Football match

35 part- Lunch with Liam

* z pohledu Sama*

Včera odjela Em do Španělska. Ano poslaljsem jí tam za účelem, aby se Liam vrátil. Co jsem tak poslouchal od ostatních, hodně jim chybí. Dokonce i Louisovi jenže ten si to nechce přiznat. Dneska všem na tréninku řeknu kam jsem Emily poslal, jelikož to po mě všichni chtějí vědět. Trénink začíná ve tří a jsou dvě hodiny. Mohl bych vyrazit, abych tam byl dřív.

* z pohledu Louise*

Za hodinu máme trénink a Samuel nám řekne kam jela sestřička. Chybí mi Liam, ale nechci aby to někdo zjistil. Byl bych rád kdyby se vrátil. Klidně bych ho vzal do týmu. Za ty tři roky co s náma nebyl jsme se dost proslavili po celém světě. Kluky z týmu mám rád, sestřičky miluju sourozeneckou láskou a Carol je moje spřízněná duše. Miluju jí na de všechno. Nokdy bych ji za nikoho nevyměnil.

Vydal jsem se směrem ke stadiónu. Všiml jsem si, že už tam byl Sam, Luke a Zayn. Přestrojil jsem se a vydal se za nima. ,,Čau kluci" ppzdravil jsem je a sedl si k nim do kruhu. ,,Zdar Louisi" ,,Ahoj Loui" ,,Zdarec bro" odpověděli mi všichni. Do pěti minut tu byli úplně všichni. Čekali jsme až nám Sam řekne kam letěla mojile sestra. ,,Tak už nám to rekneš?" zeptal jsem se. Ostatní jenom přikyvovali. ,,No koupil jsem jí letenku do Barcelony, aby přivedla Liama zpátky. Na všech jsem si všiml za ty tři roky, že vám chybí a muslel jsem si, že Emily by ho přemluvit mohla." vážně to měl dobře rozmyšlený.

* z pohledu Emily *

Ráno mi volal Sam, abych se pokusila přemluvit Liama, aby šel zpátky. Taky mi řekl, že pozítří domů neletim, jelikož o dva dny déle máme právě hrát z Barcelonou. Což by znamenalo proti Liamovi. Dneska spolu jdeme na oběd tak se ho pokusím nějak přesvědčit. Za půl hodiny tu pro mě je. Měla bych se jít připravit.

Domem se rozezněl zvonek. Přesně akorát. Přesnej jako hodinky. Bzala jsem si ještě kabelku a mohla jsem vyrazit. ,,Ahoj Em. Sluší ti to" složil mi kompliment. Cítila jsem, že rudnu. ,,Ahoj Li. Taky nejsi k zahození"  oplatila jsem mu to. Ještě jsem si obula boty a mohli jsme jít.

Došli jsme snad k té nejdražší restauraci tady v Barceloně jestli ne ve Španělsku. Sedli jsme si ke stolu pro dva a čekali než k nám přijde číšník. ,,Víš Liame všem nám chybíš. Nechtěl by jsi se vrátit?" sice to vyznělo docela divně, ale to už je teď jedno. Než mi stihl něco říct přišla číšnice. ,,Co si dáte?" optala se nás, ale pořád se dívala na Liama. Jeatli jsem žárlila? Možná trochu. Liam si ji, ale vůbec nevšímal a pozornost věnoval mně. ,,No já bych si dal stejk s hranolkama. A co ty Em?" usmál se na mě. Podívala jsem se na lístek a přihlížela si ho. No tak co bych si dala? ,,Já si dám smažený sýr a také hranolky" nakonec jsem řekla. ,,A jeste dvě koli"řekl ještě Liam. Číšnice si to zapsala a hned na to odešla. ,,No abych se vrátil k tomu co jsi řekla. Už jsem nad tím uvažoval před rokem, ale bál jsem se, že by jste mě nevzali zpátky. Obvzlášť Louis a Ash, ale když jsi mi teď řekla tohle tak bych se rád vrátil, ale kdy a jak?" je vidět, že o tom zápase ještě neví. Dost mě ale překvapilo co řekl. On se chtěl vrátit? ,,No tak za čtyři dny náš tým hraje proti Barceloně. Takže je na tobě jestli teda budeš chtít přejít buď před nebo po zápase. Ale doufám, že ti je jasné, že když půjdeš po zápase a my vyhrajemev všichni si budou říkat, že chodila za týmem který je lepší. Když prohrajeme budou si říkat jestli jsi normální, že přicházíš k losrům. A když půjdeš před zápasem no tak to se uvidí" vysvětlila jsem mu jak to asi tak jak by to mohlo být. ,,Přejdu před zápasem, ale budeme o tom vědět jenom my dva. Klukům z týmu nic neřekneš. Zkus se to nějak skrývat. Zatím. Však přijedou až den předtím ne?" zeptal se. Jenom jsem prikyvla. To už k nám přišla zase ta číšnice s jídlem a pitím. ,,Dobrou chut" popřáli jsme si s Liamem a každý se pustil do toho svého. On dojedl jako takže čekal až i já dopapkám. ,,Asi prasknu" řekla jsem když jsem dojedla poslední kousek mého oběda. Liam se mi jenom zasmál. Poté jsme zaplatili a vydali se ke mně na hotel. Prý že mě doprovodí až k mému pokoji. Celou cestu jsme si povídali co jsme ty roky dělali. ,,Tak jsme tu" řekla jsem když jsme stáli před pokojem s číslem 29 a 8mém patře. Náhoda? Nemyslím si.  Ten hotel měl asi deset pater. ,,Skvěle jsme si to užil" obejmul mě. Krásně voněl. Přesně jako tenkrát. Asi jsem se di něj znovu zamilovala. ,,Taky jsem si to užila" nevině jsem se usmála. Pomalu se ke mně přibližoval až spojil naše rty. Chvíli jsme se líbali. Odtáhl se, usmál se, řekl ahoj zavolám ti a odešel. Stálá jsem tam jako zmražená pak jako by mě někdo rozmrazil jsem vešla do pokoje. Do večera jsem nic nedělala jenom myslela na Liama.

******************************

Čauko

Tak co bych tak řekla. Bymidete rádi když se Liam vrátí? A jak to bude dál mezi Emily a Liamem? No na to si musíte počkat. :P

Omlouvám s všem, kteří čtou tento příběh, že jsem včera nic nevydala. Měla jsem toho za ten víkend hodně a už jsem prostě nestíhala. Takže se omlouvám.

-Miška Horan :*