Obyčejný zrzek

1. Bradavice

„Bradavice, neznám horší místo než tohle," odfrkne si Malfoy, když zrovna sedíme ve vlaku směrem do Bradavic. Vtipné že. Musím ale se svým kámošem souhlasit. Bradavice jsou každým rokem čím dál tím nudnější. Ztratili to kouzlo. V prvním ročníku jsem z toho místa byla úplně unešená. Ale postupem času to přestávalo být zajímavý a jen jsem tam celý rok musela trpět s těmi nejhoršími lidmi co znám. Samozřejmě až na pár vyjímek. Nebelvírská kolej ale žádnou výjimku nemá. Všichni tam jsou k nevydržení. Obzvlášť dvojčata Weasleyovi. Bože jak ráda bych jim zlomila krk. Pořád vymýšlí nějaký šaškárny a myslí si jak jsou vtipný. Spíš je smutný, že jsou o rok starší a chovají se jak děti.

„Měl by sis někoho najít," pronesu tak do vzduchu a pokračuju ve čtení knížky. Ano jsem strašný knihomol a Draco si ze mě kvůli tomu někdy utahuje, ale vždy ho tou knihou majznu po hlavě a zmlkne.

„Cože prosím?" Opře se o stoleček mezi námi a upře na mě svůj pohled. Trochu se pousměju ale on to přes knížku nemůže vidět.

„Třeba by ti nějaká holka pomohla přežít ten rok ve škole," pokrčím rameny a otočím na další stránku v knížce. „Navíc by jsi mi furt nestál za prdelí, měla bych trochu soukromí," mrknu na něj a Malfoy zavrčí. Jejda.

„Zapomínáš PROČ ti za tou prdelí stojím?"

„Protože jsem nepředvídatelná, protože tě tím moji rodiče pověřili, protože jsem tvoje nejlepší kámoška a tak dále a tak dále," povzdychnu si a zavřu knížku. „Tohle ti ale řekli, když nám bylo deset. Už nejsem malá holka, dokážu se o sebe postarat!" Zvýším na něj hlas a on zakoulí očima.

„Koho plánuješ šikanovat tenhle rok?"

„Jak víš že chci-"

„Jde to na tobě vidět. Jinak by jsi mě neodháněla. Vím že máš ráda, když ti stojím za prdelí a pomáhám ti se šikanováním," usměje se na mě a já mu úsměv oplatím. Má pravdu. Každý rok si vybereme nějakýho člověka, kterému děláme ten školní rok nesnesitelným. Nejedná se o nějakou velkou šikanu, za kterou by nás vyloučili. Vlastně nás ani vyloučit nemůžou. Lucius Malfoy by si to s nima hodně rychle vyřídil a Škola čar a kouzel by skončila.

„Letošní úlovek jsou dvojčata," povím mu můj výběr a on se na mě zamračí.

„Víš kolik dvojčat na té podělané škole je?"

„Ale jenom jedni nám lezou krkem," mrknu na něj a on se na mé zákeřně usměje.
„Weasley."

•••

Vlak po hodině zastaví a lidi začnou vystupovat. Podívám se z okna a všimnu si Hagrida, jak si volá k sobě první ročník. Uchechtnu se nad tím a zvednu se z mé pohodlné sedačky.

Po půl hodině se již nacházíme ve Velké síni a posloucháme výklad Brumbála o tom, jak máme být opatrný, neboť ten jehož jméno se nesmí vyslovit se vrátil. Jako kdybych to nevěděla. Mí i Malfoyovi rodiče jsou Smrtijedi, takže víme o všem co se kolem Voldemorta týče. Nemám z něho strach. Vždyť je to jenom oživlá mrtvola bez nosu. Slyšet mě otec tak už jsem mrtvá i já.

„Hej, Y/N!" Zasyčí někdo na mě a já se podívám směrem, odkud to přišlo.
„Co chceš Mattheo," zamračím se na něj, když zjistím, kdo na mě volal. Mattheo se o mě snaží už od půlky 3.ročníku. Kolikrát jsem mu řekla, že ho nechci. Že žádný vztah nehledám. Je neodbytný.
„Ti nijak narostli prsa ne?"

„Mattheo!" Okřikne ho Draco, který sedí vedle mě.
„Neřeš to," uklidním Draca a naberu si jídlo, které se u nás na stole momentálně objevilo.

„Zdá se, že máš dalšího obdivovatele," zašeptá mi Draco do ucha a kývne ke stolu Nebelvíru. Podívám se tam a setkám se s párem dvou čokoládových očí. Fred Weasley na mě kouká. Možná trochu déle než bych si přála.
„Egh, co má za problém," zamračím se znechuceně na Draca a on se uchechtne.

„Asi za to může to tvoje větší poprsí," mrkne na mě a já ho praštím.

„Fakt vtipný Malfoyi," protočím očima a všimnu si další věci. Tentokrát u našeho stolu.

„Zdá se, že nejsem jediná, co má obdivovatele," šťouchnu do něj a on se nechápavě podívá tam, kam koukám. Ztrápeně si povzdychne a složí obličej do dlaní. „Pansy po mě jede už od 1.ročníku," zakňourá a já se rozesměju.

„Proč to s ní nezkusíš?"

„Protože nechci žádnou holku. Ze stejného důvodu, jako ty nechceš žádného kluka," vysvětlí mi a mě něco napadne.

„Asi jsem nám vymyslela zábavu na dnešní rok," zákeřně se usměju a Draco pozvedne obočí alá tak to sakra řekni.

„Musíš přimět Pansy, aby se do tebe zamilovala. Já zase přiměju jednoho z dvojčat." Vysvětlím můj geniální nápad a Draco se na mě nevěřícně podívá.
„Asi ti unikl fakt, že Pansy už je do mě blázen, navíc, nechtěla jsi šikanovat jenom dvojčata?"
„Změna plánu," pokrčím rameny. „Pokud vím, tak ještě s nikým nespala, takže do postele jen tak s někým nevleze. To je tvůj úkol, dostat ji do postele," mrknu na něj a dojím moje jídlo.

„A co ty a dvojčata? Vezmeš si oba?" nechápavě se na mě podívá a já se zasměju.

„Ne, vezmu si Freda," podívám se jeho směrem. Zrovna si povídá s Angelou. Jo, ta bude trochu problém.

„Dobře, platí," natáhne ke mně ruku a já ji příjmu. Náš úkol se potvrdil. Upřímně absolutně netuším jak to provedu. Fred prý chodí s Angelou. Kvůli sázce musím zničit jejich vztah. Jestli mi to je líto? Ne neni, ani v nejmenším. Já na lásku totiž nevěřím. Představa, že bych se na celý život měla upnout jenom na jednoho člověka mě děsí. Navíc, když vidím jak se moji rodiče mají hrozně moc "rádi", tak jsem to zavrhla úplně. Někdy si najdu někoho jenom na uspokojení a on pak čeká něco víc. Vždy je ale odkopnu a zlomím srdce. Není to moje vina, že jsou naivní.

Zvednu se od stolu a vydám se do mého pokoje. Na pokoji je se mnou ještě jedna holka jménem Lucia. Ale moc se spolu nebavíme.
Celá vyčerpaná padnu do postele a zavřu oči. Zítra začíná škola. A tím začíná i náš úkol s Dracem.

Zdravím! Heyyy!

Vítám vás u knížky s Fredem Weasleym! Jenom chci upozornit, že to ze začátku bude možná trošku nudný a bude tam hodně Draco Malfoy ale nebojte, časem se to rozjede.

Příjemné čtení <3

Anett