Football match

26 part- Romanticist

* z pohledu Emily*

,,Liame" vzdychla jsem úžasem. Předemnou byl můj hotelový pokoj. Byla v něm tma jenom svítilo pár svíček. No pár byli všude po skříních a okolo postele. Na posteli byla připravená pizza. Miluju pizzu což Liam ví. Jelikož nejsem plnoletá byla k tomu kola místo vína. Teď mě zajímá co to znamená. ,,Emily už dlouho se mi líbíš a já nevěděl jak ti to říct. Popravdě styděl jsem se a bál jsem se, že mi moje city neopětuješ, ale už to nemůžu vydržet. Miluju tě Emily Tomlinson" stál kousek odemně. Bylo to tak úžasný, romantický. ,,To je tak úžasný Liame. Taky se mi už hodně dlouho líbíš, ale nevěděla jsem jak to máš tu. Taky tě miluju Liame" beze slov došel až ke mně a spojil naše rty. Líbali jsme se do té doby dokud nám nedošel vzduch. ,,Objednal jsem pizzu. Sníme ji než vystidne?" zeptal se po chvíli co jsme se opírali čelama. ,,Dobře" sedli jsme si na postel a pustili se do ni. Na to jakej jsem měla hlad jsem snědla dva kousky a už jsem nemohla. Když i Liam dojedl položil krabici na zem. Sedl si tak, abych se o něj mohla opřít. Chvíli jsme jen tak leželi a užívali si toho druhého. To není možný já chodím s Liamem Paynem jedním z nejslavnější fotbalistů na světě. ,,Řekněme to klukům?" moje přemýšlení přerušil Liamův hlas. Nad tím jsem nepřemýšlela. ,,Co to nechat, any si na to přišli samy? Schválně kdo bude první" navrhla jsem. Liam jenom souhlasil. U mě v pokoji zůstal asi tak do jedenácti a pak se vydal k sobě na pokoj.

Zpátky v Londýně

Včera jsme se vrátili do Londýna. Je sobota a v pondělí musíme všichni do školy. Dneska jsem se rozhodla zajít za Gregem. Niall mi psal, že se ke mně přidá. Už tam je týden a pořád se neprobral. Zatím nikdo nezjistl, že chodim s Liamem. Měla bych se převléknout za deset minut se mám sejít s Horanem. Jelikož jsme v Londýně tak tady není takové teplo jako ve Španělsku. Vzala jsem si kraťasy, tričko a na to mikinu. Bzala jsem si mobil pro případ peněženku a klíče. ,,Mamí. Tak já jdu" zavolala jsem do kuchyně kde mamka zase něco kuchtila. Když se dozvěděla, že nás spojili byla ráda aspoň mě prý brácha nebyde odstrkovat. ,,Jasně." ozvalo se mi na zpět.

* z pohledu Nialla*

Čekal jsem před parkem kde jsem měl sraz s Emily. To je doba kde zase vězí. ,,No to je dost. Kde jsi máš zpoždění pět minut" ozval jsem se hned jen co ke mně došla. ,,No tak promiň. Gre.." chtěla něco říct, ale nedořekla to. ,,Co jsi chtěla říct?" vážně mě to zajímalo i když mě došlo, že tam chtěla říct jméno mého bráchy. ,,Radši nic. Nelíbilo by se ti to a mě se to taky nelíbilo" nezněla moc šťastně. Byli jsme kousek od nemocnice. ,,Zlobit se nebudu prosím" nevim proč, ale strašně me to zajímalo. Udělal bych cokoliv i když vím, že mě to může urazit. ,,Chtěla jsem říct, že ti Greg neuteče, ale moc se to nehodilo" sklopila hlavu zemi. No je pravda, že neuteče. ,,To je v pohodě. Když to tak vezmeš máš pravdu" povzbudivě jsem se na ní usmál. Už jsme byli v nemocnici a šli chodbou k pokoji kde ležel Greg. Otevřel jsem dveře a pustil Emily jako první. Já vim jak vypadá vždyť jsem chodim skoro každý den. Emily se na něj pořád jenom dívá. Držela se, opravdu měla nakrajíčku. Vím, že má s mým bráchou dobrej vztah. Jsou jako brácha se sestrou. Přesně jako my dva s Emily. Em seděla vedle něj na posteli a pořád ho pozorovala. ,,Nialle" buď se mi to zdálo nebo jí vylo v hlase slyšet štěstí. ,,Ano" přišel jsem k nim blíž. ,,Nialle o-on pohnul prstem" zakoktala se. Cože? On pohnul prstem. To je úžasný. ,,On otvírá oči" ozvala se vedle mě Emily. Podival jsem se na Grega. No ji opravdu. Pokouší se je otevřít. ,,N-Nialle" ozval se chraplavý hlas mého bráchy. Oba s Emily jsme se na něho podívali. Už měl otevřené oči a koukal na nás. ,,Emily" řekl její jméno. Em se usmála a chytla ho za ruku. ,,Jsme tady. Já jdu pro doktora" zvela se z postele a odešla. ,,Břáško ani nevíš jak jsm rád, že jsi vzhůru. Měl jsem takový strach" opatrně jsem ho obejmul. ,,Jak dlouho jsem spal? Ty jsi tu byl pořád? Co rodiče? A jak to že tu byla Em?" na to že se teď vzbudil na mě ty otázky chrlil dost rychle. ,,Pomalu. Spal si týden. Ano byl jsem tady skoro pořád. Rodiče tu byli asi třikrát a Emily? Ta se přišla na tebe podívat. Včera se totiž vrátili z Barcelony" odpověděl jsem mu na všechny otázky co se ptal. Chtěl něco říct, ale ve dveřích objevil doktor a za ním Em. ,,Jak se cítíte?" zeptal se ho. Potom se ho ptal na mnoho dalšího. Greg si pamatoval úplně všechno. Jak se to stalo. Kdy se to stalo. Kdo je. Kamarády. Prostě všechno. S Emily jsme u něho zůstali asi další dvě hodiny. Když jsme odcházeli Emily se rozloučila hned na začátku. Řekla mi, že s někým dohodla tak musí jít. No to by mě zajímalo za kým tak jde. No tak tímhle směrem bydlí Liam a......... no nikdo koho ona zná. Hm. Že by ti dva měli něco spolu? No tak zavolám Liamovi. Chvíli to zvonilo a pak to vzal.

,,Čau Nialle co p-potrebuješ?"

,,Zdar máš čas?"

,,N-no promiň. Bože. Teď nemůžu"
To znělo jako by tam měl holku a ona mu.... oh to ne.

,,No tak snad příště. Čau"

Ještě než jsem to típl jsem slyšel jak mluví na tu osobu co tam měl. ,,Bože Em co si o mně teď Niall pomyslí" takže jsem měl pravdu. Emily šla za ním. Což znamená, že spolu něco maj. Teď mě zajímá jak dlouho a kdo to ví. V pondělí si to zjistim.

************************************

Čauko

Co si myslíte o tomto díle?

Všem vážně moc děkuju za vote jste skvělí. :)

-Miška Horan :*