Obyčejný zrzek

6. Chodba

*o měsíc později*

Ahh je konec listopadu a přichází nám prosinec. Celkem to letí, nebudu lhát. Všichni učitelé nás pořád straší zkouškama na NKÚ, ale mě to furt nepřiměje se na ně učit. Nějak je prostě složim.
Celý měsíc se nic moc nedělo, co se Freda týče. Od toho setkání na náměstí jsem ho neviděla. Samozřejmě jsem ho někdy párkrát zahlédla na chodbách, ale než jsem k němu došla tak zmizel v učebně nebo na záchodě. Připadalo mi, jako kdyby se mi vyhýbal. No, možná to je i pravda, ale nechápu proč. Nic jsem neudělala, což je na můj vkus neobvyklé.

Venku začalo být chladno a na obloze se táhla bouřková mračna, která způsobila, že poslední týdny pořád jenom pršelo. A takhle tomu bylo i dnes. Sedím v učebně na dvouhodinovce lektvarů a přes okna jde slyšet silný prudký déšť. Je mi líto lidí, kteří mají dneska trénink famfrpálu.

Pan profesor Snape nám zadal práci na celé dvě hodiny a to, že si z učebnice máme vypsat 10 lektvarů a jak se vyrábí. Prý to je příprava na NKÚ, ale to mu nežeru. Zrovna si píšu 4 lektvar, když do třídy bez ohlášení někdo vtrhne. Všechny pohledy se přesunou ke dveřím a naskytne se nám pohled na profesorku, která má na sobě všechno růžový a se sladkým úsměvem si to kráčí přesně k Snapeovi.

Při pohledu na tu oplzlou ropuchu mi zaštípe můj vyrytý nápis na ruce, který se ještě pořád moc nezahojil. Normální škrábanec by teď už nešel vidět za ten měsíc, při nejhorším by tam byl strup. Ale moje rána pořád vypadá čerstvě, jako by se mi to stalo včera a já se začínám obávat, že je v tom nějaké kouzlo. Naštěstí si mé ruky nikdo stále nevšiml, takže to nějak neřeším.

„Omlouvám se, že narušuji vaši hodinu, ale jelikož jsem si všimla způsobu vyučování v Bradavicích, mám od ministerstva kouzel povolení učitele na škole.. no jak to říci, trochu vytřídit," sladce se usměje na Snapea, který na ni hledí neutrálním výrazem. Vlastně se takhle tváří pořád. Má ten člověk vůbec emoce?

„Učíte na téhle škole již 20 let, je to tak?"
„Ano."
„A celých těch 20 let jste usiloval o vyučování obraně proti černé magii, ano?"
„Ano." Koukám že ji má silně v pr-
„Ale neuspěl jste?" Koukne se na něj "smutnýma" očima, jako kdyby ji na tom vážně záleželo.
„Očividně," odpoví ji naposledy Snape a ona se sladce pousměje a něco si napíše do svých desek, který drží v rukou.

„Výborně," otočí se a opustí třídu stejně rychle, jako do ni přišla. V celé učebně panuje ticho a pohledy jsou upřený jenom na jednu osobu. Snapea, který stojí u svého stolu a nepřítomně kouká do zdi.

„Páni, asi mu z ní hráblo," pošeptá mi do ucha Goyle, který sedí vedle mě a já se zasměju. Komu by nehráblo.

•••

Chodby o přestávkách jsou vždycky strašně přeplněné studentů, kteří pospíchají rychle do jiné učebny na svůj další předmět. Jako naschvál jdu přesně uprostřed té tlačenice a nemůžu skoro ani dýchat z toho, jak se na mě všichni lepí. Nesnáším lidi.

Když se konečně dostanu z toho houfu lidí a zatočím do jiné chodby, kde mám mít hodinu přeměňování, do někoho narazím.

„Dávej pozor sakra!" Zavrčím rozčíleně a zvednu svůj zrak na osobu, která mi překřížila cestu.

„Ty jsi do mě narazila!" Zakřičí na mě taky rozčíleně a upraví si svůj hábit.

„Kde máš svého zrzouna?" Úplně vyprsknu na ni tuhle stupidní otázku a hned toho zalituju. Angelina se na mě ještě víc zamračí a založí si ruce na prsou.

„Žádného zrzouna už nemám, můžeš hádat proč," zasyčí na mě a já se musím ušklíbnout.

„Možná proto, protože jsi hrozně žárlivá a nedovolíš mu se bavit s jinýma holkama?"

„Já vím moc dobře, že se s ním nechceš jenom bavit! Vím jakou máš pověst Williamsová!" O krok se ke mně přiblíží a nahne se ke mně.

„Zničíš mu život," řekne mi těsně u mého ucha a následně se odtáhne.

„Přesně tohle mám v plánu, zlato," mrknu na ni a šibalsky se usměju. Možná jsem jí právě teď vykecala můj plán, ale jak zjistím, tak to nebrala vážně. Jenom se uchechtne a následně projde kolem mě. Nezapomene mě samozřejmě praštit ramenem. Protočím nad jejím chováním očima a vydám se konečně na hodinu, ovšem zase pozdě.

McGonagellová se na mě zamračí, jakmile vstoupím do třídy. Omluvně se na ni podívám a okamžitě zapluju do lavice vedle Draca, který se něco čmárá na pergamen.

„Fred už není s Angelinou," zašeptám k němu a on přestane s tím, co momentálně dělal. Podívám se na jeho pergamen a všimnu si nějakého náčrtku, ale nedokážu popsat, co to je. Nevadí, zeptám se ho na to později.

„Jak to víš?" Otočí se na mě a pozvedne obočí.

„Teď jsem mluvila s Angelinou na chodbě, řekla mi to a řekněme, že mě nemá moc v lásce," uchechtnu se a Draco se zašklebí.

„Slečno Williamsová, jestli chcete chodit pozdě na moje hodiny, tak alespoň po zbytek vyučování buďte ticho a dávejte pozor!" Zakřičí na nás profesorka a upoutá tak naší pozornost.

„Omlouvám se," zabrblám a opřu se líně o židli. Profesorka se na mě ještě jednou přísně podívá než začne znova s vyučováním.

„Hej," šeptne mým směrem Draco a já se na něj nenápadně podívám, „nechceš o víkendu jít do Prasinek?"

„Klidně," mrknu na něj a v tu chvíli mě opět napomene McGonagellová.

„Slečno Williamsová, strhávám Zmijozelu 5 bodů za vaše neustálé vyrušování!"