Winx Club - Nová Generace

Studenti Rudé Fontány

První školní den proběhl pouze symbolicky, jak už to u prvních dnů bývá. První ročníky se seznámili s profesory a dělali jen ta nejzákladnější cvičení, jako přeměnu barvy vlasů a podobně. Mnohem zajímavější však byl den následující, kdy při snídani opět měla proslov ředitelka Faragonda. Stejně, jako každý rok, se dnes uskuteční totiž bál na přivítanou nových žáků do obou škol. Přítomní tedy budou i specialisté a specialistky z nedaleké Rudé Fontány. Účastní se samozřejmě i jejich profesoři, zejména profesor Kodatorta a ředitel Saladin. Alfeiští žáci měli za úkol místo vyučování vyzdobit jídelní halu tak, aby byla schopna sloužit jako taneční sál. Prvačkám i prvákům bylo samozřejmě přísně zakázáno jakkoliv dnes komunikovat s žáky vyšších ročníků. Bál sloužil jako test kreativity a spolupráce a i jiných hodnot důležitých pro budoucí vílu.
Jakmile snídaně skončila, studenti se dali do práce. Grizelda sofistikovaným lusknutim prstů odstranila stoly a nechala prostor kreativitě a tvořivosti. Jitka četla už mnoho knih, kde se dělo něco podobného, takže okamžitě začala přemýšlet a přednášet návrhy a velmi rychle zaujala velitelskou roli. Tobi vyzdobil pilíře podél stěn inulínem, tedy složitým svazkem fruktosy, dále přidal tu a tam další uhlovodíkové řetězce a na jejich konci vytvořil z benzenových jader růže. Po stropě pak rozvěšel další složité vzorce. Jitka každou chemickou růži obepínala svitky papíru, které následně obarvila, aby květiny působily přívětivěji. Další víly se postaraly o sál samotný, hudbu, technologické i technomagické prvky a spoustu dalších drobností. Nakonec Kristýna rychle proběhla celým hradem a schovala do kabinetů cokoliv, co by mohlo být závadné.
Tobi posbíral zbytek jeho kamarádů, nechali detaily na zbytek víl a společně odjeli do Magix City. Nikdo z nich nečekal žádnou takovou slavnost hned druhý den školy. Tudíž žádný z nich u sebe zrovna neměl oblek a mokasíny, nebo slavnostní šaty s krajkami až po zem. Naštěstí v Magixu jsou na tuto každoroční krizi už více, než zvyklí a díky kouzlu kapitalismu jsou i připraveni z rozhozených studentů profitovat. Všude okolo byly výprodeje. Bylo složité tolik barev, pachů a tvarů vnímat, když člověku zahltí ve zlomku vteřiny celý mozek. Jitka navrhla, že by se mohli rozdělit. Každý by si šel svou cestou za ideálním oděvem a pak by se opět shledali a tom samém místě, kde se rozdělili.
Svou cestu první započal Tobi. Přesně věděl, co chtěl. Měl svůj vysněný oblek přímo před očima. Černý oblek s bílou košilí a tmavě modrým motýlkem a kapesníčkem. Chodil od obchodu k obchodu, ale všude byly dámské sekce podstatně více propracované a ty pánské se zdály, že byly přidány jen na poslední chvíli. Už popáté vstoupil do obchodu, kde pánská sekce nebyla vůbec. A s těžkým povzdechnutím se otočil na podpatku a pokračoval dál.
Jitka a Kristýna měli cestu výrazně snazší. Našli své ideální oblečení hned v prvním sekáči, na který narazily. Najít takový úlovek, když už sekáče samotné jsou v Magixu vzácností, nebylo jen tak. Obě využily té nejlepší schopnosti lidu Země, a to podlosti. Jitka vtrhla do obchodu a křičela řečí, kterou si během chvilky vymyslela. Snažila se stropit co největší scénu. Třískala do linky s kasou, vzala nějaké šaty, sundala je z ramínka a máchala jimi nad hlavou a na všechny se dívala s vražedným pohledem. Všichni zákazníci na ni upřeně hleděli s čistým zmatením. Mezitím Kristýna obešla zákazníky a spokojeně si vybrala oblek pro sebe, i šaty pro Jitku, které jí popsala cestou do krámu. Když na Jitku nenápadně kývla, že má všechno, šaty zase pověsila a beze slova odešla. Kristýna přistoupila ke kase, zaplatila a venku se s Jitkou potkala a už mířili zpět.
Dan nebyl nijak vybíravý. Na první dobrou si vybral černý oblek s černou košilí i kalhoty, rudou kravatu a ještě černé sluneční brýle. Problém nastal ve chvíli, co se měli zase potkat. Každý šel jinudy a nikdo z nich Magix neznal a neměli s sebou příhodnou mapu. Skrze spletité uličky bylo jednoduché se ztratit. A jelikož pozemské mobilní zařízení v kouzelné dimenzi prostě nefungují, neměli se jak spojit.
Mezitím v Mračné Věži, škole pro čarodějky, ředitelka Griffin pronesla nespokojený proslov, jako každý rok. Zmínila slavnost Alfei a Rudé Fontány a vyjádřila svou nespokojenost, že čarodějky opět nebyly pozvány. Namísto výuky nařídila všem čarodějům i čarodějkám, aby vymysleli co nejpodlejší, nejhnusnější a nejodpornější plán, jak slavnost překazit. Slečna Griffin pak jeden vybere a čarodějky pak mohou tento plán provést. Žáci neotáleli a dali se do práce.
"Slečna Sabina, slečna Eliška a pan Šimon, ať se neprodleně dostaví do kanceláře slečny Griffin" zazněl hlas profesorky Ediltrudy z rozhlasu. Zanedlouho se zmínění dostavili do kanceláře. "posaďte se" poručila Griffin. Skupina si sedla, Griffin překřížila ruce a hrdě na ně pohlédla. "Je to odporné, odpuzující, znechucující. Jinými slovy, naprosto dokonalé. Něco tak podlého jsem již dlouho neviděla. Jsem na vás pyšná. Slavnost začíná v Alfei v osm hodin večer. Pusťte se do práce."
"Děkujeme, slečno Griffin." Poděkovala Sabina.
"Ještě jedna věc," Pokračovala "Ať už hodláte tento plán dodržet, nebo ne, za žádných okolností se nenechte chytit. Můžete odejít." Zvedla se z rozvrzaného křesla a hleděla z okna.
Tobi a jeho kamarádi po několika strastiplných hodinách konečně našli cestu zpátky k sobě. Každý z nich s sebou táhl ještě krabici s oblekem, nebo šaty. Chlapci ještě vlekli další krabici s botami. Co na tom, že už byli pospolu, sešli se v naprosto odlišném místě, než původně měli. Vymotat se z úzkých uliček a u toho nepřijít o žádného člena skupiny a do toho všeho neupustit drahé oblečení a obuv bylo téměř nemožné.
"Proč prostě nepoužijeme magii, abychom ty krámy s sebou nemuseli vláčet?" Stěžovala si Jitka. "Zvládneme si nabarvit vlasy na růžovou, tak pokročilí zase nejsme. Neumíme s kouzly zacházet." Okřikla ji Kristýna, načež Tobi dodal "A upřímně, odmítám riskovat, že se tomu oblečení něco stane. Dovolím si říct, že má větší hodnotu, než naše životy dohromady." Nad jeho poznámkou se zasmáli a pokračovali směle dál.
Už bylo půl osmé a zrovna jim před nosem ujel autobus do Alfei. Za chvíli už bude začínat slavnost a další autobus jel až v sedm čtyřicet pět a příjezd do Alfei byl předpokládán na osm hodin přesně. Nezbývala jim jiná možnost, než prostě počkat. Horlivě nastoupili do autobusu a za pár momentů z něj pak i nemotorně vystoupili. Všichni šli rychlým krokem kupředu do svých pokojů, aby se přichystali a měli co nejmenší zpoždění. Tobi se ale zničeho nic zastavil a upřeně hleděl na osamoceného specialistu. Byl k němu otočený zády, neviděl mu do obličeje. Tobi přimhouřil oči a zavolal na něj "René?"