It's okay, to be gay! book 1. [CZ]

Part 1

Ethanovy myšlenky poslední dobou směřovaly k prázdninám. Jelikož za několik dní měla začít jeho obvyklá strastiplná rutina, připomínal si, co vše měl možnost vlastně prožít. A kupodivu toho nebylo málo. 

Většinu času strávil na chatě na odlehlém pobřeží několik minut cesty od Bostonu, odkud se maximálně donutil dojít sem tam na nějakou pláž. Jeho dosavadní přítelkyně Mell s ním trávila poměrně značnou část dne v nákupních střediscích, na což si nakonec nějak zvykl. Věděl, že poslední dobou by se jejich vztah dal přirovnat ke kastraci, protože nikdo z nich očividně neměl koule to ukončit. Jenže když jste s někým několik měsíců, lidé si zvyknou, že k sobě prostě patříte, ačkoliv vy v dané osobě už zájem dále nehledáte. 

Ethan si s tím nejprve lámal hlavu, ale když tyto problémy přetrvávaly několik měsíců, prostě od toho upustil. Vždy byl tak nějak vcelku zaměstnaný, ať už to byl pravidelný fotbalový trénink nebo nevyhnutelné hraní GTA. Dokázal si najít historku, jejíž pravděpodobnost by se shodovala s realitou. A fungovalo to. 

Vlastně byl tak nějak odsouzený ke hraní fotbalu, ke střední to samosebou patří, když ale máte bratra fotbalistu, od vás se dost dobře očekává, že budete pokračovat v jeho stopách. A ačkoliv to zní nadmíru povrchně, Ethanovi se to dařilo, dokud mu tréninky nezhoršily průměr, nezvýšily ego a nezahubily šanci na získání normálního životního stylu zelenáče.

.--.

Každý den se tahal s tou svojí elitou po chodbách Bostonské střední, musel od sebe odhánět holky, což mu očividně dost zvedlo ego a kvůli zápasům málem propadl z biologie a matiky. Mohl by být rád za to, kde byl. Nikdy nezažil šikanu prváků, nebál se chodit do sprch nebo na záchod. 

Poslední den prázdnin proseděl u počítače, chvíli hrál GTA pětku, ale u toho vydržel jen dvě hodiny. Když se konečně vyhrabal z postele, zbytek dne  byl venku s Mell. Spánek mě ho přepadl až v ranních hodinách.

Dnešní půlnocí skončil srpen. Třikrát hurá! Volno se teď stane nedostatkovým zbožím.

Ráno se probudil za zvuku svého neodbytného budíku s vědomím, že odvoz do školy má zajištěný od Erica - člena party. V jeho partě byla Marie, Simon a Melania, jeho přítelkyně. 

Schody vzal po dvou a automaticky se zastavil alespoň pro trochu jídla, než vyrazil. Pohled mu okamžitě padl na jeho matku, která poměrně nespokojeně vyčkávala na jeho příchod. Sotva stihl pozdravit, už se na něj rozhořčeně pustila.

,,Ethane, z prváku si prolezl jen tak tak, měl by sis najít doučování."

 ,,Pracuju na tom,'' zamumlal a otočil se k východu, ,,něco si najdu."

Matčin přísný pohled sjel od jeho rtů očí až k jeho rtům, načež přišlo zklamané zamlaskání.

,,To vidím, pořád se jen taháš po zápasech nebo s Mell, budeš to muset omezit. Chceš se snad dostat na tu univerzitu, ne?"

Ethan na to neměl co říct, jeho matka měla ve všem pravdu, příliš zlenivěl. Na základce měl dobré známky, ale když přišel na střední, vzdal se jakékoliv snahy o dobrý průměr, takže prvákem prolezl jen tak tak. Aniž by cokoliv řekl, nacpal do sebe rohlík a zamířil ke dveřím. Venku už čekalo auto. 

„Nechápu, proč kolem toho dělá tvoje máma takovej povyk," chlapec s rebelským úšklebkem, v jehož očích se míhaly pobavené jiskřičky, točil volantem a zatímco sem tam něco zamumlal, Ethan jen čuměl před sebe a stěžoval si.

„Od rána do večera do mě hustí, že se mám učit a teď po mně ještě chce, abych si našel doučování."

Cesta autem probíhala rušně, parta mladých lidí se většinou bavila o novinkách, které je v druhém ročníku čekají, ale nikdo příliš nevěnoval pozornost řízení. Nějaký ten blok byla Bostonská střední od klidné části města, tudíž, když přijížděli na parkoviště, zapomněli, že už nejsou na silnici sami a dál se mezi sebou chvástali, kdo je lepší řidič. 
Eric zaparkoval a dveře od staré rachotiny se otevřely, s tím se však ozvala i rána a přidušený výkřik. Ethan vykoukl a spatřil něco černovlasého a brýlatého. Místo omluvy předvedl výbornou motoriku svého prostředního prstu a bez výčitek zamířil do třídy. 

Několik metrů od dveří se jeho ramene někdo dotknul. Spěšně se otočil, ale sotva spatřil, s kým má tu čest, bylo mu to jasné. Kráčel za ředitelkou a už předem věděl, o co se jedná.

,,Pane Westone, vaše známky byly minulý ročník dost otřesné. Jistě víte, že vám to nehodlám nadále tolerovat, a proto jsem přišla s oboustranně výhodným řešením. Letos odstoupíte z fotbalového družstva a budete se věnovat domácímu studiu. S tím vám pomůže váš nový spolužák. Je to inteligentní kluk, který vám bude pomáhat, takže vám radím," žena středního věku na rtech vykouzlila falešný úsměv a sepjala ruce na pracovním stole do jakéhosi významného postoje, ,,radím vám, abyste se choval slušně, jinak vás budu muset vyloučit. Máte poslední varování."

Mladík chvíli zíral s nenávistným pohledem na ženu naproti němu. Chvíli by se mohlo zdát, že tento fakt přijme lhostejně, on však vzápětí praštil pěstí do stolu a odešel.

Třída už byla samozřejmě plná, když do ní na poslední chvíli přiběhl uřícený Ethan. Myslel jen na to, jak přetrpět první den a večer se někde ožrat do němoty. Rozhlídl se kolem sebe, matně však poznal jen pár tváří, jelikož se ještě nestačil plně zorientovat. Od léta se spousta lidí změnila k nepoznání, včetně něho. Vyrostl zhruba o deset centimetrů, podobně jako jeho ego, nabral svalovou hmotu a mozek zahodil někam do kanálu. Jakmile jeho zrak dopadl na jediné volné místo, okamžitě si všiml toho pobudy, který seděl na druhém. Poznal v něm toho mimoně z rána. Nasraně zahučel vedle něj a na své kamarády vrhnul pohled, jako by se právě ocitl vedle odpadkového koše. 

„No výborně, pane Westone, koukám, že jste už byl u paní ředitelky, takže jste byl obeznámen s tím, že vaše účast ve fotbalovém mužstvu se ruší." 

Ethanův výraz by se teď dal přirovnat k jedinci, který právě prodělal mrtvici, sedl si na zkažené vejce a posadil se vedle smrduté popelnice. Ani se neodvážil podívat se na toho kluka vedle sebe, dokud na něj nepromluvil.

„Ahoj, já jsem Ryan. Jsem ten, kterej tě bude doučovat."

Aniž by Ethan ještě cokoliv řekl, už protočil oči v sloup a zamumlal, „Hele, to je sice krásný, ale nemluv na mě."

A tak začal nový školní rok. Nikdo od něj moc nečekal a Ethan už vůbec ne, první den pro něj bylo peklo na zemi, ale měl takové tušení, že to je teprve začátek.

Ahojte! Tohle je moje první kapitolka, tak snad se bude líbit :) budu moc ráda za každý vote nebo kometář!