Football match

25 part- Gread day

* z pohledu Emily*

Včera než Liam jsme se dohodli, že dnešní den strávíme spolu. Hned ráno se půjdeme do Starbrucks nasnídat. Potom se půjdeme projít po Barceloně. Znova. Pak na oběd. Potom jsme nic nevymysleli a večer půjdeme do kina. Vylezla jsem z postele a došla ke kufru kde mám věci na převlečení. Zvala jsm si kraťasy a červené tílko. Venku bylo vážně teplo. Vyčesala jsem si čulík a lehce se nalíčila. Jen co jsem odložila řasenku někdo zaklepal. No někdo nejspíš Liamko. Vzala jsem si kabelku a šla otevřít. ,,Ahoj Em. Sluší ti to." pozdravil mě jen co jsem otevřela. ,,Ahoj Liame. Děkuju. Tobě taky" zamkla jsem za sebou. Otočila jsem se zpátky k němu. ,,Můžeme?" zeptal se tím nejroztomilejším hlasem. No on má skvělej hlas. ,,Můžeme" odpověděla jsem mu. Vydali jsme se k výtahu. Ano bydlíme ve 12. patře. Vážně skvělí ne, že bych se bála výšek, ale tohle bylo vážně vysoko i na mě. ,,Takže směr Starbucks." ujistil se. Přikývla jsem mu na souhlas. Vlezli jsme dovnitř kde bylo hodně lidí. Postavili jsme se do řady a čekali až na nás přijde čas. ,,Dobrý den. Co to bude?" optala se nás servírka. Lia, věděl co mám ráda, jelikož to má rád taky. ,,Dvě karamelové latté a dva borůvkové muffiny" řekl Li a usmál se na mě. ,,A jména?" optala se znovu. Už jsem chtěla říct naše jména, ale on předběhl. ,,Liam a Sluníčko" řekl Liam a přesunuli jsme se k výdeji. Sluníčko jako vážně? Copak mi je pět let? No nechám ho při tom. Dneska se nechci hádat a už vůbec ne s nim. ,,Liam a...... Sluníčko?" ozvalo se u vydeje. Jasně kdo by si byl jistej, že čte správně. Radši jsem nechala Liama ať pro to dojde, ale pak mi došlo, že toho je na jednoho člověka trochu moc. Došla jsem k němu a vzala muffiny. Sedli jsme si k prázdnému stolu. ,,Kam půjdeme jako první?" upila jsem si svého latté. Jen doufám, že má něco vymyšlené když mě vytáhl ven. Ale neprotestuju. ,,No tak mohli by jsme navštívit unikátní dům Casa Batlló, slavnou ulici La Rambla, nejobdivovanější španělskou památku La Sagrada Família, městský park de la Ciutadella, přírodní park GüellPřístav a mrakodrap Torre Agbar a zakotvit by jsme to mohli v kině" vyjmenoval polovinu věci co je v Barceloně. No jestli tohle všechno stihneme do večera jsme dobří. Už vidím jak mě zítra budou bolet nohe. Teď jsem si tak vzpomněla měla bych zavolat Niallovi jak je na to Greg. ,,Měli by jsme vyrazit jestli to všechno chceme obejít" řekla jsem když jsme měli oba snězeno a vypíté latte. ,,Máš pravdu jdeme." zvedl se ze židle. Přišel ke mně a pomohl mi. Jaký to gentleman. ,,Jak jsi přišel na tolik památek? Ty jsi tu už někdy byl?" vážně mě zajímalo kde přišel na tolik památek. ,,Ne nebyl, ale když jsem včera večer od tebe odešel začal jsem hledat na notebooku co tady vlastně je. A to jsem vybral jenom polovinu." odpověděl mi když jsme si to kráčeli k ....... jak se to vlastně jmenovalo? Casa Bettló? Nene to není ono Casa Battló? Jo něco takovýho to bude. Jak si ty názvy mohl zapamatovat. Na to se ho musím zeptat. ,,Liame? Jak to, že ty názvy těch míst umíš tak dobře?" podívala jsem se na něho. Tak si říkám, že to byl blbej nápad asi se roztaju.

* z pohledu Liama*

,,Liame? Jak to, že ty názvy těch míst umíš tak dobře?" optala se mě když jsme vcházeli do toho domu. ,,No když jsem to hledal tak js si to vždycky nejmíň desetkrát přečtetl, abych si to zapamatoval" oznámil jsem ji. Vážně to se vážně nedalo vůbec naučit.

* flashback*

Sedím před notebookem a hledám zajímavé památky. Konečně jsem jich pár našel. No ty názvy jsou o zlomení jazyka. Kterej chytrolím to vymýšlel? Pokoušel jsem se to vyslovit. No moc dobře mi to ze začátku nešlo. ,, de la Ciul.... sakra špatně. De la Ciuted. Ne zase špatně. Jak to bylo. De la Ciutadella? Jo řekl jsem to dobře" vážně je to o zlomení jazyka. ,,Co to vyvadíš bro?" zeptal se mě Juss který seděl na své posteli. ,,Ále ani se neptaj. Pokouším se naučit názvy Barcelonkých památek. Zítra se po nich s Em jdeme podívat tak chci umět aspoň názvy. ,,Tak to jdu zkoušet s tebou ať jsme tady dva magoři a ne jeden" řekl Justin a přidal se ke mně. Kdyby nás někdo sledoval nebo poslouchal asi by si myslel, že jsme zdrhli někde z ústavu.

*end*

Při vzpomínce na to jsem se usmál ještě víc. Teda jestli to šlo, protože ve společnosti Emily se usmívám jak měsíček na hnoji. Na oběd jsme se stavili ve španělské restauraci. Dali jsme si jejich specialitu. Nějakou Tortillu de Pollo, abych pravdu řekl chutnalo to dobře. I Emily si to pochvalovala. Už jsme prošli skoro všechno jenom nám chyběl mrakodrap Torre Agbar. Docela mě zajímá jak vypadá. Asi po deseti minutách jsme k němu došli. Vypadal úchvatně. Vážně zajímavé. Pomalu, ale jistě mě začali bolet nohy. Řekl bych, že Em na tom nebyla o moc lépe. Celý den jsme se procházeli a mluvili o všem možném, ale to co jsem jí chtěl říct jsem neřekl. Ale já ji to musím dneska říct. Payne vzmuž se. Jsi přeci chlap a ne bábovka. Stáli jsme před budovou kina. Vybrali jsme si, že půjdeme na Divergenci. Trvalo to asi do osmi. Dohodli jsme se, že večeři si dáme u ní na pokoji. Tentokrát ne pizzu, ale čínu. ,,Půjdu se osprchovat" vzala si strojení na spaní a odešla do koupelny.

* z pohledu Emily*

Dnešní den byl můj nejlepší ze všech. Je pravda, že mě bolí nohy, ale to mi vůbec nevadí jelikož je semnou Li. V koupelně jsem se omyla. Vzala jsem si už věci na spaní. Další večer s člověkem kterého miluju, ale on o tom neví. Osušila jsme se. Do ruke jsem si vzala ručník a vydala se zpátky do pokoje. To co jsem viděla mě doat překvapilo.

,,Liame....."

************************************

Ahojda.

Co si myslíte, že tam Emily vydělá, že se tak zasekla?

Všem moooooooooooooc děkuju za vote. Jste skvělí mam vás ráda. Nikdy by mě nenapadlo, že moje příběhy bude někdo číst.

-Miška Horan :*