Zaelot: dva živly

4. Tak začínáme

Já vím... To, k čemu se možná dočtete za chvíli, nikdo nemá rád, ale projít se tím musí. :D Plus k tomu, přidala jsem další část a snad včas, tak za to se dávají bonusový body, ne? Užijte si další část. :)

Mám snad něco mezi zuby?
„Proč na mě všichni tak zíráte?" zeptala jsem se vyděšeně a přejížděla je pohledem. Bylo těžké říct jestli jsou vyděšení nebo oněměli úžasem. Prosebně jsem se podívala na Zacharyho, ale ten jen pokrčil rameny a pokračoval ve večeři. Asi tahle reakce byla naprosto běžná záležitost. Pro něj možná, mně to moc příjemné nebylo. Pomalu jsem otevřela plechovku s Pepsi a napila se. Jako první se probrala Dianne.
„To... je... úžasný! Zachary, nepřipomíná ti to něco?" spustila na něj. Vzhlédl a zavrtěl hlavou.
„Jo, připomíná to, že mám fakt hlad, díky, málem bych zapomněl," řekl ironicky a usmál se. Azya protočila oči.
„Tak hodnej kluk, samá lichotka, ani mouše by neublížil..."
„Co to je mouše?" skočila ji do řeči Dianne a nechápavě nakrčila nos. Azya na ni chvilku koukala a čekala jestli ji oznámí, že si dělá jen srandu. Když se toho nedočkala, zavrtěla hlavou. I já se musela pomyslně plácnout do čela.
„Podejte si ruce, vy dva, jste oba stejně natvrdlý." Azya mávla rukou směrem k Dianne a Zacharymu a pak sebou pleskla na opěradlo židle.
„Když se tady na kolegyni podívám, připadám si hned jako Einstein. Jednou ti za to možná přinesu čokoládu," rýpl si Zachary a mrkl na Dianne. Chvíli jsem se bála, že Zacharyho promění v něco ne právě pěknýho, ale pak se na něj vítězně usmála.
„Říká ten, co ještě nepochopil, o čem tady mluvíme."
„Dobrá, tak o co tu kráčí?" Rychle jsem snědla poslední kousek salátu a se zaujetím pomalu upíjela z poloprázdné plechovky.
„Vzpomeň si, kdo má podobné magické schopnosti," chopil se toho Bren, abychom se už konečně někam posunuli.
„Nevím... Jistá osoba, o které nesmím mluvit před stejným druhem jako je on, jinak by mě přítomná nejmenovaná poslala čmuchat fialky zespodu?" zkusil to Zachary po chvilce přemýšlení. Asi očekával, že se Dianne zase naštve, ta ale jen zavrtěla hlavou nad jeho nechápavostí. Ne, že bych věděla, o co jde, jen jsem je pozorovala a učila se jazyk jejich kmene. Zatím to vypadá na popichování, vtipkování a občasné řešení věcí, kterými se zabývají ostatní normální lidé.
„Co má Harry Potter společného s Alicí? Počkej, ne, to je fuk..." zabrzdil sám sebe Bren.
„Ne, ty tupodlaku, královna!" To poslední slovo spíš Dianne procedila mezi zuby, takže jsem ji sotva slyšela i já.
„Tupodlak? To je teď nějaký nový druh vlkodlaka? Prosím, můžu ho vidět?" utahoval si z Dianne zase. „Počkat, říkala jsi královna?" vypadlo z něj, když si dal dohromady, co Dianne řekla.
„Vy tady máte i vlkodlaky?" vyhrkla jsem nadšeně, když mně došlo, co řekl Zachary. Vždycky jsem nějakýho chtěla vidět, problém byl v tom, že neexistovali. Nebo jsem o tom tehdy nevěděla...
„Jo, ale ne moc. Zůstávají pořád ve smečce," odpověděla mi Azya a zase jsme se vrátili zpátky k nějaké té královně.
„Ano, říkala. Ona ovládá všechny čtyři živly," dodala Dianne. Páni... Mně s poslušností dala kdysi zabrat jen samotná voda a ona ovládá oheň, zemi i vzduch? Musela být sakra silná. Trošku mě bodla žárlivost kvůli její moci, ale hned ten pocit zase zmizel.
„Alice, mají tvoji rodiče takové schopnosti taky? Nebo alespoň jeden z nich?" zeptal se mě nadšeně Bren. Zamyslela jsem se, i když jsem moc dobře znala odpověď.
„Hmm... Ne, nemají. Nebo o tom nevím." Ale věděla jsem, nic takového nedokážou. Díky bohu...
„A víš po kom třeba tohle umíš?" ptal se dál.
„Ne, řekla bych, že jsem první v rodině."
„Pokud chceš, můžu se pokusit zjistit, jestli v tom nemá prsty magie," nabídla se Dianne. Když jsem uslyšela slovo „magie", projela mnou vlna touhy poznat něco nového a neobyčejného.
„A já můžu zjistit víc o živlech," přidal se Bren. Pousmála jsem se. Teď byl ten pocit ještě silnější, neuvěřitelně moc jsem chtěla zjistit víc o mé schopnosti.
„Děkuju moc, ale asi už tak máte spoustu práce, nechci vás s tím zatěžovat," pokusila jsem se být milá. Dianne si odfrkla a Bren mávl rukou.
„No tak, nám to nevadí. Když tak můžeš zkoumat s námi." nabídl mi Bren.
„To bude super." Podívala jsem se na Zacharyho. Civěl do zdi a vypadal, že přemýšlí. Šťouchla jsem do něj loktem, až sebou škubnul.
„Už je pátek?" zeptal se a promnul si oči.
„Ty jsi spal s otevřenýma očima?" divila jsem se.
„Možná? Nevím, prostě jsem vypnul. Chceš už jít do pokoje?" Přikývla jsem a zvedla se ze židle. Rozloučila jsem se s ostatními a odnesla tác. Vyšli jsme z jídelny a mířili ke schodům.
„Seznámili jste se opravdu rychle," začal rozhovor Zachary a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila.
„Jsou super. A bylo od nich hezké, když se nabídli prozkoumat mou schopnost." Zachary něco zabručel a zbytek cesty jsme šli mlčky. U dveří mého pokoje jsme se zastavili a popřáli si dobrou noc.
„Wene, buď té lásky a otevři, prosím," zavolala jsem na naši Dušičku.
„Mladá dámo, máte hodinu zpoždění," ozvalo ze zevnitř. Wen odmítal se i na mě otočit. „Můžete mi vysvětlit, proč jdete pozdě?"
„Prostě otevři nebo si dojdu pro něco ostrýho a vydloubnu ti kus zadku!" Vedle mě se někdo zasmál. Otočila jsem se za tím zvukem a uviděla Zacharyho, jak se opírá o zeď a pobaveně nás sleduje. Hodila jsem po něm vražedný pohled a pak se zasmála s nim.
„Nedělej tam psí oči na kolemjdoucí," houkl na mě Wen.
„Nemusela bych je dělat, kdybych už byla ve svém pokoji." Už mě začínal vytáčet.
„To je fakt." Ozvalo se cvaknutí zámku a dveře se otevřely.
„Děkuji." Ještě jsem rychle mávla na Zacharyho, který se musel dobře bavit a zalezla do pokoje. Wen za mnou zavřel a já se svalila na pohovku. Na stolku přede mnou ležely papíry, které jsem dostala od ředitelky. Ještě jsem neměla čas a hlavně chuť si je přečíst. Neochotně jsem je zvedla a začala je zkoumat.
Na první straně bylo napsáno v kolik začínají a končí snídaně, obědy a večeře. Pak tam byl seznam učeben a předmětů. U každého předmětu bylo napsáno, kdy jsou. Pod tímhle seznamem bylo zdůrazněno to, že dva dny můžu zůstat na pokoji a vybírat si předměty, na které v určitý den chci jít. Podívala jsem se na druhý papír. Tam bylo umístění tříd a mapka. Ještě jednou jsem se podívala na seznam předmětů a přemýšlela, na který bych měla jít zítra.
Zítra je středa, takže můžu jít na Dějiny Zaelotu (ne, díky mnohokrát), Boj pro začátečníky (to nezní špatně) a nebo na Nauku o bytostech. uvažovala jsem v duchu. Co to je sakra Nauka o bytostech? Učí je snad, co to je upír a podobně? Už jen název zněl hrozně. Přečetla jsem si ty tři názvy ještě párkrát po sobě a hned jsem měla jasno, kam půjdu. Boj pro začátečníky se mi bude jistě hodit.

A máme to za sebou. :D Doufám, že to nebyla taková katastrofa a vydrželi jste to. :) Děkuju za komentáře a votes, BYE u další části. :)).