ZLO 3

🧛🏻|6|🧛🏻

Po nějakém měsíci se tady zastavil Popletal.

,,Nevypadá to Raddle, že by se o tebe Ten jehož jméno nesmíme vyslovit nějak zajímal."

,,A taky to nevypadá, že by mě to nějak zajímalo."

,,Chovej se jak chceš, stejně už máš zaručené místo v Azkabanu!"

Já se chladně zasmál. ,,To by mě zajímalo kdy mě tam hodláte zavřít, zákony vám to totiž zakazují."

,,Ihned jak budeš mít patnáct let!"

,,Nikdy nebudu mít patnáct, to jste tak vymetenej, že nevíte že upíři nestárnou."

,,Stejně zanedlouho zemřeš! Bez krve upíři žít nemohou."

,,Myslíte si, že to nevím?"

Bez odpovědi mi hodil noviny. Ihned na první straně byl rozhovor s Toliasem, když se vyjadřoval k mému dávnému obvinění z toho, že jsme příbuzní. Prý nechápe jak to někoho mohlo napadnout a že je jedině dobře, že jsem byl odvezen, abych neohrožoval ostatní.

,,Dostalo se vám alespoň trochu pocty, když jste se zbavil syna černokněžníka?"

Neodpověděl a odešel.

Odpoledne se dveře otevřeli ještě jednou. Pouze sem strčili hnědovlasou dívku. Sedla si vedle mě, natáhla ke mně natáhla ruku a představila se.

,,Jsem Lissi Andrewsová a pocházím z Řecka. Ten jehož jméno se neříká mi vyvraždil rodinu. Kdo jsi ty?"

,,Budeš už zticha?"

,,Pokud mi řekneš kdo jsi."

,,Ten koho by ses měla bát."

,,Co tím myslíš?"

,,Mysli si co chceš."

Na chvíli mě nechala být.

,,A proč tady jsi?"

,,To ti může být jedno."

,,To jsi mi toho moc neřekl."

Nijak jsem na ni nereagoval.

,,Tak si odsedni, když tě tak otravuju." Odsekla naštvaně.

,,Jestli sis nevšimla, nemůžu."

Se zděšením se podívala na mohutné řetězy jež se mi zakrývaly až někam do masa.

,,Tak proč si je neodčaruješ? Jde vidět, že nejsi mudla."

,,Ksakru, ten idiot Brumbál mi nasadil magická pouta!"

,,Tak si alespoň sundej tu kápi ať ti vidím do tváře."

,,Ne."

Zničehonic prudce vzala závěsy a odtáhla je. Z mého hrdla se ozval výkřik.

Závěsy na chvíli zase zatáhla a promluvila. ,,Teď se hraje podle mých pravidel. Kdo jsi?!"

Když jsem neodpovídal znovu odtáhla okno. Trvalo celou věčnost, než ho zase skryla.

,,Kdo jsi?"

,,William Raddle."

,,Ty jsi ten syn Voldemorta?!" Na to znovu zopakovala svůj rituál na odhalení okna. ,,To bylo za mou rodinu. Proč jsi tu zavřený?"

,,Dej mi pokoj."

,,Chceš aby tě slunce zabilo?!"

,,Pochop, že je jedno, zda mě zabije slunce nebo hlad!"

Natáhla ke mně ruku. ,,Tak se napij, do toho."

Zakousl jsem se jí pod kůži a sál její krev. Trvalo chvilku než jsem se jsem se odtrhl a ona se ocitla skoro bez krve. Díky nově nalezené síle jsem mohl roztrhbout řetězy, které mě sužovaly a vzal ze země medailon Salazara Zmiozela, který mě chránil před sluncem.

Lissi mě vzala za ruku. ,,Opovaž se mě tady nechat!"

,,Fajn tak nás přemýsti."

,,Neumím se přemysťovat, učí se to až v posledním ročníku."

Měl jsem chuť ji roztrhnout na dva kusy. ,,Pojď."
Prokopl jsem okno, stoupnul jsem si na okenní římsu a začal sestupoval z osmého patra. Aniž bych si to moc chtěl přiznávat, můj strach z výšek se projevoval více než kdy dříve.
Lissi podklouzla noha, začala padat dolů. Jednou rukou jsem ji zachytil, tou druhou jsem se držel jedné z říms. Pokračoval jsem dolů.

Sotva jsem se i s Lissi ocitl na pevné zemi, někdo si nás všiml. Byl to bledý, sotva pětiletý chlapec s hnědými vlasy a barvou očí, jež se výrazně podobala moři.

,,Až se tě někdo bude ptát, neviděl jsi nás, ano?"

,,Ale lhát se nemá."

,,Nebude to lež, bude to pomoc...kamarádovi."

,,Tak jo" otočil se a odběhl zpět do budovy.

,,Pojď, musíme pospíšit!"

Rozeběhli jsme se přes trávu, jež nás oddělovala od východu. Bylo až překvapující, že nikdo nehlídal bránu. Sotva jsem jí ale prošel, uslyšel jsem alarm. Bylo ale už pozdě, vběhli jsme na mudlovskou ulici.

Lissi mě zatáhla do jednoho z podivně vypadajících obchodů a vložila mi do rukou oblečení.

,,Obleč si to."

,,To se jako vážně se mám snížit k tomu abych nosil tak ohavné oblečení za pár korun?!"

,,Jestli máš své mudlovské peníze, kup si co chceš!"

Byla opravdu překvapená, když jsem vytáhl svazek asi deseti tisíců mudlovských eur. ,,Pojď Lissi" sotva jsme byli před obchodem vyjela na mě.

,,Chováš se jako idiot, Williame. Každej nemá peněz tolik, aby mohl tak rozhazovat."

,,Ale já je mám a hodlám je využívat. Jestli chceš stále kupovat oblečení, měli bychom si pospíšit, blíží se k nám někdo z ochranky sirotčince."

,,Lepší bude, když se rozdělíme, nebudeme tak nápadní."

Vtiskl jsem jí do ruky svou dýku. ,,Pod touhle dýkou zemřel tvůj otec, tak ho pomsti. Sbohem Lissi Andrewsová." Zmizel jsem v davu lidí.