ZLO 3

🧛🏻|3|🧛🏻

Ráno jsem se bez jediného slova otci přemýstil zpět do školy. Nevychytal jsem, ale polohu proto jsem skončil v ředitelně.

,,Co tu chceš Raddle?!" Zeptal se ředitel školy.

,,Myslím, že to víte moc dobře, profesore."

,,Co tu chceš Raddle?!" Ptal se znovu.

Už jsem nic neřekl a rychlým krokem jsem se vydal do společenské místnosti. Po cestě do mě vrazil Lester.

,,Williame, co tady děláš?"

Nijak jsem nereagoval a povýšeně jsem se vydal dále.

,,Williame!"

Mě už nebavilo jeho hloupé keci, proto jsem na něj seslal ne úplně neškodnou kletbu. Potom jsem se konečně dostal do společenské místnosti. Sotva se za mnou zavřel obraz, já povrchně odkráčel do pokoje, kde naštěstí nikdo nebyl.

Když jsem zanedlouho šel do knihovny zastavil mě ještě Salazar.

Proč jsssssi přišššššel ažžž dnesss?

,,Co je ti do toho?!" Odsekl jsem mu.

Všššššichni sssi mysslí, žžže tu jssssi jen pro to abysssss sssem pussstil sssssmrtijedy.

,,Tak ať si mě všichni zasssse přesssstanou sssspojovat ssss těma bezzzzmozzzzkovýma idiotama."

Místo do knihovny jsem zaplul do tajemné komnaty a zapálil si cigaretu.

Nemůžžžešššš kouřit alessspoň někde jinde?

,,Buď zzzticha!"

Tvůj otec sssse ke mně alesssspoň choval ssss úctou.

,,A ty mě sssnad ressspektuješš?! Bezzz mého ssssvolení jsssssi zzabil Malfoye!"

,,To máššš zasss-"

Pouze jsem mávl hůlkou a bazilišek byl mrtvý. Pohlédl jsem na znamení zla. Bylo ještě větší a majestátnější než kdykoli předtím. S každou novou mocí se rozrůstalo.

*
Jakmile byla večeře, na kterou jsem se donutil jít, Brumbál oznámil příchod nového studenta. Zašklebil jsem se po tom, co se vedle něj objevil Charles s asi úplně totožným pohledem, jaký jsem na ředitele házel já.

Nasadili mu na hlavu Moudrý klobouk, netrvalo dlouho než ho zařadili do Zmiozelu. Rozešel se ke mně, při sedání ke stolu mi dal ruku kolem ramen.

,,To jsem byl tak neodolatelný, že jsi opravdu přišel?" Zeptal jsem se ho provokativně.

,,Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi ok."

,,Takže ses o mě bál?" Zašklebil jsem se na něj. ,,Popovídáme si později, můj čas na odchod právě nadešel." Zvedl jsem se a pod Brumbalovým nitrozpytem jsem také odešel. Netrvalo to dlouho a znovu jsem s ním mluvil. Ležel jsem na posteli, naštěstí nikdo kromě něj v mé přítomnosti nebyl.

,,Už zase vypadáš jako kostlivec." Konstatoval.

,,Charlie, neotravuj." Zaúpěl jsem.

Vrhl po mně opržlivý pohled.

,,Há ti jinak říkat nebudu." Pousmál jsem se na něj.

,,Měl by ses usmívat více, sluší ti to."

,,Buď zticha ty vole. Ještě jednou mě budeš pobízet k tomu, abych se usmíval a já ti utrhnu hlavu."

,,Nevztekej se hned. Musím do ředitelny, uvidíme se."

,,Co po tobě ten debil chce?"

,,Nevím asi něco s mým nástupem sem."

,,Hm. Ozvy se pak."

Odešel a nechal mě tady samotného. To tedy ale netrvalo dlouho, jelikož za mnou přiběhl někdo, koho jsem neznal. Vypadal tě mě velmi vystrašeně, když říkal, že mě chce Brumbál. Okamžitě jsem na ono místo běžel, chtěl jsem vědět, že je Charles vpohodě. Vystoupal jsem schody, sotva jsem ale do místnosti vtrhl, někdo mi do břicha vrazil kus dřeva. Padl jsem zemi a snažil se zvládat bolest. Charlie měl pod krkem zarytou hůlku, nemohl se ani pohnout.

,,Raddle, měl by sis dávat pozor na kom ti záleží."

,,Nech ho na pokoji!" Mě oči červeně poblikávaly

,,Ale. Proč bych to dělal?"

Někdo mě přivázal k židli, byl jsem nucen dívat se, jak Charles trpí. Poté ale z Brumbálovi hůlku vyšel ten osudný paprsek světla, který ho zabil.

Zvenku jsem to nedával najevo, ale cítil jsem se příšerně. On byl jedním z mála lidí, na kom mi záleželo. S velikou námahou jsem se uvolnil z pout a seslal proti Brumbálovi kletbu té nejčernější magie. Stihl ji odrazit a po tom, co po mně všichni začali pálit kletby jsem se musel přemýstit. Ona kletba totiž byla opravdu vyčerpávající a já byl magicky na dně.

Zavřel jsem se do svého pokoje, slzy mi tekly proudem. Byl jsem unaven ať už psychicky tak fyzicky. Vypil jsem asi tucet lektvarů, div že jsem se něčím nepředávkoval. Sotva jsem potom, ale usnul viděl jsem ho před sebou.

,,Nechal jsi mě umřít Williame, měl by jsi mít výčitky svědomí. Ty na mě ale kašleš, nezáleželo ti na mě."

Po tváři mi stekla další slza.

,,Jsi idiot, nechápu, proč jsem s tebou někdy vedl konverzaci."

S trhnutím jsem se probudil, byl jsem na dně.