Obyčejný zrzek

11. Rande

„Y/N, počkej!" Zakřičí někdo na mě, když jsem na cestě na mojí kolej. Vyučování mi už skončilo a já se chci připravit, než mě Fred vyzvedne.
Otočím se za volajícím a všimnu si Harryho, jak ke mně běží skrz dav studentů. Polije mě horko a spolknu strach, který se usídlil v mém těle. Co může chtít.
„Ahoj," pozdravím ho, když ke mně konečně dojde a udýchaně se opře o kolena.
„Můžu tě doprovodit? Ať jdeš kamkoliv?" Podívá se mi do očí a já se na něj vyděšeně podívám. Co když mi něco udělá. Musel vidět, odkud pocházím, Harry to nenechá jen tak.
„Chci si jenom promluvit," ozve se po chvilce znova, když si všimne mého vyděšeného pohledu.
„Jo.. jasně," vykoktám ze sebe a vydám se opět na moji kolej. Nenápadně zrychlím krok, abych tam byla co nejdříve a vyhnula se tak hovoru, který stejně měl jednou přijít. Byla jsem připravená na všechno, ale rozhodně jsem nebyla připravená na Harryho, který šel vedle mě mlčky a obdivoval zdi hradu.

„Harry, ať máš na srdci cokoliv, tak to vyklop, nebo to se mnou tady sekne!" Promluvím na něj po chvilce hystericky, když pořád nic neříkal a ve mně se vařila nervozita.
„Promiň, nevěděl jsem jak začít."
„Prostě to na mě vyklop," povzdechnu si a zastavím se na točících se schodech. Harry stojí o dva schody pode mnou a mne si ruce.
„Když ses mě dotkla tam venku tak.. jsem měl vizi," podívá se mi do očí a já spolknu nepříjemný knedlík v krku. A je to tady.
„Byla jsi tam ty a asi tvůj táta. Používal na tebe kletbu Cruciatus-."
„Počkej!" Přeruším ho rychle a vyděšeně na něj hledím. „Ty jsi viděl moje dětství? To neni možný, nikomu bych to neukázala to..ne," začnu ze sebe chrlit věci a náhle mě udeří prudká bolest do hlavy. Okamžitě se za ni chytnu a svalím se na schody v bolestech.
„Y/N! Je ti něco?" Sehne se ke mně Harry a asi na mě mluví, ale já ho slyším tlumeně a z dálky. Jako by tady vůbec nebyl.

„Dva týdnyyy."

Bolest náhle přestane a mé oči zaostří Harryho, který na mě vyděšeně a nechápavě kouká.
„Jsi v poho?" Pomůže mi se zvednout a sjede mě pohledem, jako by hledal náznaky toho, proč jsem spadla. Já to vím ale moc dobře.
Byl to můj otec. Za dva týdny se něco stane a já nechci ani vědět co.
„Harry promiň, vyřešíme to jindy," omluvně se na něj podívám a rychlostí blesku vyběhnu schody. Doběhnu ke dveřím, které vedou do společenské místnosti, zamumlám heslo, a když se mi dveře otevřou, běžím za Dracem. Běhám za ním s každou informací, ale on si už zvykl. Navíc vím jistě, že jakékoliv informace o tátovi si nenechá ujít.
Už se k němu do pokoje chystám vrazit, když mě náhle zastaví zvuky, které se z pokoje ozývají. Zaraženě se zastavím před dveřmi a zaposlouchám. Není těžké poznat, o jaký zvuky se jedná. Draco tam má dámskou společnost a podle všeho, si to dost užívají. Když si uvědomím, že poslouchám nejlepšího kámoše, jak to dělá, zvedne se mi žaludek a radši odběhnu do mého pokoje, kde se svalím na postel a hlasitě vydechnu. Budu mu to muset holt říct zítra.

•••

Za pár minut bych měla jít, abych se setkala s Fredem, ale pravda je, že se mi nikam nechce. V hlavě se mi stále dokola opakují otcova slova a mě to dohání k šílenství. Ne! Nenechám otce, aby mi zkazil rande se svým klukem.
Rychle se zvednu z postele a hodím na sebe tmavě zelený svetr a černý uplý džíny. Vezmu si ještě na sebe černý kabát a kolem krku si uvážu Zmijozelskou šálu. Chci už vyrazit, když si náhle vzpomenu na jednu věc. Přejdu k mému školnímu hábitu, který se válí na posteli a z kapsy vyndám jeden balíček kondomu. Člověk nikdy neví. Strčím ho do kapsy u kabátu a vyběhnu z pokoje. Dneska pořád běhám, jak tak koukám.
Vyjdu ze společenský místnosti na chodbu a všimnu si Freda, jak stojí zády opřený o zábradlí u schodů a zářivě se na mě usměje, jakmile mě uvidí.
„Ahoj, krásko," přejde ke mně a dlouze mě políbí na rty. To mi vyvolá úsměv na tváři a od Freda se odtáhnu. Fred si se mnou proplete prsty a my se společně vydáme na místo, kam mě chtěl vzít.
Celou cestu si povídáme a smějeme. Kdo by se taky nesmál, když jdeme zasněženým kopcem dolů, Fredovi to ujede a svalí se na zem. On mi však chytne za nohu, podlomí mi ji a já se svalím do sněhu vedle něj. Teď se začne smát on, ale já se k němu přidám. V jeho přítomnosti se nejde nesmát.

„Už tam budeme?" Zeptám se po chvilce, když už jsme celkem daleko od hradu a pořád nejsme na místě. Začínám si říkat, co má sakra se mnou v plánu.
„Ještě kousek."
Jo, to už říká 10 minut. Tentokrát ale fakt nelhal a mně se naskytne pohled na velké zamrzlé jezero, kde není nikdo, jenom my.
Vyjeveně na to místo koukám s otevřenou pusou a Fred se mi směje.
„Kde.. jak jsi to místo našel?" Podívám se na něj udiveně, pustím jeho ruku a přejdu k okraji jezera.
„Jednou jsme tady něco dělali s Georgem, už si nepamatuju co," vysvětlí mi a dojde ke mně.
„Škoda že nemáme brusle, led je akorát tak tlustý a-" otočím se na Freda, který drží v rukou brusle na led. Kde je sakra vzal.
„Jsem vždy připravený," mrkne na mě a podá mi jeden pár. S nadšením je vezmu do rukou a začnu si je okamžitě nazouvat.
„Můžeme?" Objeví se vedle mě Fred a nabídne mi ruku, kterou přijmu. Společně vstoupíme na led a začneme bruslit ruku v ruce. Jako malá jsem bruslila každou zimu. Byla to jediná činnost, která mi pomohla zapomenout na špatné vzpomínky. Jednou jsem šla bruslit s Dracem, ale jednou nešikovně spadl, vykloubil si rameno a už jsem ho na led nikdy nedostala. Polije mě vlna šťastných vzpomínek na bruslení a úplně zapomenu, že jsem tady s Fredem. Pustím jeho ruku a rychle se rozjedu v před. Jakmile mám dostatečnou rychlost tak vyskočím, ve vzduchu udělám piruetu a dopadnu ladně do pózy holubičky.
Vyruší mě až tleskání, který se ozve po chvilce, co dopadnu. Otočím se na zrzka, který mě s nadšením v očích pozoruje a zářivě se směje.
„Promiň, nechala jsem se unést," přijedu zase k němu a s malinkým bouchnutím do něj narazím. On mě chytne instinktivně kolem pasu a podívá se mi hluboce do očí. Náhle se ke mně skloní a spojí naše rty. Chytnu ho kolem krku a víc se k němu přitisknu. Fred svoje ruce z mého pasu přesune na můj zadek, který lehce zmáčkne a já vzdychnu do polibku. On toho využije a jazyk se mi vkrade do mé pusy. Panuje mezi námi válka a já ho nechám klidně vyhrát. Jeho rty mě dohánějí k šílenství. Moje kolena se podlamují a kdyby mě nedržel, jsem docela jistě na zemi. S mlasknutím se ode mě odtáhne a zastrčí mi neposlušný pramen vlasů za ucho. Musím být určitě celá rudá. On svůj zrak však najednou upře někam za mě a následně se tam rozjede.
„Co se děje?" Zeptám se zmateně a pozoruju, jak se sehne a něco sebere z ruky. Modrý balíček. Panebože! Musel mi vypadnout při piruetě.
„Copak to tady máme?" Přejde zpět ke mně a hraje si s balíčkem mezi prsty s lišáckým úsměvem.
„Frede vrať mi to, prosím!" Snažím se mu to vzít ale s mojí výškou a jeho je to nemožný. Pokud jsem nebyla rudá před tím, tak teď rozhodně jsem.
„Williamsová, vy hříšnice, na co to myslíte, hm?" Skloní se ke mně a balíček kondomu mi dá zpět do kapsy.
„Na tohle bude ještě čas, zlato," vlepí mi rychlou pusu a trochu mě tím uklidní, ale stále se cítím trapně.

Po nějaké době se už rozhodneme jít zpátky, protože se začíná stmívat a je to celkem dálka na hrad. Fred si hodí přes rameno naše brusle, mě chytne za ruku a vydáme se na cestu. Fred naštěstí ten incident s kondomem už nevytahoval a já jsem mu za to byla vděčná.
Po nějakých 30 minutách se ocitneme opět před mojí společenskou místností a Fred mě odmítá pustit z obětí.
„No tak, uvidíme se zítra na hodině," zasměju se, když si mě přitáhl zpátky, jakmile jsem se o trošku vzdálila.
„To je za 12 hodin!" Řekne "zoufale" a konečně mě pustí. Usměju se na něj a otočím se ke dveřím, abych vstoupila na mojí kolej.
„Jako fakt? Ani pusu nedostanu?" Zakňourá za mnou zrzek a já se na něj s úšklebkem otočím.
„Ráda tě škádlím," mrknu na něj, otevřu dveře a rychle vstoupím dovnitř. Opřu se o dveře a usměju se. Musím vypadat hrozně vtipně, ale mně je to jedno. Úsměv na mé tváři spočine až do doby, kdy vstoupím do pokoje. Zmizí však hned, jak můj pohled spočine na dopise, který se vznáší uprostřed pokoje. Nejistě k němu přejdu a s roztřesenýma rukama ho vezmu. Pomalu ho otevřu a naskytne se mi pohled na pouhý dvě slova, který mi obrátí žaludek vzhůru nohama.

Sleduju tě.