polykám svou bolest
jako prášky
které mi od té bolesti mají pomoct
cítím ten žal
jak proudí mým hrdlem
jako knedlík uvízlý v mém krku
rozpadám se
každý kousíček mne se tříští
jako porcelán
mám zmrzlé ruce
nemůžu popadnout svůj dech
kdy tohle skončí?
kdy se zastaví mé srdce, můj tep?
klesám ke dnu, topím se
chci ti říct, že trápím se
ale nechci být přítěž
třesu se k smrti
pomalu si kopu svůj vlastní hrob
ke konci zbývá jen
jediný poslední skok
kéž bych měla odvahy dost
už mě nebaví schovávat své rány
už mě nebaví vést tyhle bitvy, tyhle války
kéž bych mohla letět na mars
a sledovat hvězdy a jiné dálky
přála bych si navštívit jiné planety
už mě nebaví hrát tyhle hloupé hry
já nebojím se tmy
ČTEŠ
blue butterfly
Poesiavýlevy srdíčka, strasti a radosti života jedné podivné dívčiny, která se snaží přijít na to, kdo vlastně je a kam patří. ©PeñaMoth | 2019 ©cover by @buterflx1
