It's okay, to be gay! book 1. [CZ]

Part 13

Ethan's pov

,,Takže to mám vydělit pěti?'' Ptám se, když se mi Ryan snaží vysvětlit novou látku z matiky. 

,,Ethane. Vždyť už to umíš, teď je čas na dárek. Přece máš narozeniny nebo i to už si zapomněl?'' Směje se na mě.

,,Já vím, ale nic od tebe nechci.'' Usměju se na něj. 
,,To máš blbý, protože ten dárek na tebe čeká u vás doma.''
,,Tak to bych určitě neměl odmítat, co?''
,,To určitě neměl.'' Ryan se na mě podívá s lehkým úsměvem na tváři, částečně vypadá i trochu sklesle, ale to bude nejspíše moje vina. Jsem totiž uplný kretén.

*Před měsícem*

,,Ty se se mnou rozcházíš?''
,,Ryane.. my.. my jsme spolu nikdy nechodili. Prostě musíš chápat, že já jsem to jenom zkoušel, nic to pro mě neznamenalo. Je to i pro tvé dobro. Vážně se omlouvám, jestli jsem ti ublížil, já nechtěl. Promiň.''

Ryan stál s otevřenou pusou, jeho oči se najednou zaplavily slanými slzami, které mlžilo jeho výhled na mě. Na největšího blbce pod sluncem. Asi se ptáte, jaký k tomu mám důvod. 
Chci ho ochránit, kluci ze školy už mu několikrát nadávali do teplouše, mlátili ho a já jen chci, aby ho jednou nezmlátili do krve. 

,,Nebreč. Prosímtě nebreč. Je to pro dobro obou. Když bude každý sám, nic se ti nestane. Dobře? Jen mě musíš pochopit, byl to omyl. Já vlastně gay nikdy nebyl lež, blbče a ta pusa byla jen ze zvědavosti jop, ještě víc mu to srdce zlom. 

A pak už jsem jen jako největší srab odešel pryč. Jakmile jsem si dosednul na vstupní schody, došlo mi, jak hrozně se cítím. Nejenže jsem právě oznámil klukovi, na kterém mi tak moc záleží, že nejsem gay, ale vlastně jsem i zničil jeho srdce a při pohledu na modré oči, které zaplavily slzy jsem měl pocit, jakoby mi někdo nadvakrát zlomil srdce a to já byl ten špatnej. Prostě den na houby.

Ale pak už to mezi námi začalo být lepší. Bylo vidět, že ho to ničí, mě to ničilo taky. Nakonec jsme zůstali kamarády, ale jeho rty mi chybí ze všeho nejvíc a tak je pro mě těžké se od nich držet dál.

*Současnost*

Ryan's pov

,,Tak honem, běž'' Táhnu Ethana po Boston street k jeho domů, kde ho čeká tajná narozeninová oslava jeho sedmnáctin. 
,,Vždyť běžím'' Směje se na mě a já ho chytám za paži jemným stisknem, přičemž ho zatahuju k němu domů. Když otevřu dveře, najednou se ozve hluk a zhruba dvacet lidí zařve ''PŘEKVAPENÍ''. Ethan vážně překvapením vyskočí a zasměje se. 

,,Páni.. děkuju.'' Z davu vyjde jeho mamka s malou krabičkou a zamíří k Ethanovi. Já si mezitím stoupnu stranou a pozoruju jeho reakci.

,,Už si nám vyrostl na sedmnáctiletého chlapa, téméř dospělého, s celým životem před sebou. Určitě si říkáš , jak je tvoje mamka trapná, ale já tě miluju nejvíc na světě a vždy budeš můj syn. Takže dost řečí, tady máš ode mě a od táty dárek. Doufám, že se ti to bude líbíti.'' Jakmile jeho mamka domluví, oba se obejmou a Ethanovi přistane pusa na tváři. 
,,Auto?!'' Vykřikne nadšeně, skoro jako malý kluk, který dostal takový ten všemi chtěný model Ferrari, akorát teď je to auto ve skutečné velikosti. Okamžitě se rozejde ven před dům a tam na něj čeká stříbrný mercedes. 

,,To.. to muselo být hrozně drahé. To jste neměli.'' Zamumlá ještě značně překvapeně a rozeběhne se ke svému novému autu. Je vidět, že je hrozně šťastný, jeho tváře nabraly červený odstín a rty má věčně rozšířeně do sladkého úsměvu.
,,Tak co kdyby si ho tady s Ryanem otestoval?''
,,Se mnou?'' Podivím se.

,,No tak, seš jeho kámoš, za rodiče by se určitě styděl.'' Zasměje se jeho táta.

,,No tak klidně.'' Zamumlám a rozejdu se k sedadlu spolujezdce. Ethan si nastoupí vedle mě a nastartuje. Během chvíle už se řítíme noční krajinou směrem od města. Během jízdy oba mlčíme až do doby kdy v autě něco cvakne Ethanovou vinou a střecha auta se najednou stáhne.
,,O.. můj bože.. Podívej se nad sebe!'' Zašeptám přiškrceným hlasem, protože se právě dívám na noční oblohu, kde právě září měsíc v úplňku.
,,Páni.. to je bomba auto'' Vydechne Ethan a usměje se na mě. Po půl hodině cesty zastaví na polní cestě a dalším tlačítkem se sklopí sedačky do jedné velké. Oba se natáhneme vedle sebe a s nevěřícným pohledem sledujeme tu nádheru nad sebou.

,,Neměl jsem to dělat.''
,,Dělat co?'' Ptám se s nadzviženým obočím, ale zároveň mám koutky úst lehce zkroucené do úsměvu.

,,Ale.. ale nic.'' Zamumlá a otočí se na bok. Jakmile se otočím i já, chvíli se na sebe oba zíráme. V jeho očích vidím něco jako smutek nebo se mi to možná jen zdá. Vážně nevím, kam bych jeho pohled přiřadil.
,,Nechceš už jet zpátky?'' Navrhuje mi.

,,Jop, chci ti dát ten dárek.''
,,Aleee, Ryane.'' Směje se a pak přikývne. Zase dá sedačky na správné místo a rozjede se zpět na jeho vlastní narozeninovou oslavu.



,,Tak zavři oči.'' Přikážu mu, když sedí na své posteli. Vytrácím se z jeho pokoje do šatny, kde je zabalené pouzdro.
,,Už můůžeš" Zavolám na něj a podám mu věc ve tvaru kytary. Ethanovi rty najednou zvadnou a jeho úsměv se na chvíli vytratí, naštěstí ho následuje další , tentokrát překvapený výraz a on mě samou radostí obejme.
,,Jak.. jak si to věděl?''

,,Jednou jsem tě slyšel zpívat a hrát, když jsem šel k tobě domů. Pak jsem se dozvěděl, že ti tu kytaru ukradli a jelikož máš nádherný hlas a talent, musel jsem ti prostě pořidit novou.''

,,To jsi vážně nemusel..'' Prohlédne si mě Ethan, načež mě pustí z objetí a začne rozbalovat svůj dárek, během chvíle vytahuje nádhernou kytaru z tmavého dřeva a přikládá si jí k sobě.

,,Je krásná. Děkuju ti, vážně moc ti děkuju.'' 

,,Něděkuj mi tolik a raději mi něco zahraj. Prosím!'' 
Ethan ledabyle zavadí o struny a odkašle si. 

It's not where you come from
It's where you belong
Nothin' I would trade
I wouldn't have it any other way
You're surrounded
By love and you're wanted
So never feel alone
You are home with me
Right where you belong..


Když dozní poslední ton jeho hlasu a kytary, otočí se za zvukem skřípajících dveří, ve kterým stojí jeho táta.

,,Už dlouho jsem tě neslyšel zpívat.'' Promne si bradu a letmo se podívá na mě. Já stále přemýšlím nad textem písně, kterou Ethan zpíval. 
,,Já vím.'' Odpovídá Ethan stroze.

,,Máš dole dort.. tak přijď.'' Usměje se a odejde.

Ethan's pov

,,Děkuju vám, že jste přišli, bylo to fajn a moc děkuju za to milé překvapení.'' Usmívám  se na všechny hosty, kteří odchází o půlnoci zpět do svých domovů a pak můj pohled míří k Ryanovi. 

,,Díky za tu kytaru.''
,,Není zač.'' Zvedne koutky úst a dá si ruce do kapes od mikiny. Poté se rozejde směrem k sobě domů a já jen pozoruji, jak kluk, pro kterého mi bije srdce, odchází...

Taaakže, po dlouhé době nový díleček. Moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale byla jsem mimo pc v Krkonoších s kámoškou. Takže.. :D Doufám, že se vám nový díl líbí, zase jsem trochu pozměnila osud, aby všechno nebylo tak růžové. Moc vám děkuju za votes, komenty a followy. 

Laf jů ♥