It's okay, to be gay! book 1. [CZ]

Part 9

Ryan's pov

Byla radost vidět, jak se Ethan lepší. Byl v nemocnici sice jen tři dny, ale potravu už mohl konzumovato něco lépěji, aniž by si jí musel přežvykovat. Jeho zranění krku bylo mimo jícen i mimo tepnu, v čemž měl obrovské štěstí. Druhý den, kdy skoro pořád spal jsem navštívil Jess. Je na tom pořád stejně, ne - li hůř, což už mě tolik netěší. Mám dovoleno tu zůstat po celou dobu jeho pobytu, a proto jsem ani nešel do školy. Nemohl bych. Dnes má do nemocnice přijít policie, aby se Ethana zeptala na pár otázek a mám pocit, že z toho nevynechají ani mě.

Oproti Ethanovi jsem vstal poměrně brzo, snídaně se vydávají v sedm a je teprve půl šestý. Nechci ho budit, rád se dívám na tu nevinnou tvář jak spí. Jeho hnědé vlasy mu vždy nějákým způsobem spadnou do očí. Je krásný, možná i víc než krásný. Dokonalý. Každý jeho kus těla bych si přál políbit, kdybych mohl. Každé ráno, když ho vidím mám pocit, že už nemůžu znát lepší osobu. Možná je na to příliš brzo, ale chci mu to o sobě říct. Přiznat se mu, že jsem gay. V jediné, v co doufám je, že mě pochopí. Nečekám, že se mi vrhne kolem krku, byl bych asi hodně naivní. Už vůbec nečekám, že by náš vztah měl někdy budoucnost a vlastně spíš čekám, že mě uplně zavrhne. Možná třeba nebude dobré mu to říkat. 

Celou hodinu ho pozoruju. Nedokážu od něj odtrhnout zrak. Při pomyšlení, že ho nemůžu mít se mi hrnou slzy do očí. Nedivte se tomu, jsem přeci gay, takže snad brečet můžu ne? Opouštím pokoj a jdu si opláchnout tvář do přilehlé koupelny. Dívám se na sebe, můj obličej se plní slzami, které se nazastavitelně valí z mých očí. Chvíli si tam oplachuju tvář a najednou slyším, jak někdo  otvírá dveře. Ve svém nemocničním oblečením vypadá vážně vtipně. Vidím ho v zrcadle za sebou. Ethan si ustaraně prohlíží moje zrudlé oči. Pomalu se ke mě dobelhá, stoupne si za mě a já se k němu otočím.
,,Dobré ráno.'' Řekne. Musí chodit ještě s tou kapačkou, takže se do koupelny oba vejdeme jen stěží. Ethan ke mě natáhne ruku a otře mi oči, které mám od slz. Chraplavě poděkuju a vytratím se zase do pokoje.

,,Jdu nám pro snídani'' Zahulákám na něj. 

Dole si zase beru to, co obvykle. Pro Ethana spíš měkkčí stravu a tentokrát místo kakaa je jen čaj. Když se vracím do pokoje, cestou potkám běžícího doktora a sestřičku. Neuznávám za důležité pozorovat, kam běží, ale jakmile si všimnu toho, že jejich kroky míří do pokoje mé sestry, položím tác na židli a rozběhnu se za nimi. Jess už je na lůžku, kterým jí rychle odváží na operační sál. Rozběhnu se za nimi.

,,Co se jí stalo?''
,,Vy jste jeji bratr, ne?'' Mluví na mě doktor za běhu.
,,Ano. Co se stalo?!!'' Naléhám.

,,Začala nám kvůli tomu nádoru krvácet do mozku'' Oznamuje mi. 
Přímo uprostřed chodby se zastavuji a padám k zemi. Kolem mě jde zrovna jedna sestřička, která celou událost sledovala z pozadí. Chňapne mě za obě paže a nepřítomně mě odvleče do pokoje, kde jsem s Ethanem. Ještě vidím, jak odnáší to jídlo, ale to mě nijak nezajímá. Hlad rozhodně nemám.  Když se vracíme do pokoje, Ethan je stále v koupelně.

,,Pane Yorku, vaše sestřička bude v pořádku. Musíte si odpočinout, je toho na vás moc.'' Usměje se na mě. Podá mi kapesníky, ale já jen nepřítomně hledím do zdi a nechám volnost svým slzám. Jakmile sestřička odejde, přitáhnu si své nohy k břichu a začnu se třást. 
Akorát z koupelny vychází Ethan. Všechno slyšel. To jsem vážně nechtěl. Tohle ráno je vážně strašné.

Ethan's pov

V koupelně je celá jejich konverzace až moc zřetelně slyšet. Jakmile slyším bouchnutí dveří, vydávám se znovu do pokoje. Ten pohled na něj mě uplně odrovná. Takhle zničeného jsem Ryana ještě neviděl. Celý se třese, jeho tvář je rudá od pláče, vlasy mu padají do očí a on se drží za kolena, která má přitažená k tělu, trochu jako malý, vystrašený kluk. Okamžitě jdu za ním. 

,,Ryane, pojď si sednout ke mě na postel'' Nic neříká, nedokáže mluvit, pořád kouká jen na stejné místo. Stoupnu si před něj, vytáhnu ho za obě ruce a posadím na svojí postel. Sednu si od něj asi o metr. Nemocniční lůžka jsou hodně široká a dlouhá. Přisunu se k němu blíž a pevně ho obejmu. Ani bych nečekal, že se mi definitivně rozbrečí na rameni.
,,Je mi to hrozně líto, to s tvojí sestrou''

Šeptám mu do ucha neobvykle něžně. V tuhle chvíli ani nedokážu ovládat své pohyby a samovolně ho pohladím po vlasech.

,,Bude to dobrý, přisahám.'' Ještě dodávám. Ryan mlčí. Jen mi brečí na rameni. Sedí u mě v objetí hodně dlouho. Jakmile se svou tváří odtáhne, jemně ho pohladím po lícní kosti. Vypadá hodně překvapeně a já jsem překvapený ještě víc, co to vůbec dělám. Ryan se zvedne a dojde si do svého mini křesla, kde už třetí den spí.  

Až do oběda oba spíme. Já se probouzím asi ve dvanáct. Ani jeden z nás nesnídal. Jakmile se probouzím, chvíli zírám na Ryana.  Musím se pousmát. Třeba.. třeba jsem vážně. NE! NEJSEM! Sakra.. tahle myšlenka se hrozně špatně odhání. Pomalu se zvedám. Jelikož Ryan spí, pomalu se zvedám a jdu nám pro tác se snídaní. Všímám si vedle toho tácu i dvou dalších táců s obědem.

Během odpoledne se Ryan tak něják probudil a společně jsme do sebe nacpali nějáké to jídlo, i když do něj to šlo stěží.

Ryan's pov

Po spánku se trochu uklidňuji, dokonce do sebe nacpu i nějáký ten oběd, jehož zbytek pak odnesou sestřičky pryč. Ethan teď sedí v posteli a bere si svůj mobil do ruky.

,,Eh.. jdu se podívat za Jess'' 
Oznamuju mu a on jen kývne. 

Sedím u její postele, už je asi dvě hodiny po operaci. Beru si její ruku k sobě. 
,,Jess, prosím.. už se nám probuď.'' 
Žádná odpověď, jak jinak. 

Rád si s ní povidám, i když vím, že mě nemůže slyšet. Vždy mi pomáhala, poslouchala mě. Vlastně.. přestěhovali jsme se jen kvůli tomu, že Jess upadla do komatu. Díky tomu jsem potkal Ethana a díky tomu  jsem se do něják tak něják zbláznil. Hm, docela zajímavej život.  Docela často nad tím přemýšlím. 
,,Proč mám pocit, že jsem ti ještě nevyprávěl o Ethanovi?'' 
,,Dobře dobře, nemusíš tolik naléhat.'' Lehce se zasměju.
,,Je tu jeden kluk.. potkal jsem ho, když jsme se přestěhovali kvůli tobě. Bylo to dost peklo...'' Vyprávím.
,,Jess... proč nikdy nebudu moct mít někoho, pro koho mi tak moc bije srdce? Proč musí být kluk, který se mi líbí heterosexuál. A proč musí nesnášet gaye?..''
Vydechnu si. Jsem rád, že jsem jí to řekl, alespoň někdo to ví. Už dál bych to v sobě nedokázal dusit. 

Ethan's pov

Ryan už je pryč asi hodinu. To mi příjde jako dlouhá doba a tak se vydávám za ním. Na chodbě mířím za jednou sestřičkou.

,,Prosímvás, kde bych mohl najít pokoj malé Yorkové?'' 
,,Pokoj 812''  Usmívá se na mě. To je na konci chodby. Je teprve poledne  a policie příjde až kolem večera. 
Nějákým způsobem se tam dobelhám. Před pokojem se zastavím a trochu neslušně nastražím uši, abych mohl poslouchat.

,,Jess... proč nikdy nebudu moct mít někoho, pro koho mi tak moc bije srdce? Proč musí být kluk, který se mi líbí heterosexuál. A proč musí nesnášet gaye?..''  

Moje čelist tímhle faktem překvapeně klesá. 
,,On.. on je teplej?!'' 

Holáá. :D Už jsem zase zpět s novým dílem :) moc děkuji za všechny komentáře a komenty :3 moc to pro mě znamená.
Tak co myslíte. Jak Ethan vezme, že je Ryan gay? :O 

Laf jů ♥