ZLO 3

🧛🏻|11|🧛🏻

Jejího těla jsem se zbavil a otočil se ke stolu. Vytáhl jsem z ní mapu, kterou jsem rozložil a nakapal na ní pár kapek krve. Ty se okamžitě začali pohybovat, rozplynuli se až na Grimmauldově náměstí v domě 12.

Abych vám vše osvítil chystám se najít svého nevlastního bratra, syna Siriuse Blacka.

Přemýstil jsem se do před dům. Našel jsem si tmavý koutek ve dveřích a zazvonil. Ve dveřích se objevila Amalie. Ovládl jsem jí mysl aby mě pozvala dovnitř. Poté jsem ji zabil. To už se přede mnou objevil Black.

,,Raddle!"

,,Nenabídneš mi ani nic k pití?"

,,Co tu chceš?!"

,,Udělat to, co otec neudělal. Zabít tě"

,,Nedělej to!"

,,Pozdě" mávl jsem rukou a byl mrtev. To už tu byl i Eilon. Mířil na mě hůlkou.

,,Nejsi doufám tak naivní aby sis myslel, že by jsi mě porazil?"

,,Co tady chceš?!"

,,Byl bych tě zabil, ale myslím že tě jen zavedu otci aby to udělal on. Nerad si zbytečně špiním ruce" spoutal jsem ho a přemýstil se s ním pryč. Jakmile jsem to ale udělal narazila do mě dřevěná kulka. Uviděl jsem Fénixův rád s Brumbálem v čele.

,,Jak zbabělé zaútočit na někoho kdo se sotva přemýstil" raději jsem měl být zticha, protože jsem schytal dalších několik ran. I přes bolest ve které jsem se svíjel jsem veškerou svou magii přemýstil do dlaní. Poté jsem několik lidí zabil. Několikrát mě ještě střelili, bylo to jako by na mě třista lidí zasáhlo Cruciatem.

Několik lidí se k mně přiblížilo a svázalo mě. Nebylo to ale magické spoutání- použili na mě provazy z lýka. To bolest ještě mnohonásobně zesílila. Přemýstili se se mnou někam kde jsem to neznal. Zamčeli mě do jedné z mnoha cel a nechali tu. Já i když se mi to příčí tak jsem se snažil myslet nad jedinou věc. Jsem přeci s otcem propojen znamením zla. A nejen s otcem. Mohl jsem přivolat kohokoli.

*
Třetí osoba

Tolias probíral s Tomem Brumbála, když oba ucítili bolest na předloktí.

,,Ty mě voláš?"

,,Já ne, William"

,,Počkej, počkej, počkej víš jak akutně nás musí potřebovat když nás zavolal"

,,Umírá"

,,Cože?!"

,,Cítím to, cítil jsem to i když byl zavřený v sirotčinci"

,,Co je s Williamem?!"

Oba se otočili a uviděli Tifiana.

,,Unesl ho Brumbál"

,,To mi chcete jen tak říct, že nejmocnějšího člověka co kdy byl jen tak unesou jako by se nechumelilo?"

,,Zůstaňte tady"

,,Ne, jsme Raddleovi a ti táhnou za jeden provaz. Nejsi jediný kdo má nevyřízené účty."

Všichni tři se přemýstili. Vypadali velice podobně, skoro jako trojčata.

Tolias šel hledat Williama. Nebylo těžké ho najít, celou budovou totiž byla cítit jeho magie. Vypadalo to, že Tom nelhal, William vypadal doopravdy žalostně. Překvapivě u něj nikdo nebyl. Vzal ho na temné sídlo.
Rozvázal jsem ho a vyndal mu kousky dřeva z ran...

William Edward Raddle

***
Zničehonic jsem otevřel oči a posadil se.

,,Kde je otec?!"

,,On, ani Tifian se ještě nevrátili."

,,Musím tam jít!"

,,Nikam nejdeš!"

Nevšímal jsem si ho a přemýstil se zpět. Abych vám osvětlil situaci, uvědomil jsem si totiž že otec měl tento rok umřít. Prošel jsem několik dveří než jsem je zahlédl. Bylo ale pozdě. Viděl jsem jak otce zasáhlo ono zelené světlo...

Brumbál se stáhl a já jsem se rozeběhl k otci, slzy mi řekli proudem. Není žádná naděje, že by to přežil.
Ucítil jsem dotyk na svém rameni.

,,Williame, měli by jsme jít."

,,Nemůže být mrtvý."

Neodpověděl, jen nás přemýstil za Toliasem.

,,Kde je Tom?!"

Já neodpovídal, pouze jsem se zavřel v pokoji a nikoho nechtěl pustit dovnitř.