Harry is new (Larry/Zaniam) (CZ) ✓

11

„Harry! Vstávej, přijdeš pozdě do školy." Volala na kudrnáče jeho mamka. Dnes byla mimořádně doma, takže mohla svého syna probudit. „Co? O kurva," zaklel zelenoočko, když se podíval na čas na telefonu. Měl štěstí, že dnes byla jeho mamka, Anne, doma. Rychle udělal ranní hygienu a vyrazil do školy.

„Co to máš na sobě?" Bylo první, co pronesl Niall, když svého kamaráda uviděl. Ten se zahleděl dolů na své oblečení a až teď si uvědomil, že v tom spěchu popadl sestřino růžové tričko a mikinu. Očividně byl tak mimo z toho, že zaspal, že přehlédnul takhle očividnou věc. „Do prdele, to není možný. To se opravdu může stát jenom mě." Zanaříkal. „Nemáš náhradní oblečení Ni?" Poprosil Harry a hodil na Nialla tak smutný štěněčí pohled, že kdyby neměl, běžel by blonďáček do prvního obchodu a něco mu koupil. Naštěstí pro jeho peněženku věděl o několika lidech, co mají fotbalové dresy v šatně. Vytáhl telefon a hned psal svému hnědovlasému příteli, jestli nemá nějaké tričko navíc.

Harry se ukryl na záchody a zamknul do kabinky, zatím co Niall se pokoušel, jak by řekl zelenooký, sníst Liama zaživa. „Čí je to tričko, je mi trochu malé," „Kamaráda z fotbalu, včera nepřišel na trénink, tak měl jako jediný tričko bez potu. Ulejvák jeden." Zachechtal se Liam, po odtržení svých rtů od modroočka. Harry jen přikývl, i když ho nikdo nemohl vidět a hned se zakrytými oči opouštěl kabinku. „Už jste skončili? Nebo se stále nemám dívat?"

„Co má ten tvůj kamarád rád?" „Proč?" Zeptal se Liam a více zmáčkl Zaynovu ruku, nyní se procházeli po chodbě ke skříňkám. Černovlasý se k nim připojil hned, když vycházeli z toalet a nyní odmítal pustit Liamovu a Niallovu ruku. „Chci se mu nějak odvděčit, že mi půjčil ten dres. Sice není 17 moje oblíbený číslo a velikost mám minimálně o číslo větší, ale i tak je to lepší než sestřino růžové tričko," uchechtl se Harry. „Nic mu nenos, on jaksi ani neví, že sis jeho tričko půjčoval," zasmál se Liam. „Tak to bude Tommo rozhodně zuřit," přidal se do rozhovoru Zayn, „i když možná že kdyby viděl jaký v tom máš svaly, hned by ho zlost přešla." „Hej!" Ohranil se Niall. „Ty se máš rozplývat nad mou postavou." „Ni, on má sice svaly, ještě ke všemu nic moc, ale ty máš tu nejkrásnější prdelku, jakou jsem kdy viděl," a na důkaz svých slov mu pustil ruku a pořádně zmáčkl modroočkovy hýždě. Harry se jen uculil a pokroutil hlavou.

H: Neuvěříš, co se mi dneska stalo

L: Co? Sežrala tě obří oliheň

H: To by sice taky stálo za to, ale ne

H: Omylem jsem si dneska ráno vzal sestřino tričko a mikinu

L: To není tak zlý

H: Oboje bylo růžový

L: Tak to už je hodně zlý

L: Ale nikoho jsem dneska neviděl s růžovým tričkem

H: Taky jsem byl hrozně rád, když mi Niall sehnal od jeho přítelů kamaráda z fotbalu dres

H: Nejsem úplně jeho fanoušek a číslo 17 není moje oblíbené, ale to nevadí

Harrymu dlouho L neodepisoval, a tak se snažil rychle situaci zachránit.

H: Ale neboj se, jsem TVŮJ největší fanoušek

H: I když nevím, jak vypadáš nebo jak se jmenuješ nebo jaký máš číslo dresu nebo jak hraješ, jsem tvůj největší fanoušek

Louis se na druhé straně telefonu usmál a zahleděl na obrazovku, už věděl, kdo je jeho záhadným dopisovatelem a tímto prohlášením se mu to jen potvrdilo. Nemohl uvěřit, že ten nádherný vysoký, kudrnatý hoch v jeho dresu dnes ve škole byl skutečně H, se kterým si psal celou tu dobu. Pomalu si začal dávat informace o Harrym dohromady a rozhodl se ho získat i v reálném životě. V jeho očích byl nádhernou a vtipnou bytostí.

L: Určitě ti to v tom dresu slušelo

H: Nemyslím si

H: Pustíme si další díl Přátel?

L: Určitě, už se těším na tvůj komentář

Harry se na telefon culil jako už dlouho ne a jeho obličej zdobil zamilovaný úsměv, který jeho tvář neopustil ani když se spolu koukali na seriál.

...

H: Co mám přinést tomu kamarádovi za ten dres?

N: Nech to být H, ani neví, že sis ho půjčil, vůbec tě v něm neviděl

H: Ale i tak bych mu měl něco přinést, třeba čokoládu

H: Nebo flašku

H: Nebo plyšáka

H: Nebo drogy

N: Přestaň vymýšlet nesmysli, prostě něco kup, zítra ti ho ukážu ve škole a můžeš mu to dát

H: Díky Ni

Sice to ve zprávě znělo jako nadšená odpověď, ale ve skutečnosti to myslel naprosto ironicky, protože mu jeho kamarád Niall vůbec nepomohl. Proto se rozhodl napsat L.

H: Co si myslíš, že bych měl koupit tomu kamarádovi za to, že mi půjčil ten dres?

L: Nevím H, mě by třeba udělali radost takový ty piškoty s marmeládou a čokoládou, víš který myslím

H: Polomáčený piškoty?

H: Myslím, že se jim říká Jaffa cakes

L: Jo to jsou oni, nejradši mám malinové, ale nevím jaký bude mít rád ten kamarád, tvého kamaráda přítelů

L: Je to nějaké zamotané

H: Zítra zajdu do obchodu a nějaké malinové koupím

...

„Co že jsi?" „No, koupil jsem mu piškoty." „Tys jako koupil piškoty," kroutil nevěřícně Niall, zatím co kudrnatý jen pokrčil rameny a usmál se. Měl radost, že bude moct alespoň nějakým způsobem poděkovat za půjčení trička, byl si jist, že kdyby byl celý den v tom růžovém kompletu všichni by se mu smáli. „Tak pojď, ty frajere jeden."

„Tamhle je náš Tommo," řekl Liam a ukázal na menšího bruneta u skříněk. „Děkuju, jdu na to," Harry se zhluboka nadechl a vyrazil směrem k hochovi v černém oblečení. „Ahoj," promluvil nerozhodně Harry a přitom přešlápl z nohy na nohu. „Ahoj," odpověděl předstíraným rozhozením Louis, doufal že Harry nepozná, že už necelých deset minut přešlapoval u skříňky bez důvodně a čekal, až se kudrnáč rozhoupá k němu přijít. „Tady jsem ti něco přinesl." Harry podal brunetovi Jaffa cakes s malinovou náplní, kterými doufal, že vykouzlí úsměv na brunetově tváři. Ten roztáhl svůj úsměv ve velký škleb. „Za co?" „Za to, že jsi mě včera zachránil. Víš," poškrábal se zelenoočko nervózně na zátylku, „přišel jsem včera v růžovém tričku a Liam mi půjčil tvůj dres, sice mi byl trochu menší, ale určitě to bylo lepší než sestřino tričko, teda bylo to skvělý, prostě ti moc děkuji." „Nic se nestalo Harry," usmál se Louis a Harry se na chvíli ztratil v jeho sytě modrých očích.