Football match

11 part- I don't know

* z pohledu Emily*

Jako každý školní den sedím v lavici. A jako každý čtvrtek máme první hodinu matematiku. Je to hrozná hodina, ty učitelce je nejmíň 100 let i moje babička vypadá líp. Nechápu jal tedy někoho takového můžou nechat učit. ,,Slyšel jsem, že sis našla kroužek" ozval se můj nejlepší kamarád. ,,Jop našla" otočila jsem hlavu jeho směrem. Doufám, že ani Sam nezjistí co mám kroužek. ,,A mužů vědět jakej?" Sakra. Já mu nemůžu lhát. Nikdy v životě jsem jemu nelhala. ,,Zatím ne. Prosím nepokoušej se to zjistit." no takhle jsem mu nelhala. Nestihl nic říct, protože zazvonilo. Sbalila jsem si věci a vyběhla na chodbu. Teď máme..... No jo co teď máme? Mysli Emily. Mysli. No jasně fyzika. Mě to teda myslí. O velké přestávce musím za bratrem. Rano jsem se s ním neviděla a musím mu říct, že přijdu dýl než on domů. Vběhla jsem do třídy a sedla si úplně dozadu jako vždycky. Po chvili přišel i Sam a sedl si vedle mě. ,,Už mi rekneš co máš za kroužek?" no super jak to mám celou hodinu zatajit. Vždyť já mu to říct nemůžu. Pak by mi nic neřekl o jejích týmu. ,,Same j-já ti to říct nemůžu" dál jsem se věnovala výkladu učitele. ,,Vždyť jsme kamarádi a říkáme si všechno. Taky ti říkám všechno o klucích. Tak proč mi to říct nemůžeš?" zeptal se mě můj soused v lavici. ,,No. Já vím, že si říkáme všechno, jenže tohle ti říct nemůžu. Promiň" vstala jsem ze židle a utíkala ke dveřím. ,,Slečno Tomlinson kam jdete?"zavolal na mě učitel. ,,M-musím na z-záchod" vykoktala jsem ze sebe a už byla pryč ze třídy. Teď se Samovi nemůžu podívat ani do očí. Doběhla jsem na záchod a zavřela se v kabince. Z ničeho nic jsem začala brečet. Vždyť js mu nelhala tak proč brečím? Jasně nemůžu mu říct pravdu. To je tak složitý. Proč to musí být tak složitý? Ale vždyť by to nemělo nikomu vadit, samy mě nechtěli v týmu tak proč tady bulim. Neřeknu jim to do doby dokud to nezjistí samy. Vylezla jsem z kabinky, jenže když jsem se viděla v zrcadle tak jsem se lekla. Řasenku jsem měla po celém obličeji. Pustila js vodu a otřela si můj ksichtík. Konečně jsem vypadala jako člověk. Otevřela jsem dveře od záchodů a vydala se zpátky do třídy. ,,Promiňte" řekla jsem když jsem otevřela dveře. Zavřela jsem a sedla si zpátky na místo. ,,To je v pořádku. Už je vám lépe?" jenom jsem učiteli přikývla a on dál vykládal učivo. Za to já jsem si vzala sešit a kreslila si do něj. Fotbalový míč, hřiště no jo fotbalista se pozná. Nad mojí myšlenkou jsem se usmála, ale moc jsem se tomu nevěnovala. Jooo. Zvoní. Sama jsem si za tu dobu co jsem přišla ze záchodů nevšímala. Vydala jsem se do bráchovi třídy. ,,Aho...." chtěl mě ppzdravit Mikey, jenže já mu naznačila ať je zticha. Jako bych jim neříkala ať mě hlavně neprozradí. Louis se na mě díval alá 'Ty ho znáš?' neřešila jsem to a došla k němu. ,,Co tu děláš? A ty znáš Clifforda?" zeptal se hned co jsem přišla. Už jsem si na jejich třídu zvykla hlavně na kluky takže mi nedělalo problém sem v pohodě přijít. ,,Potřebovala jsem ti něco říct. A koho jestli znám?" dělala jsem blbou. Jasně, že znám Mikeho kdo by ho neznal. ,,A co jsi chtěla. Jinak Clifford je ten co tě chtěl pozdravit, ale nedořekl to" vážně bratříčku? To bych nevěděla. ,,Aha. Jen jsem ti chtěla, že domů přijdu déle než ty. Tak jestli to rekneš doma rodičům. Prosím" zeptala jsem se ho. ,,Proč pak máš rande?" jako vážně bratře? Větší kravina tě nenapadla? ,,Ne nemám rande, ale mám kroužek. Už jsem ti o tom říkala. Pamatuješ?" to má tak krátkou paměť? Nebo tam má no radši nic.

* z pohledu Louise*

No jo ona má ten kroužek o kterém nikdo nic neví ani Sam. Což se docela dost divím. ,,Jo pamatuju. Dobře doma to vyřídím. A rekneš mi aspoň co je zač ten tvůj kroužek" poslední slovo jsem zdůraznil. Třeba to časem zjistím. ,,Řeknu ti to někdy jindy teď už musím jít" otočila se a odcházela. Jenom jsem jí zamával a pak jsem si vzpomněl na Mikeho. ,,Cliffdorde?" zařval jsem přes třídu. ,,Co je?" zařval nazpátek. Bože mi tady budeme rvát přes celou třídu. ,,Pojď sem" zavolal jsem na něj. Bez jaké koliv odezvy za mnou přišel. ,,Co chceš po mojí sestře?" nebudu se ho ptát jestli jí zná když jí chtěl pozdravit. ,,Já po ní nic nechci. Vždyť ji ani neznám. Tak trochu jsem si jí s někým spletl" odpověděl mi. No to je taky moznost. Jenže co když mi lže. Já nevím čemu věřit. Jenom doufám, že Em s nim nic mít nebude. Ne že by mi na něm něco vadilo. To ne, ale je to fotbalista z jinýho týmu co nám dost šlape na paty. ,,Aha tak to jo" teď jsem si uvědomil, že jsem mu neodpověděl. No je konec přestávky a my máme přírodopis. Musím uznat, že ta učitelka není k zahození. Je jenom o 4 roky starší než mi.

Konec dnešní školy je tady a my s klukama míříme na trénink. Od té doby co u nás ve třídě byla Emily přemýšlím co má za kroužek. ,,S holkama se nebaví. Tak co teda?" přemýšlel jsem nahlas. Jenže to mi došlo až se ozval Liam. ,,Co to tam říkáš Louisi?" je teď dost vlezlej co se týče mé sestry. Hm, že by se mu líbila? Ne to je blbost. Kdy naposledy měl Liam holku. V druhý třídě? A navic Emily zná id té doby co chodím s nima na fotbal. Což je? Přesně 12 let a 2 měsíce, tak proč až teď? ,,Ale jen přemýšlím co dělá nebo kde je Em" pozdychnu si. Může být kdekoli. Ani nemusí být na kroužeku. Co když nám jenom lže a má kluka s kterým teď je nebo má kamaráda s kterým je teď v baru? Vždyť jí je 16. Nebo co když bere drogy? Ne to už je moc to be neudělala. ,,Není zase tak blbá, že by dělala něco co nechce" odpověděl mi Liam i když jsem se ho na nic neptal. Jen co Liam odešel na hřiště zůstal jsem v šatně sám. Sedl jsem si na lavičku a při převlékání do drezu jsem pořád přemýšlel. Šla by do drog, alkoholu? Mám o ní strach. ,,Dělej Louisi čeká se na tebe" přiběhl do šatny Niall. Zvedl jsem se a šel za ním na hřiště.

Hodina a půl tréninku skončila a já jdu domů. Nemám cestpu co dělat tak zase přemýšlím. V kolik přijde? Bude v pohodě? Už na to nemůžu myslet začíná mě bolet hlava. ,,Jsem doma" zakřičel jsem do domu. ,,Jsem v kuchyni" zvolala mamka. Tak jsem se tedy vydal za ní. ,,S večeří počkáme na Em psala mi, že přijde za dvacet minut" oznámila mi mamka čas večeře. Přikývl jsem a šel k sobě do pokoje. Vzal jsem si notebook a zašel na sociální sítě jako je facebook, twitter, atd. Vážně po dvaceti minutách volala mamka, že je večeře. Emily si povídala s mamkou a mě si ani nevšimla. Když dojedla vzala talíř dala ho do myčky a odešla do pokoje. ,,Co je s ní?" zeptal jsem se. A čekal, že mi aspoň jeden z rodičů odpoví. ,,Měla těžkej den tak šla spát" odpovědi se chytla mamka. Tak teď mě zajímá ještě víc co dělala. Pro dnešek to nechám bejt. Zítra je taky pryč. Tak to třeba vyřeším jindy. Umyl jsem se a zalehl do postele kde jsem na notebooku sledoval filmy. Asi v jedenáct jsem šel spát.

************************************

Nová kapitola.

Dneska se mi zdá taková o ničem. Co myslíte vy?

Moc děkuji za vote a komentáře. Je to teprve 11 kapitola a nemůžu uvěřit kolik má příběh vote. :)

Jste skvělí děkuju.

-Miška Horan :*