ZLO 3

🧛🏻|8|🧛🏻

Po několika hodinách jsem si vzal věci a šel do společenské místnosti. Všechny přítomné jsem jen sjel nepříjemným pohledem a povýšeně jsem odešel do pokoje. Zamčel jsem se do koupelny a po velmi dlouhé době se osprchoval. Potom jsem si přivolal čistý hábit, oblékl se a upravil si vlasy. Když jsem byl hotov chystal jsem se ulehnout do postele. V pokoji jsem ale nebyl sám.

,,Takže si se vrátil?"

,,Nechceš mě nechat na pokoji Theo?"

,,Kdes zase byl?"

Otočil jsem se a ulehl do postele s nebesy.

Druhý den jsem vynechával všechny předměty až na lektvary. Šel jsem právě na již zmíněnou hodinu. Sice jsem věděl, že lektvary učí pořád Tolias ale snažil jsem se tuto skutečnost ignorovat. Do učebny jsem dorazil s předstihem. Postupně začínali přicházet i ostatní včetně Toliase.

,,Takže dnes se budeme opět věnovat Bezesnému spánku. Kdo nám poví jeho účinky?" ačkoliv jsem se nepřihlásil, Tolias mě vyvolal. ,,Pane Raddle."

,,Po užití vás čeká klidný spánek beze snů a nočních můr. Podle mnoha lidí je návykový, ale s tím nesouhlasím."

,,Co vám dává důvod si to myslet?"

,,Piji ho každý den a přesto necítím žádnou hlubší závislost." Provokativně jsem pootočil hlavou.

,,To vám stále nedává možnost si to myslet."

,,Nemůže být návykový, protože ho návykové látky musely netvoří."

,,A jaký důvod používat ho máte vy?"

,,Nevím proč bys to měl vědět."

,,Slečno Grangerová, co si myslíte o tom jestli je nebo není Bezesný spánek návykový?"

,,Podle mého je, jelikož přece jenom byly případy kdy se to stalo a lidi na lektvaru byly závislí."

,,Nikdy to nepotvrdili a ani nepotvrdí jelikož není prostor proto, aby to byla pravda. Jak už jsem říkal nemá v sobě návykové látky a navíc nikde není potvrzeno, že nebyli pod vlivem něčeho jiného."

,,Čeho třeba?"

,,Drogy, alkohol."

,,Vypadáte jako by jste s tím měl nějaké zkušenosti."

,,Jak už jsem říkal, nic ti do toho není."

,,Fajn, vy a slečna Grangerová si do příště vypracujete esej na toto téma jasné?"

Potom se otočil a začal psát na tabuli. ,,Tohle si zapište a můžete jít."

Já se ani neobtěžoval, sbalil si věci a chtěl odejít.

,,Pane Raddle, vy tu ještě počkejte."

S úšklebkem jsem se opřel o zeď. Jakmile všichni odešli zapálil jsem si cigaretu.

,,Zkušenosti s drogama? Jo, mám jich mnoho. A důvod používat bezesný spánek? Matka."

Pohlédl na cigaretu v mé ruce a řekl. ,,To má být provokace?"

,,Ber to jak chceš, ale prvně mi řekni co po mně chceš?"

,,Williame, nemůžeš se alespoň snažit, o to se chovat přiměřeně?"

,,Toliasi, mě nikdo nikdy nerozkazoval, proto se o to teď nesnaž ty."

,,Pochop, že všechno nemůžeš zvládat sám!"

,,Můžu a vždy jsem zvládal. Myslíš si že život s otcem byl sluníčkovej? Zakázal všem se mě jen dotknout, ale on sám mě celé hodiny mučil a matka nebyla o nic lepší, proč si asi myslíš že jsem ji zabil? Ty jsi jen další v řadě."

,,Nikdo neví, že jsi upír."

,,Tak to jsou naivnější než jsem si myslel. Už budu muset, skvěle jsme se pobavili. Tedy tvé chování v hodině mě celkem uráží. Víš, že mám pravdu a stejně mě před všemi vyvracíš." Odešel jsem a nevnímal to, že stále volá mé jméno.

*
Jakmile jsem se vrátil zpět do hradu dal jsem se do eseje. To, že vím že mám pravdu mi dost pomáhá, pořád ale nemám dost materiálů. Před lety jsem na toto téma dělal výzkum, ale vše mám na sídle kam se mi zrovna dvakrát nechce. To bych ale musel nechat Grangerovou vyhrát a to nedopustím. Přemýstil jsem se do přijímací haly. Zničehonic mnou totiž projela ostrá bolest.

,,Williame, počítám že něco chceš, jinak by jsi se neukazoval?"

,,Nejsem tady kvůli tobě."

To bolest ještě o mnoho zesílila. ,,Pusť mě!" V očích mi nebezpečně sršelo.

Přišel ke mně a vzal do rukou medailonek. ,,Jaký důvod jsi měl zabít Aleisson?"

,,Myslím, že mé důvody znáš. Ty jsi jen všemu přihlížel, myslím že jsi věděl, že její smrt nastane."

Mávnutím hůlky odkryl všechny okna. Křičel jsem bolestí, cítil jsem, že to nebude trvat dlouho a já budu spálen na popel. Použil jsem všechnu svou magii na to abych okna zatáhl, ale i přesto jsem začínal upadat do bezvědomí.

I přes neutuchající bolest jsem se přemýstil do svého pokoje a vzal si co jsem potřeboval. Jelikož jsem byl skoro v bezvědomí, při přemysťovaní do Bradavic jsem omylem skončil v Toliasově kabinetu.

,,Williame!"

,,Nech mě na pokoji, jsem v pořádku."

,,Vždyť omdlýváš."

,,Máš chvilku na to abys mě uklidnil a já rovnou nešel zabít otce!"

,,Co se stalo?"

Popáleniny se mi už skoro uzdravily a celkově už jsem byl celkem v pořádku.

,,Wille, co se stalo?"

,,Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi říkal jak mě otec má strašně v lásce."

,,Něco ti udělal?"

,,Nezajímej se a radši si ho běž opětovně zachraňovat, než mu vyrvu srdce z těla"

Odešel jsem, posadil se do knihovny a opětovně dělal esej. Jde to mnohem lépe, ale myšlenky mi stále odbíhaly k otci. Ačkoli to byl snad jediný člověk na kterém mi záleželo, tady jsem zůstat nemohl. Sice se nechci zbaběle držet stranou, tato válka mezi otcem a Brumbálem, může mít jen jednoho vítěze a já s tím dále nechci mít nic společného. Kdyby otec věděl kolik jsem měl příležitostí Brumbála zabít, nikdy by se z toho nevzpamatoval.

Nějaké viteály tady nehrály žádnou roli, jeden z nich zemře a musí to být rukou toho největšího nepřítele.

Spokojeně jsem dopsal esej, byl jsem se svou prací spokojen. Najednou za mnou začal mluvit Lester.

,,Už to máš hotový?"

,,Nech mě na pokoji, nestojím o to se s tebou bavit tak to už laskavě pochop!"

,,Proč musíš být pořád tak nad věcí, zkus někdy řešit něco jako normální třináctiletí kluci."

,,Jo a myslíš, že to jde? Nikdo neví jaké to je mít za otce Voldemorta, zároveň být upír a ještě k tomu po tobě jde celej kouzelnické svět. Pokud bych pořád řešil stejné věci jako Seamus Finnegan byl bych už dávno mrtvej. A navíc je mi ty vole čtrnáct."

Udělal pár kroků ke mně a objal mě. Já ho velikou silou odstrčil pryč. Jsem si jistý, že si musel vážně ublížit, ale nějak mě to nezajímalo.