ZLO 3

🧛🏻|2|🧛🏻

Netrvalo dlouho a ozvalo se zazvonění na dveře. Seběhl jsem dolů a otevřel dveře. Opravdové překvapení bylo, když v nich stál Charles.

,,Co chceš?" Ptal jsem se arogantně.

,,Jak se máš Williame?"

,,Sakra, proč mě musíš otravovat už i tady?"

,,Mohu dovnitř?"

,,Nebudu si do baráku pouštět upíry."

,,Měl bych ti říct, že jak to všechno bylo. Jistě ti už někdo řekl o mém otci, co? On a Tom Raddle byli přátelé a on ho teď zabil. Ty nevíš, jaké to je přijít o jediného člověka, na kterým ti v životě záleží!" V očích měl čiré zoufalství.

Povzdechl jsem si a pokynul mu, aby vstoupil. ,,Co se stalo?"

,,Otec měl s tím idiotem schůzku a on ho zabil. Williame...já nevím, co mám dělat."

Vzal jsem ho za ruku a táhl ho k sobě do pokoje. Kdyby se otec vrátil domů, nepochopil by jeho návštěvu. ,,Já tě chápu, momentálně pro tebe ale nemám co udělat."

,,Já vím, jen jsem ti to chtěl říct. Zase půjdu." Přistoupil ke krbu a vhodil do něj zelený prášek. Sotva zmizel v krbu, zaznamenal jsem otcův příchod. Seběhl jsem schody a nenávistně se na něj zadíval.

,,Proč jsi ho zabil?!"

,,Willia-"

,,Proč jsi ho sakra musel zabít?! Byl to tvůj přítel a Charles je můj! Kdykoli má člověk pocit, že je všechno v pohodě, ty to prostě musíš posrat!" Přemýstil jsem se za člověkem, jehož jsem právě nazval svým přítelem. Ačkoliv si to otec nepřál, sídlo jednalo samo, tak jak uzná za vhodné. Již párkrát jsem schytal potrestání za nevhodné chování, teď to ale bylo jiné. Ještě než jsem se Charlesovi objevil na koberci, zasáhla mě kletba nejtemnější magie.

,,Williame?!"

Cítil jsem neuvěřitelnou bolest, můj společník si ke mně klekl. Bylo vidět, že mi chce pomoct, ale absolutně neví jak.

Netrvalo to dlouho a já jsem upadl do bezvědomí.

*
Vzbudil jsem se v bílé místnosti. Charles seděl vedle mě, vrhl jsem po něm nenávistný pohled.

,,Jak tě mohlo napadnout, přivést mě do nemocnice?!" Rychlým pohledem jsem vstal a rozešel se ven.

On mě doběhl. ,,Sakra, co jsem měl dělat?"

,,Můžu u tebe chvíli zůstat?"

,,Cože?!"

,,Kvůli tobě jsem seřval otce, tak bys mi mohl pomoct."

,,Fajn."

Chytil jsem ho za rameno a přemýstil nás k němu domů. Charles mě zavedl do jednoho z prázdných pokojů.

Ležel jsem na posteli a bezmyšlenkovitě zíral do stropu. Cítil jsem se nejhůře, jak jsem mohl. Neustále mi ona kletba brala energii, pálila mě hlava. V tomto stavu jsem mohl ležet nejméně týden- do té doby než za mnou vtrhl Charles.

,,Sakra, rozmyslíš si že se sem chceš nastěhovat a potom se tady na týden zavřeš. Počkej, seš v pohodě?"

Neodpovídal jsem, pohledem jsem hypnotizoval stěnu.

,,Williame?"

,,NECH MĚ NA POKOJI!" Zakřičel jsem na něj. Sedl jsem a složil hlavu do rukou.

,,Co se sta-"

,,Nemůžeš pochopit, že máš být zticha?! Na mě máš jasnej případ toho, proč černou magii nepodporovat. Všichni říkají, jak upíři necítí bolest. Jak moc se každej člověk plete."

,,Promiň za to, že jsem tě přeměnil, já jsem se neovládal."

,,Kurva, ty to nechápeš! Já jsem černé magii zaprodal patnáct let života. Ona jen urychlila to, co by se za několik let stalo."

Sedl si vedle mě a dal mi ruku kolem ramen. Připadal jsem si, jako by uběhly čtyři dny, místo pár minut.

,,Charlesi, já nevím co mám dělat."

Chtěl mě chytil za ruku, pak si ale všiml toho, jak je poraněná.

,,Už zase?" Ptal se mě.

,,On nechce, aby mi to zkurvený znamení ubližovalo, děje se tak proti jeho vůli."

,,Nedělej z něho nějakého milujícího tatínka."

,,Můj vztah s ním je nevyzpytatelnej."

,,A co k němu cítíš právě teď?"

,,Ani nevím." Odpověděl jsem prostě. V tu chvíli se mi nesmírně zamotala hlava, musel jsem přivřít oči.

,,Seš v poho?"

,,Asi tak stejně, jak vypadám." Opřel jsem se o jeho hruď a poslouchal tlukot jeho srdce. ,,Já znám lektvar, který by mi pomohl, za žádných okolností ho ale nehodlám vařit."

,,A to jako proč?"

Ušklíbl jsem se na něj. ,,Nebudu léčit černou magii černou magií."

Dlouho nikdo nemluvil, neměl jsem mu co říct.

,,Kde ty vůbec studuješ?" Zeptal jsem se náhle.

,,Asi na stejným místě, jako právě teď ty."

,,Nechceš do Bradavic? Odmítám tam být sám."

,,Odkdy pokračuješ ve škole?"

,,Od toho co jsem umřel nudou. Charlesi, prosím já už to nezvládám." Naše pohledy se střetly, nemohl jsem vystát jeho bledě modré oči.

,,Se divím, že vůbec víš, jak poprosit."

,,Běž do hajzlu. Měl bych se vrátit, potřebuju od otce pomoc." Vstal jsem a chvíli se na něj koukal. Hned poté jsem se přemýstil za otcem.

,,Kde jsi zase byl?" Ptal se mě okamžitě.

Přemysťování mi vzalo ještě více síly, bezmocně jsem se svezl k zemi.

,,Williame!" Poklekl ke mně a dal nade mě své ruce, čímž mi dával část své energie. Potom mě vzal do náručí a nesl pryč. Nevěděl jsem, co se dělo dále, nedokázal jsem to vnímat.

*
Probral jsem se ve svém pokoji. Bolest byla již snesitelná, pociťoval jsem znepokojivou energii.

,,Williame?" Řekl a vstoupil do pokoje.

,,Jak moc si budu protiřečit, když teď řeknu, že chci do Bradavic?"

,,Kdy jsi změnil názor?"

,,Tento dům mě přivádí k šílenství. Zítra se tam vrátím."

,,Myslíš si, že to Brumbál dovolí?"

,,Já se na jeho názor nikdy neptám." Přivřel jsem oči a čekal až otec odejde. Poté jsem vstal a vyrazil do knihovny. Ve hromadách knih jsem ztrávil celý večer i noc.