It's okay, to be gay! book 1. [CZ]

Part 17

,,Všichni se teple oblečte. Vezměte s sebou něco teplého i pro Ryana, až ho najdeme.'' Poručil Matt, který organizoval záchrannou akci. Znal tu Londýn ze všech nejlépe, ale i tak nevěděl, kam  Ryan mohl jít.
Než se všichni vypravili, uběhlo teprve pár minut. Hrálo se tu spíš o čas, jelikož venku byla zima a hrozilo, že černovlasý umrzne. Při pomyšlení na tohle Ethan málem ztratil rozum. 

,,Bude v pořádku, neboj se.'' Pronesl Matt konejšivě, možná to i myslel vážně, ale na to Ethan nebral ohledy.
Když se všichni vypravili z hotelu, dostali číslo  na které mají zavolat, kdyby Ryana našli. Měli chodit po dvojicích a rozdělit se. Každý dostal baterku. Ethan se jí snažil co nejlépe držet v ruce, ale měl s tím problém. Ještě větší problém měl se zadržením slz, které mu volně tekly z očí, aniž by to tušil.

Jakmile se všichni rozdělili, Ethan se s Mattem vydal rovně po nejbližší ulici. Do každého koutu svítili baterkou. 
Mattův mobil, na který měli lidé volat byl tichý už přes hodinu, kterou pročesávali okolí. Místečko po místečku.  

Ethan byl celý bez sebe, co milimetr čtvereční prohledal, svítil prakticky všude. Najednou si všiml nějákého bezvládného těla, které leželo kus od nich, u popelnic. Okamžitě se k němu rozběhl, ale když blíže posvítil, viděl jen chrápajícího bezdomovce. 

Šli už dvě hodiny, ale v Londýně slunce stále nevyšlo. Když posvítil před sebe, zjistil, že se blíží k nějákému parku, tak dva kilometry vzdálenému od hotelu. Ethan šel kupředu, s domněnkou, že nic nenajde. Každou lavičku pečlivě prosvítil a přitom popotahoval, jak mu byla zima. Jakmile se chtěl otočit, slyšel za sebou Mattův hlas.

,,Tady je.'' Řekl naléhavě. Ethan se k němu okamžitě rozběhl a spatřil Ryana. 
Ležel celý promrzlý na lavičce, přes sebe jenom modrou bundu. Na tvářích mu zaschly slzy. Okamžitě si k němu dřepnul.
,,Hej.. Ryane.'' Naléhal. Třásl s ním. Pomalu ho zvedl do sedu. Začínal panikařit a do očí se mu hrnuly slzy. Pořádně s ním znovu zatřásl. 
,,Ryane!!'' Skoro zakřičel. Oči měl téměř zamlžené.
,,Já jsem takovej  kretén... prosím probuď se.'' Dotkl se jeho zmrzlé tváře a pokoušel se nahmatat tep.

,,Jo.. to jsi.'' Uslyšel zachraptění Ryana, který právě otevřel oči. Ethan ho okamžitě prudce objal, nehledě na to, že se právě probral a rozbrečel se mu na rameni.
,,Co mi to děláš?! Víš jak jsem se o tebe bál?'' 
Ryan se na něj podíval. Ethan ho chtěl políbit, ale jen se začal zvedat. 

,,Můžeš se zvednout?'' Zeptal se.
,,Jo.. dobrý.'' Zamumlal a zvedl se na nohy. 
Matt celou dobu přihlížel téhle scéně. Jen slepému by nedošlo, jak Ethanovi na Ryanovi záleží...

,,Je v pořádku.'' Oznámil hotelový ošetřovatel. 
,,Měl štěstí, že si venku nepobyl moc dlouho.'' Dodal.
Všichni studenti se už při té radostné zprávě vraceli zpět. 

,,Ryane,'' přistoupila k jeho posteli učitelka, ,,proč si utekl?''
,,Já jsem neutekl.. šel jsem si koupit nějáké jídlo a něják se mi to vymklo. Prostě jsem něják zabloudil. Chtěl jsem se vrátit, ale v té tmě nebylo nic vidět.'' Zalhal. Ethanovi bylo jasné, že to bylo kvůli němu.

. . .
Úterý , 4. ledna

Všichni si šli po pátrací akci lehnout. Ethan seděl před pokojem na schodech. Sluchátka v uších, kde mu hrála jen jedna jediná písnička. Zíral před sebe, když se dveře od jejich pokoje otevřely a vyšel z nich Ryan. 
Zezadu zamířil k Ethanovi a posadil se na schody vedle něj. Ethan  si všiml jeho obličeje, když si posvítil mobilem a zároveň leknutím nadskočil. Vytáhl sluchátka z uší. Display ukazoval půl sedmé ráno, ale na chodbě byla poměrně tma.