ZLO 3

🧛🏻|9|🧛🏻

,,Takže dnešní hodinu začneme našimi dvěma esejemi. Pane Raddle, sdělte nám svůj názor."

,,Jak jsem již říkal minule, to aby byl Bezesný spánek návykový není možné. Mám k tomu několik důkazů. U lidí u kterých bylo podezření se nedávno prokázalo, že dlouhodobě brali drogy. Také vedoucí oddělení lektvarů přesně před třemi dny oznámil že se opravdu jednalo pouze o domněnku, tudíž je tato teorie vyvrácena. Všechno ostatní máte sepsané zde" zvedl jsem se a donesl k němu tlustý svazek pergamenů.

,,Slečno Grangerová, máte k tomu co dodat?"

,,Ano, zajímalo by mě kde Raddle našel zprávu o tom co prohlásil vedoucí oddělení lektvarů."

Zase jsem vstal a položil před ni nejnovější číslo Denního věštce. ,,Příště si nečti jen úvodní článek, ale i ten vedlejší. Nemohu za to, že novináři považují za důležitější mistrovství světa ve famfrpálu."

,,Je to opravdu tak jak říká pan Raddle. Doteď byly veřejné spekulace o tom, kde je pravda. Dávám Zmiozelu 100 bodů, teď si lektvar zkusíme uvařit."

Na konci hodiny si mě tu Tolias ještě nechal.
,,Williame, nedoufáš v to, že si myslím že sis to všechno zjistit za tak krátkou dobu."

,,V minulosti jsem se tímto odvětvím lektvarů zabýval, teď ale řekni co chceš"

,,Jen ti mám Wille od otce oznámit jednu věc."

,,Neříkej mi tak!"

,,Dříve ti to nevadilo"

,,Tuto příšernou přezdívku jsem pohřbil když jsi mě před lety zbavil části magie!"

,,Radši se vrátíme k tomu co ti mám vyřídit. Jak víš původně jsi měl být oddělán Tomovi z péče, ale někoho očaroval, takže se tak neuskuteční."

,,Radši už buď zticha. Teď je toho na mě moc Toliasi." Přemýstil jsem se za otcem a uvědomil si, že musel mou magickou stopu zase vrátit

,,Williame, promiň-"

,,Sakra, proč všechno pořád děláš?! Já se o sebe umím postarat sám! Já už dál nemůžu, jestli si myslíš, že jsem se z jeho smrti vzpamatoval, tak se pleteš."

Objal mě a já to opětoval.
Hluboce jsem se mu podíval do očí a šel do svého pokoje. Vzal jsem si pár věcí včetně klíče od Gringottovi banky a přemýstil se do skrytého panství uprostřed lesa. Odložil jsem si zde věci a chvíli nic nevnímal.

*
Zrovna když jsem se vrátil z lovu stála tady malinká sovička s dopisem na noze. Odvázal jsem ho a pustil se do čtení.

Williame,
velice jsi mě zklamal tím jak ses vůči Tomovi zachoval. Chtěl ti pomoct a ty jsi mu místo toho ovládl mysl, zmizel bůhvíkam a ani jsi mi nic neřekl.
Jinak se tu zastavila nějaká Andrewsová a sháněla se po tobě. Poslal jsem ji pryč, ale zřejmě věděla něco co neměla. Nevím zda jsi četl denního věštce, ale objevil se v něm jistý článek. No koneckonců posílám ti ho též.
Asi tě po přečtení nepřekvapí, že už o tvou pozornost nestojím.

Nahlédl jsem do obálky kde bylo i pár vytržených stránek z Denního věštce.
Pohlédl jsem na tu první. Už z nadpisu jsem pochopil proč je Tolias tak naštvaný

Zjistili jsme pro vás další věc o již několikrát zmiňovaném Williamu Raddleovi.
Jeho strýc je opravdu Tolias Newerth. Již dříve se o tom několik lidí zmiňovalo, ale vždy se vše popřelo.
Pro vás jsme ale zjistili, že Ten jehož jméno se neříká nemá jen jednoho bratra. Ten druhý se jmenuje Tifian Dove. Ano, vidíte dobře sám ministr kouzel Francie. Bystrozorové ho teď vyslýchají, ale zřejmě bude odsouzen k doživotí v Azkabanu.

Více na straně 8

Nic dalšího už jsem ani nečetl. Zničehonic tu zazvonil zvonek. Opatrně jsem otevřel dveře. Ten kdo v nich stál mě velice překvapil. Byla to totiž Lissi.

,,Nechtěla jsi se náhodou rozdělovat?"

,,Mohu jít dál?"

,,Proč jsi tady? Chceš se mi vysmát kvůli tomu co jsi prodala Dennímu věštci?"

,,Neříkala bych to nikomu, ale naštval mě tvůj strýc, ale teď k věci. Chci tě poprosit zda bych tady nemohla pár dní zůstat."

Pokynul jsem jí aby vstoupila dovnitř.

Sotva vstoupila, porozhlédla se okolo ,,Ty nechceš, aby o tobě kdokoli věděl a stejně si koupíš takovou vilu."

,,Jdu si sehnat oběd, do mého pokoje máš zakázáno chodit."

*
Když jsem se po několika hodinách se vrátil, Lissi seděla na pohovce a četla denního věštce.

,,Nazvali tě mrtvým, Wille. Mě obvinili z velezrady a smrtijedství."

Nastavil jsem ruku, noviny mi vlétly do ruky, hned poté vzplanuly

,,Uvažoval jsi o tom, že by jsi se vrátil do Bradavic?"

,,Lissi, já to nechci řešit."

,,Nemůžeš utíkat před přítomností."

,,Ne to je to jediné, co teď mohu dělat." Vystoupal jsem schody vedoucí do mého pokoje a sotva jsem do něj vstoupil, svezl jsem se na zem. Po tváři mi stekla jediná slza, kterou jsem se ani nenamáhal stírat.