It's okay, to be gay! book 1. [CZ]

Part 2

První týden ve škole byl pro Ethana nezaslouženým oddychem. Vlastně jen tupě zíral před sebe a když už si z nikoho nedělal srandu, prostě byl na mobilu. Dvacet minut před koncem hodiny se pustil do nijak rozsáhlé konverzace s Mell. 

4. 9 11:20 Od Mell : Ten Ryan je prý pěknej pošuk, slyšela jsem :D

4. 9 11:22 Od Ethana : Je to hroznej šprt, fakt je za trest sedět s takovým kreténem -_-

4.9 11:24 Od Mell : To věřím, hele, půjdeš dneska natu párty u Marie? ♥

4.9 11:25 Od Ethana : Jasně, kočko =3

Potěšeně se zubí nad displejem telefonu a ani neuvědomuje, že směrem k němu míří učitelka Messová. Všechno se najednou seběhne tak rychle, že to nestačí zaregistrovat. Nejprve cítí Ryanův stisk, který jeho ruku nekompromisně stahuje pod lavici, poté i samotný pohled černovlasého chlapce, ze kterého je poznat, že nečeká děkovná slova. A těch se mu ani nedostane.

Ethan se ještě těch pár hodin vedle své nevítané návštěvy kroutí. Čtvrtý den spolu nepromluvili ani slovo, což mu očividně dost vyhovuje. Samolibý úsměv mu vydrží až do zvonění, kdy se konečně zvedá z lavice a s úsměvem plácá Mell přes zadek. Už to nejspíš dělá automaticky, zvyknul si na tyhle projevy náklonnosti, ačkoliv sám na to nikdy nebyl. 

Oba dva vyletěli před školu jako splašená zvěř, jako každý druhý pár se prostě jen pár minut ožužlávali, dokud je nevyrušila přítomnost Ryana.

„Nechci tě rušit, ale zítra máme to doučování, tak mi kdyžtak napiš na tohle číslo", usmál se a podal mu papírek se svým telefonním číslem. Dost staromódní, pomyslel si Ethan, i přesto s tichým zabručením přijal jeho nechtěný dar a svým následujícím pohledem dal dost jasně najevo, že se může vyprovodit pryč.

,,Odkdy se necháváš doučovat tímhle šprtem?" zeptá se mě Eric a Simon to doplní krátkým, hlubokým smíchem. Ethan si ani nevšiml, že se k nim ti dva přidali. Neochotně odpoví na jejich otázku, načež si prohrábne vlasy a krátce se na Ryana podívá. ,,Od doby, co mi ho přiřadila ředitelka, že prý bych jinak nemohl chodit do fotbalového týmu."
Cesta domů se zdá být mnohem rychlejší než kdy jindy. Ethan často přemítá o večerní párty, která ho dnes čeká, a proto se moc nesoustředí na problémy, které by ho měly zajímat. ,,Tak mě tu vyzvedněte v osm, okay?" ozval se, jakmile opustil zadní sedačku auta a vydal se rychlým krokem domů. 

V pokoji našel čisté prádlo, ve kterém se ani nemusel přehrabovat, protože našel šedé tepláky a bílé tílko navrchu. Okamžitě se převlékl a zbytek večera se bavil buď spánkem, nebo internetem.

Zvonek od domovních dveří se po osmé hodině rozezněl obvyklou melodií, což v Ethanovi okamžitě probudilo to party zvíře. Za několik vteřin už naskočil do auta a nechal se s Ericem, Simonem a Mell odvést k Marii domů. Už z dálky byl slyšet hluk mladých a značně nalitých studentů, kteří se bavili nejrůznějšími nápady, které jim v jejich stavu přišly k popukání. 

,,Mám nám dojít pro něco k pití?" zeptal se Mell, aby nějak zahájil konverzaci.

,,Jasně", zasmála se na něj dívka s kakaově hnědýma očima a sama se rozešla někam do hloučku lidí. Až teď si chlapec všimnul, že mezi hosty se nejistě pohupuje i jeho budoucí doučovatel. Nedokázal uvěřit tomu, že by ho někdo dobrovolně pozval. Určitě by nevypil ani nealkoholické pivo, projelo mu hlavou a smát se tomu až do doby, než konečně přinesl sobě a Melanii dva kelímky s vodkou a džusem.

Příštích několik hodin lomcuje domem večerní zábava, pomalu nikdo už o sobě neví. Přesně takhle se baví mladí lidé. 

Vlivem alkoholu se Ethanovi dostávají do hlavy různé myšlenky, které začně realizovat zhruba po dalším kelímku s vodkou, bere si Mell nahoru do pokoje, kde se oba svlékají ze zbytků oblečení, povaluje ji na postel, když do pokoje vrazí Ryan. Ethan i přes svůj momentální stav poznává v chlapcových očích slzy, ale nezajímá se o ně. Proč by se měl zajímat o někoho, koho nezná ani týden, ale už měl až moc příležitostí ho vidět?  

Po sexu se vydává zase dolů, tahle párty už mě ho nebaví a jelikož by měl být podle nových pravidel o půlnoci doma, kolem půl dvanácté vyráží po silnici asi dva bloky k sobě domů. Cestou potkává pár lidí, kteří jdou stejnou cestou a mezi nimi i Ryana. Ten na něj za celý týden promluvil asi dvakrát a on fakt nemám potřebu bavit se s ním. Jeho oči se už tolik nelesknou, ale brýle má trochu zamlžené. Celou cestu mlčí, protože má pocit, že se brzo pobleje, a u druhé křižovatky zahybá nalevo, zatímco Ryan a ostatní napravo.

Tak to byla moje druhá část, snad se líbila :D