Harry is new (Larry/Zaniam) (CZ) ✓

10

Bylo úterý, což znamenalo neustále protáčení Harryho očí, když se Niall snažil upravit v zrcadle. Dnes měl na sobě až nepatřičně úplé džíny, někteří lidé by se mohli mylně domnívat, že se jedná o legíny, avšak to byla jen téměř pravda. Modroočko skoro vyběhl do čtvrtého patra, zatímco Harry za ním funěl a již ve druhém ho píchalo v boku i když čas od času doma cvičil, kondice mu vždy chyběla. Posadili se na lavičku a zelenooký s nezájmem začal koukat do telefonu a snažil se telepaticky přimět L, aby mu odepsal na jeho popřání krásného rána.

Když v tom něco upoutalo jeho pozornost nebo spíš někdo. Byl to menší chlapec s oříškovými vlasy a pronikavě modrýma pomněnkama. Nikdy neviděl nic krásnějšího a přísahal by, že se na něj brunet ještě otočil než vešel do třídy, třeba ho zaujal stejně jako on jeho. „Kdo to byl?" „Ten co teď prošel? To je Lewis." „Docela pěknej." Niall vymrštil obočí do takové výšky, že měl strach, že se mu již nevrátí na původní místo. „Harry?" Řekl vážným a zároveň hravým tónem, jeho hlas se zdál hlubší než obvykle. „No?" Otočil na něj kudrnatý hlavu. „Harry?" Znovu zopakoval blonďák, kurdlinkovo jméno. Tentokrát více důrazně a s hravým podtextem. „Harry? To si děláš prdel, to jsem tě snad nakazil?" Rozesmál se modrooký. „Co? Já nemám rýmu, však jsem ani nesmrkl," zamračil se mladší z dvojice.

"Harry?" Zelenoočkovi se přestávalo líbit s jakým tónem vychází jeho jméno z blonďákových úst. „Ty jsi normálně taky teplej," zkonstatoval Niall a lehce dloubl do svého kamaráda loktem. „No a co kdyby jo?" Neohrabaně se podrbal na zátylku a nakrčil nos v jeho obvyklém gestu. „Tak by to bylo mega, ultra, žůžo skvělý." Rozkřikl se Niall na celé patro a začal se hlasitě smát, až mu slzely oči.

„Čemu se směješ zlato?" Ozvalo se za blonďákovými zády. „To bys neuhodl. Harry, tady je," a v tu chvíli Harry přilepil svou dlaň na blonďáčkova ústa. „Opovaž se," sykl nenápadně a povolil svou ruku z modroočkových rtů. „Co je zlatíčko?" Ozvalo se nyní za Harryho zády o dost hrubší hlas. „Ale nic," mávl Niall rukou, "pojď si ke mě sednout Li." A hnědovlasý tak udělal, nadzvedl blonďáčka a posadil si ho na klín. Harry jen vyjeveně koukal, nejen že ho zarazilo s jakou lehkostí to udělal, ale taky to, že to neudělal modroočkův přítel, ale jeho kamarád.

Harrymu asi málem vypadli oči z důlku, když uviděl, že se oba chlapci naklonili k uchu jeho kamaráda a zašeptali něco o tom, že jeho zadeček vypadá fenomenálně. Musel opravdu vypadat jako vyoraná myš, protože když na něj Niall pohlédl rozesmál se z plných plic. „Harry tohle je Liam, můj přítel a tohle je Zayn můj druhý přítel." „Hej, proč já jsem číslo dva, když jsem si s tebou začal první?" „Protože ti nesedím na klíně." Snadno odůvodnil Niall a nahl se k černovláskovi, aby mu dal lehký polibek na rty. Ten si však modrookého přitáhl za zátylek a nehodlal ho pustit, dokud mu blonďáček neopětuje procítěný polibek.

Liam zmučeně zamručel a to donutilo dva milence se odtáhnout, věnovali mu zamilovaný pohled a poté jej oba políbili stejně vášnivě jako předtím mezi sebou. „Takhle to bude teď furt?" „Zvykej si, nebo se k nám přidej." Pokrčil rameny blonďák a znovu spojil rty s černovlasým. „Asi raději ne," uchechtl se kudrnatý nad absurditou celé situace.

L: Tobě také dobré ráno H

Naštěstí ho zachránilo pípnutí jeho telefonu.

L: Neuvěříš, co jsem se dozvěděl...

L: Ten tvůj kámoš Niall to táhne i s Liamem, chápeš to?

Harry se jen pousmál nad textovkami od L.

H: Jo to už taky vím, teď se tady cumlají před učebnou angličtiny

H: Všichni tři, chápeš to... Všichni tři!

L: Asi jsem nakonec rád, že jsem dnes do školy nešel

H: Co se stalo? Jsi nemocný?

Louis se na druhé straně telefonu pousmál a lehce ho zahřálo srdce nad představou, že o něj má někdo takovou starost.

L: Já ne, ale sestry mají spalničky, tak se o ně starám já

H: Tak to je dobře

H: Teda myslím jakože ty nejsi nemocný, ne že tvoje sestry mají spalničky, prostě je to tak dobře

H: Teda ještě lepší by bylo, kdybyste nebyli nemocný nikdo, chápeš

Harry si nahlas povzdechnul a chtěl psát další odůvodnění jeho slov, ale to ho už L přerušil, asi tušil, co za osobní krizi teď kudrnáč prožívá.

L: A jak je jinak ve škole?

A Harry za tuhle otázku nebyl nikdy radši. A tak začali nová témata. Nakonec se domluvili, že až přijde zelenooký ze školy, pustí si spolu znovu přátele jako minule.

„Nechápu, jak můžeš znát všechny hlášky zpaměti?" „To víš, jsem talent od přírody," zachichotal se Harry, dnes už asi po stodvacáté. „Uvidíme se někdy?" Tato otázka vystřelila z Harryho úst nečekaně. „Ty bys chtěl H?" „Po pravdě? Ani nevím, líbí se mi s tebou psát a ta anonymita je příjemná. Víš, jak to myslím?" „Naprosto. Líbí se mi si s tebou psát a líbí se mi, že ti vlastně můžu říct co chci a neřešit to." Lehce se zasmál L. „Necháme to volně plynout, třeba se někdy potkáme." „Třeba," souhlasil L. „Pojďme si pustit další díl," řekl Harry a dalo mu velkou sílu neznít zklamaně. Nakonec oba usnuli u posledního dílu první série a celou noc si funěli do telefonů.

Niall si zrovna pročítal zprávy na svém telefonu od svých přítelů a nemohl se přestat usmívat. Nikdy by ho nenapadlo, že by měl přítele, natož pak dva. Poposedl si na své židli a všiml si papíru na který již téměř zapomněl. Seznam jmen s potencionálními Harryho dopisovateli. Dnes kudrnáč poukázal na jednoho chlapce a Niall si až teď uvědomil, že mu řekl jeho druhé jméno. Neustále byl do toho seznamu tak zarytý, že i teď, když potkal Sebastiana, řekl Lewis. Podvědomě se plácl do čela. „Nialle, ty jsi takový kokot." Zanadával si a označil si Sebastiana modrým zvýrazňovačem. Růžovým zas podtrhl Liama, jelikož si byl jistý, že on si s Harrym nepíše a nadále se díval na seznam. Řekl si, že by se do svého pátrání měl více ponořit a měl by začít tím, že se pokusí podplatit Zayna, aby mu konečně prozradil, kdo si s jeho kamarádem píše.