Každý rok se Alfea plní novými žáky a žačkami prvních ročníků, stejně jako Mračná Věž a Rudá Fontána. Po obnovení magie na Zemi se na všechny tři školy horlivě hlásila řada potenciálních studentů. Jaká dobrodružství je čekají?
"Tobi?" Otočil se zmatený specialista. Opravdu to byl René. Přišel k Tobimu a se vřelým objetím se přivítali. Znali se už dlouho. Ale za ta léta se jejich přátelství rozešla vlastními směry. "Neměl jsem tušení, že chodíš do Rudé Fontány." "Jsem prvák. Zrovna jsem přijel. Ty jsi teda víla?" "Přesně tak, víla. A zatím to tu je skvělý. Je na Rudé Fontáně ještě někdo, koho znám?" René se zamyslel, když zpoza rohu vyšla slečna s hnědočervenými vlasy zapletených do několika drobných copánků. "Vzpomínáš na Barču?" Usmál se a dal jí polibek na tvář. Dan, Jitka a Kristýna se hbitě převlékali ve svých pokojích a zanedlouho se opět shledali před schody vedoucích do internátu. Spokojeně si oddechli a šli směrem k jídelní hale, tedy tanečnímu sálu. Už prošli většinou chodby, když se Dan zastavil "Počkejte. Něco slyším." Varoval. Kristýna odporovala "Notak, už tak máme zpoždění!" Dan ale nepovolil a zaposlouchal se pečlivěji... "Támhle! Čarodějky!" Šeptal. "Notak Sabino, předveď se přece, nestyď se." Kárala Eliška, čarodějka piercingů a jiné tělesné modifikace. Po obličeji měla piercingů mraky. Do toho červenohnědé vlasy s několika světlejšími pruhy, plno tetování po těle, rudým tričkem s mnoha dírami a volnými kalhoty s potisky. Už na první pohled působila děsivě. Zato Sabina nebyla tak zastrašující. Zdála se až milá. Na čarodějku až moc milá. Černé vlasy s ofinou jí ladili k bledé tváří. Černé lodičky, černá sukně, černé síťované silonky, černé tričko. Všechno, kromě její aury, z ní dělalo očividnou čarodějku temna. "Kdyby mi pomohl Šimon, tak mi to půjde samo." Ohnala se. Šimon jen protočil očima a přidal ruku k dílu. Šimon byl typický posluchač tvrdé hudby. Riflová košile, tmavé kalhoty, dlouhé, tmavé vlasy, motorkářské rukavice, prostě cokoliv, co by se ho jen dotklo, by se stalo posluchačem stejné hudby, kterou on sám jistě přímo miluje. Všichni tři začali čarovat a své kouzlo pak zamířili na zeď. Ze zdi se v tu ránu vynořilo několik chapadel, která po chvíli zase ve zdi zmizela. Proces čarodějky opakovaly na protější zeď. "Musíme se proměnit. Tohle jim nemůže projít!" Rozhodl Dan. "Souhlasím, ale jak? Neumíme se ještě přeměnit." Jitka naléhala. Kristýna se jen zasoustředila a za záblesku namodralého světla se proměnila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co třeba takhle?" Usmála se. "Jak jsi to udělala?" "Nemám ponětí. Prostě jsem se přeměnila. Tak na co čekáte?" Dan s Jitkou na sebe pohlédli a oba se pokusili proměnit. A povedlo se! Teď už jim nezbývalo nic víc, jež se pustit do souboje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dan vzlétl a ostatní ho následovali. Ani jeden z nich ještě pořádně neuměl ovládat vlastní magii. Záviseli čistě na instinktech. Jitka z rukou vystřelila kouli žlutého světla a strefila Elišku do zad. Vykřikla a tvrdě dopadla na zem. Šimon a Sabina se ve vteřině otočili. Sabina napřáhla ruku a přitom probodávala Jitku pohledem. "Podzimní sklizeň!" Z Danových rukou vyšel oranžový paprsek. Sabina stihla těsně před zásahem utéct. Zabručela "Love Bombing!" A po zemi rozsázela miny ve tvaru srdce. Eliška vzlétla a naštvaně křičela, div jí žilka nepraskla "Já tak bytostně nenávidím víly, nenávidím!" Ze svých dlaní vypustila salvu obrovských, dutých jehel. Všichni se úspěšně jehlám vyhýbali, jenže Jitku strefily jehly přímo do obou křídel. S výkřikem bolesti narazila do stěny a bezvládně vysela. Kristýna v ten moment viděla rudě. Rychlým manévrem se dostala až k Elišce a oběma nohama jí skopla na podlahu. Eliška dopadla přesně na miny, které ještě před chvílí Sabina nastražila. Následná exploze zanechala celou chodbu plnou prachu a dýmu. "Slyšeli jste to?" René se otočil směrem k chodbě, kde se právě udávala bitva. "Znělo to jako výbuch. To neznačí nic dobrýho." Bára neztrácela čas a s Reném a Tobim v patách se rozeběhla k chodbě. Když přiběhli, dým už ulehl. Ve vzduchu zbyl už jen Dan, Šimon a Sabina. Eliška a Kristýna vyčerpaně ležely na zemi a Jitka byla stále na stěně. Při pohledu na takový katastrofický scénář Tobimu projel mráz po zádech. Pokusil se transformovat a vyšlo mu to.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzlétl za Danem a tak bylo skóre vyrovnané. Specialisti mezitím začali sundávat Jitku z jehel. Šimon vyvolal elektrickou kytaru. Při jediném zahrání akordu se celá místnost roztřásla. Silné zvukové vlny rychle poslaly Tobiho s Danem směrem dolů. Ze stropu se ulomil i větší kus pilíře a padal Tobimu přímo na nohu. Šimon se jen zlověstně smál. Těsně před dopadem Bára odrazila kámen oštěpem. Tobi vydechl a poděkoval jí. "Pryskyřičné lepidlo!" Tobi zvolal a zalepil Šimona ke stěně, kde ho ještě k tomu začala obepínat dříve nastražená chapadla. Sabina už dávno pochopila, že není na vítězné straně a nepozorovatelně utekla zpátky do Mračné Věže. "Tobi! Moje křídla! Pane Bože, moje křídla!" Křičela Jitka se slzami v očích. V tu ránu se ve dveřích od sálu zjevila Faragonda "Co je to tu za rámus?!" Lusknutím prstů rozsvítila světla a nestačila se divit. Jedna vyčerpaná víla, druhá hysterická a třetí se čtvrtou se stresem až nad hlavu. K tomu dva specialisti a dvě zmrzačené čarodějky. Mávnutím ruky osvobodila Šimona a probudila Elišku. "Rychle běžte zpět do Mračné Věže. S vaší ředitelkou si ještě řádně promluvím. A teď ven z mojí školy!" Přešla k Jitce a dala jí ruku na rameno "Nic se neboj. Tvá křídla budou jako nová." Usmála se a po vteřince soustředění byla křídla zcela opravena. Už jen probrala Kristýnu a všechny si srovnala do latě. "Takže. Kdo mi řekne, co se tu právě stalo?" Jakmile větu dořekla, vběhla do chodby i Grizelda. Po ní se ihned začalo sápat jedno z chapadel. "Odporné, dětinské." Povzdechla si a vymazala je z existence. "Tohle se stalo. Viděli jsme čarodějky a chtěli jsme je zastavit." Vysvětlila Jitka. "Ani vám nebudu říkat, jak nezodpovědné od vás bylo se pustit do souboje s čarodějkami. Jste nové víly. Kdyby se vám jediné kouzlo vymklo kontrole, následky mohly být katastrofické. Musím vás ale pochválit. Ačkoliv se mi to nelíbí, uspěli jste s přehledem. Promluvím si s vámi všemi zítra ve své kanceláři. Teď běžte spát. Večírek už stejně bude končit." Víly se změnili zpět do běžné formy a Tobi je představil Renému a Báře. Po nevšedním a trochu i nepříjemném seznámení se víly rozutekly do svých komnat a Bára s Reném se vydali pěšky zpět do Rudé Fontány.
