Football match

32 part- Departure

* z pohledu Ashe*

Dneska je neděle dalšího týdne. Co to znamená? Je to hrozné. Moc de mi o tom mluvit nechce. Ano je to den kdy Payne odjíždí. Zradce. Jak nám to mohl udělat. Proč? Co je tak skvělého na ty blbí Barceloně. Vždyť i mu jsme jí porazili. To tam jde jenom kvůli slávě? Takového Liama neznám. A to ho znám už od prváku. Nikdy se takhle nechoval, že by opustil své kamarády. Je me nejvíc líto Emily. Měla ho tak ráda. No tada měla ho víc než ráda. Ona ho milovala a řekl bych, že ještě pořád. Přemýšlím jestli mám jít na tu oslavu co Payne pořádá na rozloučenou nebo mám radši zůstat doma. Asu se tam půjdu podívat a pak hned domů. Napíšu klukům jestli tam jdou. Ahoj jdeš na tu párty u Payna? odeslal jsem to Lukovi, Mikovi, Louisovi, Calumovi, Niallovi, Harrymu a Zaynovi. Čekal jsem asi pět minut a začal mi pípat mobil. Asi se půjdu podívat přišlo mi od poloviny. Jediný Louis napsal něco jiného. Si děláš srandu? S tím debilem jsem skončil. Takže na žádnou podělanou párty nejdu tak ten je na něj opravdu naštvanej. Ani se mu nedivím. Taky jsem jsem naštvanej, ale co nadělám. Nic. Je něco kolem šesté a začínají chodit první lidé. DJ pouští tu nejlepší hudbu za svým stolem. Všichni buď tancují, jedí, pijí nebo si jen tak povídají.

* z pohledu Liama*

Mám zrovna žízeň tak se jdu do kuchyně napít. Jenže dojdu jenom ke dveřím, jelikož slyším hlasy. ,,Myslíš, že na nás zapomene? Že si na nás vzpomene a přijede nás třeba navštívit?" ten hlas patřil jediné osobě, kterou jsem opravdu miloval. Emily. A já jí opouštím. Ci jsem to za člověka? ,,Myslím, že nezapomene, ale opravdu netuším jestli přijede. Ty ho pořád miluješ viď?" vsadím se, že tohle říkal Sam. Sice ho tolik neznám jako ostatní kluky, ale jeho hlas taky poznám. Rozhodl jsem se, že tam nepůjdu. Radši, ale ještě si poslechnu co mu Em odpoví. Vím, že se nemá poslouchat, ale když já to potřebuju vědět. ,,Jo" odpověděla mu. Fajn můžu jít. Sedl jsem si na gauč a pozoroval všechny ty co budu muset opustit. Proč jsem to bral? To už je jedno měnit to nebudu. Možná bych mohl jít konečně napít.

V kuchyni nikdo nebyl. Naštěstí. Nalil jsem si vodku s džusem a sedl si ke stolu zády ke dveřím. ,,Užij si v tom Španělsku" ozvalo se mi za zády. Otočil jsem se a tam stála v celé své kráse Em. ,,Děkuju. Neboj se já na vás nezapomenu a když budu mít čas navštívím vás" došel jsemk ní a objal ji. Objetí mi nejdříve neopětovala, ale po chvíli se přidala i pláč nechyběl. ,,Nebreč. Najdeš si lepšího kluka, kterej nebude tak blbej jako já. Nepůjdeme si sednout ven na naše místo? Kam jsme chodili když jsi byla u nás?" zeptal jsem se ji. Nic neříkala jenom přikývla. Vždycky jsme si šli sednou na hlupací síť.

* z pohledu Emily*

S Liamem jsme došli k houpací síti. Vždycky jsme sem chodívali. Sedli jsme se na ní a pozoravali hvězdy. Ani jeden nic neříkal. Užívali jsme si poslední chvíle toho druhého. ,,Koukej padá hvězda. Přej si něco" poseptal mi Liame do ucha. Zamyslela jsem se. 'Přeju si, abych tě ještě někdy viděla a byli jsme zase spolu' přála jsem si. ,,Co sis přála?" zeptal se mě po chvíli. ,,To nevíš, že přání se neříkají? Pak by se nevyplnilo. Promiň Liame, ale už půjdu domů" zvedla jsem se ze sítě a vydala se k brance. ,,Nechceš doprovodit?" zeptal se mě když doběhl tam kde jsem stála. ,,To je dobrý já dijdu. Máš tu párty. Já si jí skvěle užila. Jen ti chci říct. Ať se ti daří v novém týmu a nezapomeň" objala jsem ho a bez dalších slov jsem odešla.

Další den odpoledne

Je něco kolem třetí. A o půl čtvrté letí Liamovi letadlo. Teď se rozhoduju jestli mám jít se s ním rozloučit na letiště nebo ne. Už jsem se rozhodla. Ano pojedu. Vzala jsem si tašku. Do ní jsem hodila mobil, peněženku, sluchátka, klíče. ,,Mami jdu ven" křikla jsem do kuchyně. Z ní se ozvalo něco jako 'jo jasně vrať se na večeři'. Vyběhla jsem ven a zavolala si taxika. Do pěti minut byl před domem. Nadiktovala jsem mu kam chci a on vyjel.

Stojím v letištní hale a rozhlížím se kolem. Ano hledám Liama. Letadlo mu letí za deset minut a já ho nemohu najít. Mám nápad. Došla jsem k místu kde hlásí odlet letadel. ,,Dobrý den. Mohu se na něco zeptat?" optala jsem se chlápka. Kyvl hlavou ať pokračuju. ,,Mohla bych něco prosím říct do rozhlasu. Někde tady je kluk a já mu potřebuju něco říct, ale nemohla jsem ho najít" slušně jsem se zeptala. On se zvedl, ukázal mi rukou ať jdu za ním. ,,Mluv" řekl mi a já si vzala do ruky mikrofon. ,,Prosím ať se Liam Payne dostaví k pizzerii. Opakuji Liam Payne k pizzerii. Děkuji" jen co se to vyplo ksem se začala smát. Nikdy jsem nemluvila tak vážně.

Došla jsem k pizzerce kde už stál. Došla jsem až k němu a poklepala mu na rameno. On nadskočil jak se lekl. Porichu jsem se uchechtla. ,,Jen jsem se s tebou chtěla rozloučit" řekla jsem když se na mě dival jako na zjevení. ,,Napiš mi prosím ať vím, že jsi doletěl. A ještě se ti chci omluvit jak jsem na tebe byla hnusná. Je to tvé rozhodnutí" pomalu mi začali stékat slzy z očí. Liam si mě vtáhnul do objetí. ,,Neboj napíšu ti. A neomlouvej se nemáš za co." chtěl ještě něco říct, ale rozhlas ho přerušil. ,,Cestující Londýn Španělsko dostavte se k odbavení zavazadel." bylo mi líto, že ho musím opustit. ,,Tak se tu měj hezky. A vždycky vyhrajte. Jsem vás velký fanoušek" ještě jednou mě obejmul a odešel. Stálá jsem tam do doby dokud letadlo odletělo.

************************************

Čauko

Dnes se nebudu vyjadřovat. Nemá to smysl. :)

Děkuju za vote a komentáře vždy potěší.

-Miška Horan :*