Zaelot: dva živly

7. Živly jsou děsivý...

Od Michaela jsem se dozvěděla plno zajímavých informací o Olympu a bozích, plus ten příběh o královně. Zajímalo by mě, co tím Hádes zkoušel. No, radši se na to vyptávat nebudu, ještě bych při vyslovení jeho jména schytala nějakou facku. Mířila jsem do knihovny za Brenem, kde jsme měli zkoumat můj živel, po té magické stránce. Bylo před třetí hodinou, tak akorát na to, abych došla ke knihovně. Propletla jsem se chodbami a přesně ve tři stála před knihovnou, stejně jako Bren. Pozdravili jsme se a vešli dovnitř.
Bren mě vedl mezi přeplněnými knihovnami až jsme dorazili skoro na úplný konec. Posadila jsem se ke stolu a Bren se chvíli přehraboval mezi knihami. Za chvíli přinesl asi šest knížek.
„Na devadesát procent v nich něco najdeme. Tak do práce," poznamenal, posadil se naproti mně a vzal si první knížku s názvem Magie v přírodě. Já si vzala hned tu, co ležela pod ní, aniž bych se podívala na název. Byla poměrně tlustá a velmi stará. Její hřbet byl potrhaný, vazba zaprášená a z každé strany z knížky trčely alespoň dva cáry žlutého papíru. Hned, jak jsem ji otevřela, jsem si název přečetla. Vyjímečná magie. Chvíli jsem knížkou listovala, otáčela starými stránkami, které vypadaly, že se brzy rozpadnou a hledala to, co jsem chtěla najít. Byli tam všechny možné schopnosti, jako například schopnost ovládat písek, zvuk a další podobné věci.
Až po půlhodině důkladného pročítaní a prohlížení jsem našla kapitolku s názvem Živly. Hned jsem se do toho začetla. Jako první byl popsán oheň. Ten mě zas tak moc nezajímal, takže jsem ho jen přelétla očima. Bylo tam opravdu hodně informací. Otočila jsem dvě stránky a konečně se dostala k vodě. Začala jsem rychle číst.
Ovládání živlů je velmi vzácná schopnost. Tato schopnost se nejčastěji dědí z generace na generaci, ovšem občas jednu generaci přeskočí. Je známo velmi malé množství lidí, kteří živly mohou ovládat - nejméně vodu. Další možností získání této schopnosti je použití magie, zakletí živlu do člověka. Pro toto zakletí je potřeba velké množství energie a magie, aby se kouzlo podařilo. Při neúspěchu je devadesáti pěti procentní šance úmrtí všech zúčastněných. Tento proces je ovšem již od devatenáctého století zakázanou magií.
Tady jsem čtení na chvíli přerušila a znepokojeně zvedla pohled k Brenovi. Opíral se loktem o stůl, tvář položenou na dlani a hltal očima stránky knihy.
„Brene?" oslovila jsem ho opatrně. Ihned ke mně zvedl oči.
„Hm?" zabručel.
„Vysvětlil by jsi mi něco?" Přestal se opírat, ruce si položil na stůl a kývnul na mě, ať pokračuju. Přečetla jsem mu část se zakletím a zakázanou magií. „Co to znamená?" zeptala jsem se, když jsem skončila. Bren chvíli přemýšlel.
„Hmm... Jo," řekl jen, zvedl se a šel se zase přehrabovat v knížkách. Čekala jsem, s čím přijde. Po chvíli se vrátil s knihou v ruce, jako kdyby předem věděl, v jaké polici byla uložena. „Myslím, že to najdeš tady." Podal mi knížku. Zakázaná magie.
Nebyla tak stará ani tlustá, ale zaprášená byla asi víc než všechny knihy na našem stole dohromady. Otevřela jsem ji, přičemž z vazby spadlo trochu prachu, a hledala něco o záklínání živlů. Nic jsem v ní nenašla. Chtěla jsem se o tom něco dozvědět, a tak jsem se nevzdávala a prolistovala knížku znovu, tentokrát pomaleji. Když jsem tenhle pokus opakovala po třetí, za polovinou knihy jsem si povzdechla.
„Nic tam není... Počkej." Bren se na mě zamyšleně díval. Všimla jsem si, že jedna stránka byla podezřele tlustá. Opatrně jsem ji vzala mezi dva prsty a prohmatala ji. Když jsem si byla jistá, že se nerozpadne celá kniha, přestala jsem být tak opatrná. Nebyla to jedna stránka, ale dvě, hranami slepené k sobě a uvnitř něco bylo. S největší pravděpodobností také jen pár papírů, přesto stránky slepené k sobě byly mnohem tlustší než ostatní , což na nenápadnosti vůbec nepřidávalo. Bren mě po chvíli pochopil a podal mi malé ostré nůžky. Opatrně jsem začala slepené stránky rozdělovat.
„Neubliž tomu," upozornil mě Bren a při každém mém pohybu s nůžkami se zašklebil.
„Neboj, moje matka je doktorka," uklidnila jsem ho a snažila se, aby byla jasně poznat ironie. Opatrně jsem stránky oddělila od sebe. Zvedla jsem několik papírů, schovávajících se mezi těmi stránkami a nahlas přečetla nadpis.
„Zakletí: živly." Podívala jsem se na Brena a čekala, až mi řekne, co mám dělat dál.
„Tohle bych tady nahlas nečetl," řekl po chvíli ticha. „Přečti si to ty a pak mi to sem pošli." Jen jsem kývla hlavou a začala si číst.
Co znamená zaklení živlů? Při správném provedení rituálu se do člověka zakleje část živlu, což znamená, že určitý živel bude moci používat a ovládat. Ovládání živlu je ale extrémně těžké a při selhání živel může zesílit a usmrtit zakletou osobu.
Postup zaklení živlu:
1. Na zem nakreslete znak živlu, který budete zaklínat.
2. Osoba, která má být zakletá, si sedne doprostřed znaku a doprostřed čela ji nakreslete křízek (Křížek musí být přesně uprostřed!).
3. Sedněte si naproti němu, přesně na konec linie kresby znaku.
4. Zavřete oči a všechnu svoji magii soustřeďte na znak a na osobu před vámi. Představujte si, jak vaše magie putuje po liniích kresby až k osobě před vámi. Až ucítíte, že se zakletí podařilo, otevřete oči a přerušte představování toku magie po liniích kresby.
5. Pokud znak na zemi zmizel, zakletí se podařilo.
Toto zakletí smí provést pouze osoba s magickými schopnostmi nebo člověk ovládající jakýkoliv živel. Všechny zúčastněné osoby s nedostatečným množstvím magie mohou zemřít!
Nevěděla jsem, co k tomu dodat. Bez zbytečných slov jsem papíry podala Brenovi. Po mučivém tichu odtrhl od papírů pohled a zamračil se.
„Alice, zatím to vypadá tak, že jsi jedna ze zakletých osob."

Tak je tady další část. :) Překvapila jsem sama sebe a snažím se přidávat pravidelně... :D Děkuju za reads, hrozně moc za votes a komentáře ! :)) A jestli jste se dočetli až sem tak Byee u další části :).