Winx Club - Nová Generace

První den v nové škole

"Dost už těch povídaček, běžte volně prozkoumávat školu," Usmála se na dav prvních ročníků Faragonda a pokračovala:"Ale dávejte pozor. V této škole se skrývá spousta nebezpečí." Grizelda se na žáky a žačky podívala s přísným výrazem na obličeji. "A držte se dál od čarodějek z Mračné Věže" ohlédla se na dav lidí se starostlivým pohledem, poupravila si brýle a zmizela kdesi v chodbách.
Dav se rychle rozutekl po prostorách Alfei, ale dost z nich se seskupilo u sloupu s rozpisem pokojů. Každé jméno mělo svůj pokoj a s ním i několik spolubydlících. Jelikož se ještě nedávno vrátila magie na Zem, počet stávajících žáků nepředvídatelně vzrostl. Spousta jmen proto měla u sebe hvězdičku. Úplně na konci sáhodlouhého seznamu jmen byla vysvětlivka oné hvězdičky. 'Z důvodu nedostatečné kapacity internátu budou žáci a žákyně s tímto symbolem ubytováni v nedalekém Magix City. Přesné místo ubytování určí ředitelka školy Faragonda.' Upozornění si pečlivě četlo několik žáků. Mezitím co většina už odešla do svých pokojů se seznámit se svými spolubydlícími na následující tři roky, zbytek nedočkavě očekával návrat jejich ředitelky, aby jim oznámila co a jak.
Tobi mezitím otevřel dveře svého pokoje, když uviděl své jméno na dveřích. Pod jeho jménem byli ještě čtyři další, ale s těmi si nelámal hlavu. Byl tu přece jako první, tak měl právo si sám vybrat postel. Zanedlouho však zjistil, že ačkoliv jsou pokoje spíše jako apartmány, každá ložnice je určena pro dva ubytované, tak držel palce a doufal, že se k němu nastěhuje někdo snesitelný. Neuběhla ani půl hodina a Tobi si ani nestihl vybalit kufry, když se dveře rozrazili a kdosi na něj zvolal "Tobi! Bydlíme spolu!" Tobi se zvedl a šel se přivítat s hlasem. Moc dobře věděl, komu patří. Dan byl o dobrou půl hlavu vyšší, jež Tobi. Byl také o poznání snědší. Tmavý outfit s hnědýma očima a oholenou hlavou s krátkými hnědými vlasy dokončovali velice známou podobu Tobiho kamaráda z dětství. Po dlouhém obejmutí se oba opět pustili do vybalování.
Každou chvíli za nimi chodili další a další lidi. Ať už to byl zbytek spolubydlících Petr, Ondřej a Matěj, nebo Grizelda, aby se ujistila, zda je vše v pořádku, na pokoji nebyla chvíle klidu.
O patro níže v dívčím oddělení se ubytovávaly letité kamarádky Kristýna a Jitka. Obě se nemohly dočkat nového studia na Alfei a ani jejich nových spolubydlících. Avšak u dívek nedošlo ani zdaleka k tolika návštěvám, jelikož se na pokoj dostaly až jako poslední. Bydleli s třemi dalšími děvčaty Natálií, Andreou a Klárou. Krom Jitky a Kristýny se žádná ze slečen dříve neznaly, avšak všechny uznaly za vhodné se prvně vybalit a až poté se seznamovat. Okamžitě, jak Kristýna měla chvíli volna, už držela mobil v rukách a textovala Tobimu a Danovi, jak se nemůže dočkat a jak přímo překypuje očekáváními a radostí. Její internetové dobrodružství však za pár minut přerušila Grizelda. Přišla všem oznámit, že se za pár minut koná večeře a že je odvede do jídelní haly.
"Ráda vás tu vidím v tak hojném počtu" Započala krátký proslov ředitelka školy. "Chtěla jsem vám všem jen popřát hodně štěstí do nového školního roku. Přeji vám mnohé úspěchy a doufám, že nebudeme muset provádět žádná kázeňská opatření. Před pár lety jsme tu měli totiž žačku, která nám svým neopatrným zacházením s magií zničila celou učebnu lektvarů. Nicméně, lekce začínají zítra v osm hodin přesně. Očekávám od vás dochvilnost a perfektní kázeň. Nyní si nechte chutnat. Těším se na vás." Sestoupila ze stupínku a s potleskem usedla na svou židli a pustila se do večeře.
Dan a Kristýna si sedli vedle sebe a ačkoliv byli rozlišného pohlaví, bylo je od sebe velice těžké rozpoznat, jak už to u jednovaječných dvojčat bývá. Tobi a Jitka si k nim sedli naproti a okolo nich se posadili i jejich nový spolubydlící. Většina z nich byla také ze Země, takže témata konverzace u stolu se neustále měnila. Jediný, kdo ze Země nebyl, byl Ondřej. Nikdo vlastně ani nevěděl, odkud pochází. Nikdo se ho neopovážil zeptat. Působil velice striktně. Tobi z něj měl dojem, že pokud se ho na cokoliv zeptá, přišel by v tom nejlepším jen o pár zubů. Ondřej se nezdál jako kdokoliv. Skoro jako by ani nebyl zcela člověkem, ale jenom jakýmsi Androidem s lacinou náhražkou emocí a sociální způsobilostí. Krom této lehce znepokojivé vložky se večeře nesla celou dobu stálým tempem s pořádnou dávkou přátelských urážek, smíchu a humoru.
První večer v novém prostředí nebyl pro spoustu lidí jednoduchý. Pro většinu žáků se jednalo o první případ, kdy by na celý rok, kromě prázdnin, byli zcela bez podpory rodičů. Taková změna se málokdy snáší lehko. Chlapci i dívky si dlouhou chvíli, kdy se všem stýskalo po domově, zaplnili povídáním a bližším seznamováním. A než se Tobi nadál, bylo už půl dvanácté. Uznal za vhodné se odpojit od skupiny kluků a uklidit se zpět do své ložnice, zhasnout světla a s pokleslým povzdechem jít spát. Hlasy z vedlejší místnosti nebyli nijak rušivé. Měli stejný vliv na Tobiho spánek, jako jemné kapky deště ťukající do oken při lehké letní přeháňce.