proto, aby se to nestalo."

„Pojď ke mně." Posunul se na kraj, abych si k němu mohl přisednout a sám se o sed pokoušel.

Naznačil mi, aby se sklonil blíž, že mi chce něco pošeptat. Přiblížil jsem k němu hlavu a Danny mě políbil. Upřímně- čekal jsem to. A vůbec mi to nevadilo.

„Možná to byla zkouška osudu." Zašeptal jsem a pohladil ho po tváří.

„Zapomněl jsem ti něco říct..."

„A co?" vykulil jsem oči.

„Že tě miluju." Pousmál se.

„Já tebe taky." Teď jsem si tím byl konečně jistý...