Zaelot: dva živly

13. Oheň

Další zastávka: Trpasličí hvozd. Samozřejmě, ten jsme se chystali obejít, ani já jsem nechtěla skončit u trpaslíků. Ovšem trpaslíci mi takové starosti nedělali.

"To je mu podobné. Má ve zvyku se uprostřed noci jen tak beze slov vypařit do lesa." stěžoval si Zachary, už mnohem víc střízlivý než předtím. Už mu prý nebylo ani špatně, i když byl pořád lehce bílý. Skoro jsem ho ale nevnímala. Myslela jsem jen na to, co mi Walker řekl. Co myslel tím, že si mě najde? Pořád mi to vrtalo hlavou, i když jsem věděla, že na žádné řešení nepřijdu. Naštěstí si Zachary nevšiml, že jsem myšlenkami někde jinde. Až po chvilce jsem se zase vzpamatovala.

"Kdy jste se vlastně s... Walkerem potkali?" zeptala jsem se nejistě. Zacharymu jsem neřekla všechno o tom, co se stalo, když jsme se zastavili na kraji lesa, ve kterém pak Walker zmizel. Akorát by mě seřval za to, že jsem mu řekla, kam jdeme.

"Je to už delší doba." začal Zachary. "Když jsem odcházel od otce, byl jsem úplně sám. Pořádně jsem nevěděl, kam jít. Věděl jsem jen, že někde na jihu leží město Zaelot se stejnojmennou akademií, kde si můžu studovat, co se mi zachce. Šel jsem tím směrem pár dní, až jsem narazil na Walkera. Byl zraněný, ostatní ho zrovna vyhnali. Ošetřil jsem ho a pak jsme se do Zaelotu vydali spolu. Walkerovi se ale nápad s akademií moc nelíbil, takže jsme se ve městě rozdělili a já myslel, že už ho nikdy neuvidím. Po nějaké době jsem ho ale potkal ve městě; řekl mi, kde pracuje a já ho tam chodil navštěvovat. Nikdy mě nenapadlo, že tam zůstane, ale jsem za to neskutečně rád."

Teď jsem měla alespoň o čem přemýšlet. Zarazila mě ale jedna věc, o které mluvil i Walker. "Kdo jsou ti ostatní?" zeptala jsem se.

"Jeho přátelé. Vlastně bývalí přátelé."

"To jsi mi toho moc neřekl. Co jsou zač?" vyptávala jsem se zvědavě dál. Zachary zaváhal.

"No... to není podstatná informace. Vlastně úplně zbytečná. Nemáš hlad? Zastavíme a pokusíme se rozdělat oheň." změnil rychle téma a vydal se hledat cokoliv, co by mohl zapálit.

"A čím to chceš přimět hořet?" zeptala jsem se, zatímco jsem následovala Zacharyho sněhem k něčemu, co vypadalo jako dřevo. Kolem nás byly jen louky, jediný zdroj dřeva byl malý lesík, ale byl moc daleko. Zachary mezitím došel k té hromadě něčeho a začal z ní odhrabávat sníh.

"Je to dřevo, ale zmrzlý. Nemáš v zásobě nějaké podivné kouzlo?" Samozřejmě, že každý, kdo ovládá vodu dokáže i zapálit dřevo... Tolik ironie v jedné větě.

"Umím přimět vodu vařit, ale to ti teď asi nepomůže." Ke konci věty jsem už stála vedle Zacharyho a čekala, co vymyslí dál.

"V tom případě, o co se tady snažím?" Moudrost promluvila a upustila dvě polena na zem. Já jsem oheň nikdy nerozdělávala, takže jsem ani nevěděla, jak na to. I tak jsem se ale snažila něco vymyslet.

"Vypadá to, že jsme v koncích." pronesla jsem si větru, jako by to Zachary nevěděl.

"Dík, ty chytráku, bez tebe bych si toho sakra nevšiml!" zvýšil naštvaně hlas, vzal jedno z polen, které předtím upustil a zahodil ho pryč. Jakmile dopadlo na zem, ozval se podivný zvuk. Všimli jsme si toho oba dva, protože jsme se za tím zvukem otočili. Nechápavě jsem se zamračila. V místě, kde poleno přistálo něco plápolalo. Se Zacharym jsme se na sebe naprosto nechápavě podívali a rozběhli se k polenu.

Poleno hořelo. To pitomý poleno fakt hořelo.

Zachary ho okamžitě chytil za část, kam se oheň ještě nedostal a běžel zpátky ke zbytku dřeva.

"Dělej, pojď to dřevo rozmrazit a nedělej, že to neumíš!" houkl na mě Zachary. Chvíli jsem stála jako zkamenělá a pak se rozběhla za ním. Doběhla jsem k hromadě dřeva a začala. Představila jsem si, jak se led na dřevě zahřívá a postupně taje. Voda mě dokonale poslechla a za chvíli bylo dřevo připravené. Zachary opatrně přiložil hořící poleno k ostatním a snažil se aby chytla.

"Nemohla by jsi ,prosím tě, něco udělat s tím sněhem kolem?"
Rozhlédla jsem se kolem. Pak jsem udělala skoro to samé jako při souboji na akademii.
Za chvíli byla kolem nás po obvodu velkého kruhu půda úplně suchá a bez sněhu.

"Tak, to by mělo být v pohodě." ujistila jsem Zacharyho a posadila se co nejblíž k ohni, který mě příjemné hřál do nohou. Pak jsme si oba vytáhli večeři, která se skládala převážně z ovoce a zeleniny a tiše ji jedli.
„Proč jsme vlastně rozdělávali oheň, když se jídlo nemusí ani ohřát?" zeptala jsem se hloupě.
„Příště tě nechám umrznout, dohodnuto?" odbyl mě Zachary a já se pomyslně plácla do čela.
„Co myslíš, že bylo s tím... polenem a ohněm?" zašeptala jsem, jako bych se bála, že nás někdo poslouchá.
„Nevím... Myslíš, že to má něco společného s tou tvou vodou?" Vzpomněla jsem si na tu chvíli, kdy jsem byla s Branem v knihovně a dozvěděla se o zakletí živlů. Mohlo by to být tohle?
„Oba jsou to živly, to je to jediné, co je tu společného. A myslím, že bych si všimla, kdybych dokázala ovládat oheň."
„Pche, no já v tom prsty nemám." uchechtl se Zachary a zakousl se do své skromné večeře.
A jsme si tím jistí? napadlo mně najednou a zase jsem si vzpomněla na Walkera.

Já se s hlubokou poklonou omlouvám, dlouho jsem nepsala a ještě k tomu je to taková nudnější část. Ale i tak musím poděkovat za reads, votes a případné komentáře ^^ uvidíme se u další části :) Byee