It's okay, to be gay! book 1. [CZ]

Part 18

Středa 5.1.

Matt seděl u stolu s učiteli, stále ho bolela hlava, jelikož tak trochu prodělával kocovinu a na nic, téměř na nic si nevzpomínal. Jenže na jedno ano. Ethanův vyděšený výraz. Nechtěl to tak, nechtěl mu ublížit. 
Celou dobu se díval na stůl, kde seděl. Viděl to. Bylo to očividné. Odvrátil od nich pohled a znovu se podíval na svojí nenačatou snídani. Při pomyšlení na jeho výraz ani jíst nechtěl.
Pomalu se zvedl ze židle a uklidnil dav.

,,Lidi, dneska jedeme do ZOO a pak se až do večera přesouváme do Paříže.'' Oznámil, tedy spíš pro ty, kteří nečetli ten papír visící za ním. 

,,Za dvacet minut je sraz u autobusu a vyrážíme.'' Nakázal všem a vydal se do svého pokoje..

Ethan šel zrovna dolů po schodech, když ho Matt zastavil.
,,Hele.. já, to co se stalo včera. Já nechtěl, nevěděl jsem, co dělám..'' Chytl hnedovlasého za rameno. Ten se mu však vytrhl ze sevření. 

,,Tak si neměl tolik chlastat, ty debile.'' Zavrčel. Matt, na kterém byla vidět výborně zakrytá modřina, popadl Ethana znovu za rameno.

,,Nech ho být.'' Ozval se poněkud rozrušený hlas, který patřil černovlasému. Okamžitě odtáhl Matta od Ethana, ale narozdíl od předešlé noci, jej nepraštil.

,,Říkám ti, ještě jednou na něj promluvíš a tentokrát už ti vážně utrhnu hlavu.'' Zasyčel.
Matt se na něj chvíli koukal a pak odešel. Teď to prostě nemělo šanci.

,,Jsi v pořádku?'' Zeptal se Ryan, který právě zaujímal svojí polohu na schodech.
,,Jsem..jsem v pohodě.'' Podíval se na něj Ethan s tím nejupřímnějším úsměvem, který dokázal.

,,Myslím celkově.. ten včerejšek.'' Ryan se Ethana letmo dotkl paží a odkašlal si.
,,Jo.. jasně, jsem.'' Zamumlal.

,,A to večer, to potom, myslel jsi to vážně?'' Podíval se na něj černovlasý s obavami, nebylo se čemu divit. Bál se, že ho znovu opustí, že mu znovu zlomí srdce.

,,Absolutně.'' Ethan se pomalu zvedl ze schodů a pohladil Ryana po tváři a pak znovu zopakoval.

,,Myslel jsem to absolutně vážně. A nic ani nikdo to nezmění.'' 

. . .

Ethan  mířil k posledním, čtyřmístným sedadlům a zachytil Ryanův překvapený pohled, když se usadil vedle Fabiana, Simona a Erica a jeho tam nechal stát jak vola. 
Do černovlasého někdo strčil a on se nemotorně vydal k volným sedadlům. Nakonec seděl někde uplně ve předu s Caroline, která po něm nadrženě házela očkem. Byl zmatený. 

. . .

,,Myslel jsem, že si sedneme spolu.'' Zahučel Ryanův hlas, jakmile s Ethanem procházel pavilon ryb. Ten se na něj jen letmo podíval a stopl si před něj.

,,Myslel jsem, že nechceme aby to někdo věděl.'' Usmál se na něj a Ryan potupně ustoupil.
,,A to jde poznat, když spolu jen sedíme?'' 
,,Nevím, možná jo.'' Ethan se ohlédl po velké mořské želvě, která plavala na dně vody. 
Ryan se ublíženě rozešel ven z pavilonu někam co nejdál.


,,Počkej!'' Zavolal na něj hnědovlasý a okamžitě vyběhl ven. Chytl Ryana za ruku, kterou spěšně pustil.

,,Kam si to šel?'' Zeptal se podiveně.

,,Ale nikam. Jen jsem potřeboval na vzduch.'' Pokusil se usmát. 
Oba se zase vydali za Simonem, Mell, Merií, Ericem a Fabianem. 
Celou cestu probírali nejrůznější témata, která ale ani jednomu z chlapců nepřišla příliš sympatická.