Harry is new (Larry/Zaniam) (CZ) ✓

1

HarryHarry: Ahj

Anonym: Ahoj?

Harry: To jko vazne? Kdo jsi?

Anonym: To ty píšeš mě, kdo jsi ty a proč mi píšeš v jednu ráno.

Harry: Jsm n šršky, staci?

Anonym: Měj se. Když budeš mít chuť napiš zítra...

Harry: Hej to neni fer... Jk s jmnejuea

Harry: Odps mi

Harry se ráno probudil s bolestí hlavy a ani si nepamatoval, jak se dostal do postele. Naposledy věděl, že si šel koupit láhev vodky a seděl u řeky na lavičce. Chodil tam vždy když si snažil vyčistit hlavu.

Poté se mu začali v mysli vytvářet malé útržky včerejšího večera, kdy už mu v láhvi moc nezbývalo a telefon jež měl v ruce svítil textovkami. Okamžitě se natáhl pro telefon na stolku vedle jeho hlavy. Vybitý. No super. Tenhle den nemohl být lepší. Mobil dal do nabíječky a vydal se do kuchyně pro snídani. Bydlel se svou matkou a sestrou, proto mu ani nepřišlo divné chodit po domě nahý. Když však přišel k lednici byl na ní lísteček.

Pospíchala jsem do práce. Doufám, že se vzbudíš sám.
Užij si to ve škole.

A sakra. V tu chvíli si Harry uvědomil, že není sobota ráno jak si myslel, ale pátek. Rychle se podíval na nástěnné hodiny a uvědomil si, že už je pozdě aby přišel na první hodinu včas. Ale vždy byl vzorným žákem a nechtěl zklamat svou rodinu, proto vyběhl schody do pokoje, vzal tričko, které leželo na zemi oblékl si kalhoty a ještě na poslední chvíli vzal tašku a telefon s 3% baterie. Lepší než nic, pomyslel si a už utíkal do chodby si rychle obléct boty.

Do školy přišel s 15 minutovým zpožděním, proto si rychle vzal učebnici matematiky ze skříňky a z batohu vytáhl voňavku, aby mohl zamaskovat veškerý včerejší a dnešní pot z běhu.

Pomalu zaklepal a vkročil, s pohledem upřeným do země se učitelce omluvil a po jejím vyzváni si sedl do své lavice.

Paní Biskitová byla velice milá a přívětivá paní okolo čtyřiceti let se zlatým retrívrem na každé možné tapetě. Harry jí měl rád, protože se snažila nedělat rozdíly mezi svými žáky, dávala jedničky za snahu a práci v hodině a naopak pětky pokud někdo nedával pozor. A nejvíce Harry dnes ocenil to, že docházku dělala až na konci hodiny.

Ke konci rozdala všem žákům, jež přišli pozdě práci navíc. Což byla tak polovina třídy, protože byla spousta Harryho spolužáků, kteří její přívětivosti využívali.

Harry rychle spěchal do své skříňky, která byla v přízemí a snažil se přijít na to jaké hodiny dnes mají. Nikdy si nebral učebnice domů, přišlo mu to zbytečné věděl, že na testy se stejně připravovat nebude a dost často se stávalo, že měli suplované hodiny na které zapomínal.

Už s plným batohem se snažil vyjít až do pátého patra na dějiny. Přišel mezi posledními a zasedl vedle svého spolužáka. Harry byl na škole nový, všechno, co věděl znal teprve měsíc a snažil se spřátelit. A tento kluk mu jako první den přišel ideální.

Harry již dávno seděl ve třídě, protože nechtěl přijít pozdě, ale pokaždé když někdo vešel koukal na něj jak na blázna, nejspíše nebyl nejlepší nápad přecházet na školu ve třetím ročníku.

Jen tento chlapec si k němu přisedl a vysvětlil to slovy, že zde vždy sedí on, ale že má štěstí, většinou sedí sám. To se Harrymu ulevilo a hned se s tímto hochem, jež se na něj usmíval křivým úsměvem, začal bavit.

„Tak co Harry, prý jsi dneska přišel pozdě na matiku?" zeptal se ho kluk s odbarvenými vlasy.
„Tak nějak jsem si myslel, že je dnes sobota a ne pátek." Pokrčil Harry rameny. „Kde jsi byl ty, když si taky na matice nebyl?"
„Ty sis toho nevšiml," řekl blonďák s až moc dramatickým povzdechem. „Ne?" Znovu Harry pokrčil rameny. Zatím co se na něj blonďák snažil co nejvíce usmívat a doufal, že si jeho nových rovnátek všimne. Harry byl ale z té vodky a bolesti hlavy tak mimo, že na svého kamaráda jen hleděl a nevěděl, co si má myslet. Hádal, že má modrooký kamarád nějakou novinku, která je vidět, ale stále nevěděl, proto začal hádat.
„Boty?"
„Ne."
„Ponožky?"
„Ne."
Blonďák se snažil být pozitivní a trpělivý, když však Harry začal vyjmenovávat všechny věci od kotníků výš, musel ho zastavit.
„Harolde! To jsi snad úplně vymletej? Zkus to znovu a podívej se mi na hlavu."
„Vlasy?" Vypustil Harry ze svých úst tak rychle, že se divil. Znovu následoval blonďákův povzdech. „Něco kovového mám na..." „Na... Uchu, no jasně, už to vidím, nechal sis píchnout ucho, fakt hustý kámo." Harry měl radost, že se konečně trefil, když však viděl modroočkův zoufalí výraz, zjistil že je znovu mimo. „Já už fakt nevím Nialle." „Mám rovnátka, ty idiote!" zakřičel Niall na celou třídu přičemž se pár lidí otočilo. „Promiň, nevšiml jsem si." „To je v pohodě kámo. Nad čím přemýšlíš, když si ani takový věci nevšimneš." „Včera jsem byl u řeky," Harry chtěl Niallovi povědět co dělal, ale Niall utrousil jen slovo vodka a Harry přikývl. Nebylo třeba říkat nic víc. Niall věděl, že si Harry myslí, že je na všechno sám, ale takový pocit měl i Niall, každý teenager měl tento pocit. Jen Harry byl více citlivý.

Proto se Niall snažil dělat všechno, aby Harryho rozveselil, dokonce mu dal jeden měsíček pomeranče, a to bylo na Niallovi poměry dost. Harry o blonďáčkovi vždycky říkal, že je jako Joey z přátel a nejvíce ho vystihovala věta: „Joey doesn't share food." Jo, to byl Niall, plný optimismu, debilního smíchu a nechuti o sdílení jídla.

Když začala hodina Niall se stále snažil sníst pomeranč, nezáleželo na tom, že už byl třetí v řadě a že na modroočka koukala učitelka a ani to, že za jediný den zvládl své průhledné gumičky na rovnátkách změnit na oranžové. No teď bych si jich určitě už všimnul. Řekl si Harry v duchu a snažil se nevybuchnout smíchy. Po hodině se Harry zeptal Nialla jestli mu půjčí nabíječku, naštěstí jí modroočko měl zrovna u sebe.

Když se Harrymu podařilo zapnout telefon vzpomněl si na textovky, které se snažil včera napsat neznámé osobě. Ach jo. Překryl si rukou obličej a začal se stydět. Ihned se snažil neznámému napsat zprávu a omluvit se, ale z nějakého důvodu nevěděl jak.

Když po třetí smazal zprávu s dlouhým omluvný textem, rozmyslel si že by bylo nejlepší mluvit pravdu.

Harry: Ahoj, moc se omlouvám. Našel jsem tvé číslo náhodně vhozené ve skříňce ve škole. A včera jsem si koupil láhev vodky a nenapadlo mě nic lepšího než ti napsat. Obvykle nejsem takhle nepříjemný -xx H