Každý rok se Alfea plní novými žáky a žačkami prvních ročníků, stejně jako Mračná Věž a Rudá Fontána. Po obnovení magie na Zemi se na všechny tři školy horlivě hlásila řada potenciálních studentů. Jaká dobrodružství je čekají?
Jitka společně s Kristýnou a Gabrielou ležely v ošetřovně. Bylo jim už podstatně lépe, než předešlý den, ale stále nebyly kompletně zotaveny. Nemohly ani dokázat, že za útokem stáli Eliška se Šimonem. Jejich slova zastávali i Tobi s Natalií, ale chyběl jim důkaz. Hmotný důkaz, že to opravdu byli oni dva. V ošetřovně měly strávit ještě pár dní, aby bylo jisté, že se jejich rány kompletně zahojily. V Mračné věži probíhala situace velmi odlišně. Nikdo se v hodinách neptal pachatelů, proč mají po těle modřiny a řezné rány od papíru. Dokud byli schopni se učit a vzdělávat, nikoho vlastně nezajímalo, co jim je a není. Zajímalo to pouze jednu osobu. Sabinu. Během jedné přestávky přišla za Eliškou a snažila se zjistit, co se vlastně stalo. Eliška ji jenom odsekla, dala velmi zkreslený příběh, namyšleně si přehodila vlasy a s Šimonem odešla. Sabina n věděla mnoho. Ale věděla, že bitvy se zúčastnila Kristýna a že neskončila dobře. Celý zbytek vyučovacích hodin se jí honily hlavou myšlenky. Jak situaci zvládá Dan? Jsou víly v pořádku? Sama ani nevěděla, proč jí vlastně na nich tak záleží. Přece na Dana použila manipulační kouzlo, aby jí odpustil. Nemělo z toho být nic víc, ale z nějakého důvodu na ně nemohla přestat myslet. Stále by je nenazvala přáteli, ale cizí jí určitě nebyli. Dan byl z celého fiaska značně rozrušen. Společně s Tobim v hodinách neustále probírali, z jakého důvodu je čarodějky nemají rády. Není to nic neobvyklého, ale přece za tím musel stát nějaký důvod, nějaká příčina, nebo cokoliv. V Mračné věži se už chýlil školní den ke konci a Griffin si pozvala Sabinu do své kanceláře. "Takže," začala "Už si myslím, že uběhlo dost času, aby sis své činy uvědomila. Takže ti vracím tvou moc. Musím ale říct, takový profil magie jsem dlouho neviděla" prohlédla na sklenici ve které byla magická esence Sabiny. Bylo to jako dým, ale zároveň jako voda. Furt se to tam přes sebe přelévalo a dýmalo. Bylo to černé, ale zároveň fialové. K tomu tmavé jako noc ale občas jasné jako úplněk. Bylo to zvláštní. Ale už to tam nebylo. Už to zase bylo v Sabině. Tam, kam to cosi patří. Sabina poděkovala a hbitě opustila kancelář a běžela směr Alfea. Griffin si všimla, že jí kousek energie chyběl. Byla přesvědčená, že si Sabina kousek ukradla, ale rozhodla se ji nepotrestat. Dokonce si manévru cenila. Vkrást se nepozorovaně do kanceláře ředitelky, ukrást něco a ještě se dostat pryč, aniž by ji kdokoliv viděl bylo úctyhodné. Sabina doběhla po delší době k pozemku školy pro víly a hledala Dana. Musela se ujistit, že je v pořádku. Že jsou všichni v pořádku. Doběhla právě včas, protože vílám právě končila poslední vyučovací hodina a zahlédla Dana, jak jde s Tobim z jednoho křídla přes nádvoří do internátu. "Dane! Tobi!" Přispěchala k nim. Víly čarodějku pozdravili. Okolní studenti se na ni znechuceně dívali. Co si dovoluje čarodějka vstupovat do vílího teritoria? "Slyšela jsem co se stalo včera. Jste všichni v pořádku? Co Kika? Co ty?" Starala se. "No co ti budu říkat? Nesu to... Docela dobře. Čekal bych to upřímně horší. Holky jsou teďka v ošetřovně. Jdeme je navštívit. Chtěla by ses přidat?" Odpověděl Dan. Sabina kývla a šla za chlapci. V ošetřovně proběhly ty klasické konverzace. Jak se kdo má, jak jim je, jak se cítí a tak. "Dane, mohla bych si s tebou promluvit na chodbě?" Navrhla Sabina s úsměvem na tváři a po Danově souhlasu oba vyšli ven z ošetřovny. "Víš, tak jsem přemýšlela," začervenala se "Vím, že to teď asi není nejlepší moment, vzhledem ke včerejšku, ale chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nechtěl dneska někam zajít?" Odvrátila pohled "Víš, našla jsem jednu fajn kavárnu, tak jestli... Jestli si nechceš vyjít." Když to dořekla, tak celá zrudla a čekala na Danovu odpověď. Vteřiny se zdály jako hodiny. Dan jí najednou položil ruku na rameno, což Sabina v žádném případě nečekala. "Asi bych potřeboval se dostat pryč z týhle situace. Co se sejít za hodinu v Magixu? Ať se oba stihneme přichystat?" Usmál se a Sabina úsměv směle oplatila. S nesmírnou radostí souhlasila a běžela zpátky do Mračné věže, aby se mohla nachystat na důležitou schůzku. Dan ještě chvíli zůstal v ošetřovně, ale poté se omluvil, aby měl dost času, než mu pojede autobus do Magixu. Hodina uběhla jako voda. Dan se jen jemně poupravil. Pročesal vlasy, nasadil si hodinky, aby zapůsobil a dal na sebe svou oblíbenou voňavku. Sabina brala schůzku více seriózně. Přemýšlela co si na sebe vzít. Chodila po pokoji sem a tam a hlavu měla plnou nápadů. Nakonec zvolila něco elegantního, ale stále dostatečně běžného. Žádné večerní šaty, jenom potrhané rifle a černý svršek. Vyžehlila si vlasy žehličkou. Mohla si pomoct kouzlem, ale tradiční metoda má prostě něco do sebe. Nastoupila pak do autobusu a nervózně čekala. Jen co autobus přijel, Dan už netrpělivě vyhlížel Sabinu. Mezi ostatními cestujícími byla výrazně vidět. Nikdo jiný na sobě neměl tolik černé. A šla dokonce i pěkně slyšet. Její černé lesklé podpatky rytmicky klapaly o chodník s každým krokem. Rychle se přivítali a Dan se zeptal, kudy k oné kavárně. "Je to jenom kousek. Támhle za rohem" ukázala prstem. Dan se zaskočil když Sabina ukázala na známou čarodějnickou čtvrt. Zeptal se jí, jestli to je opravdu dobrý nápad. Samotná víla na území čarodějek. To nevěstí ničemu dobrému. Sabina ho ujistila, že se nic nestane a že předsudky o čarodějkách jsou hloupé. Danovi se sice moc nechtělo, ale občas je potřeba zkoušet nové věci. Usadili se do útulné kavárny a zanedlouho přišel číšník. Dana rychle probodl pohledem, poté opět působil profesionálně. "Máte vybráno?" Zeptal se. "Jedno Lungo vás poprosim" usmál se Dan. Číšník jen pozvedl povrchně obočí a otočil se na Sabinu "A pro dámu?" Sabina ještě rychle mrkla na menu a objednala si "Americano prosím" číšník přikývl a odešel za bar a začal připravovat kávy. "Tady aspoň přijdeš na nějaký jiný myšlenky" Sabina se usmála a dívala se Danovi do očí. "Asi máš pravdu. Jsem rád, že tu jsem s tebou" usmál se nazpět "Ale furt mám pocit, že ten číšník proti mě něco má" zašeptal. "Mohu vás ujistit, že dokud máte čím platit, nic proti vám nemám. Vaše káva" číšník se objevil za Danem a položil na stůl dva šálky kávy. Dan okamžitě zrudl a bylo mu trapně. Číšník pokračoval "Musím ale uznat, že víly tu moc často nechodí. Budete chtít mléko?" Oba přikývli a za malý moment donesl číšník malý keramický džbánek mléka. Hned, co číšník vyřkl to slovo. Víla. Ostatní hosté reagovali jako kdyby tohle slovo bylo na nějakém taboo seznamu slov, co sem nepatří. Mračili se na Dana a Sabinu. Ta si nervózně odkašlala a požádala o ovesné mléko místo normálního. Po rychlé vyměněně džbánků už měli klid. Kromě pár vlezlých hostů, co se na ně čas od času poohlédli. "Můžu se tě zeptat na trošku.. osobnější otázku?" Dan se nervózně otázal a Sabina jen nevině přikývla "Proč ses rozhodla být čarodějka? Víš, že mi to nevadí, jen mě to zajímá" Sabina se zasmála a s klidným svědomím odpověděla "Původně jsem se chtěla hlásit na obě školy, ale pak jsem si o Alfei začala zjišťovat víc informací. Úplně se mi nelíbilo, že bych všechno musela dělat ve skupinách. Radši bych studovala něco, z čeho pak budu mocná, ale i samostatná. A nemyslím si, že Alfea hledá někoho jako jsem já. Mračná Vež mě prostě nějak víc přitahovala. Všichni tam jsou samostatní. Nejsme všichni mezi sebou kamarádi. Ale to se mi taky líbí. Přijde mi, že v Mračné Věži přátelství něco znamená, kdežto v Alfei se mi zdá, že to je už je prostě samozřejmost, že všichni se budou kamarádíčkovat. Jen si vem ty Winx. Kdyby nebyly tři roky v jedné třídě, tak si teď každá jde svou cestou a nejsou furt skupina. Ale dlouho jsem o nich nic neslyšela. Dívala jsem se do záznamů a už se o nich podstatně míň píše. To ale odbočuju" vysvětlila. Dan poté krátce vyjádřil svůj názor. Sabina ještě argumentovala, že jí křídla připadají jako spíš na obtíž. Danovi se naopak líbí a přijdou mu jako příjemný detail. "Hej, vílo" okřikla je nějaká slečna o pár stolů vedle "Tak ty křídla předveď. Pochlub se" kárala. Sabina apelovala, aby si Dan všímal svého Lunga a nereagoval na čarodějku. Ta se ale zvedla a přešla k jejich stolu. "Notak, víláku. Když už se nimi tady tak chvástáš, tak je aspoň ukaž" zasmála se a ke stolu přišli další čarodějky a čarodějové. Dan pod nátlakem souhlasil, stoupl si a proměnil se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě se otočil, aby davu ukázal křídla. Jenže nepočítal s podlostí hostů. "Hele, jak pevně ti tam asi drží?" Zasmál se nějaký čaroděj, chytl Danovo křídlo a hrubě s ním trhnul. Tak moc, až to Dana shodilo na zem. Čarodějky a čarodějové okolo něho rychle udělali kruh posměchu a každou chvíli ho někdo škubl za křídlo, občas ho někdo zatahal za vlasy, trhnul mu s rukou nebo nohou. Sabina byla mimo kruh a ať se snažila jak se snažila, nemohla se prodrat dovnitř, aby Danovi pomohla. Přemýšlela, že uteče, že se konfliktu vyhne jako posledně, ale nedalo jí to. "Osobní prostor" vykouzlila energetickou bublinu okolo sebe a Dana a bubliny spojila, aby se k ní dostal. Tím taky dost efektivně odstrčila okolní obecenstvo "Neslyšné krůčky" kouzlila ještě jednou. Tímto kouzlem oba dva učinila neviditelnými. Než zcela zmizeli, Dana vzala za ruku a šla směrem k východu. Ještě předtím se ale zastavila u baru a položila peníze na tácek s tučným spropitným. Až byli o pár ulic dál, kouzlo zrušila. "Promiň. Měl jsi pravdu, měla jsem tě vzít někam jinam. Nechtěla jsem, aby se to tak pokazilo. Fakt se omlouvám" sklopila hlavu. Dan ji obejmul "O čem to mluvíš? Chtěl jsem přijít na jiný myšlenky a teďka už myslím na naprosto jiný věci, než předtím. Bylo to dokonalý' zasmál se, když už jim přijížděl autobus. Nabídl Sabině, aby ho chytla za ruku. Přijala a společně si sedli vedle sebe. Až byl autobus u Alfei, ještě se objali a Dan vystoupil a utíkal všechno povyprávět do ošetřovny. Sabina vystoupila o zastávku dál u Mračné Věže a mířila si to přímo do pokoje. Sedla si na postel a za chvíli vešla do pokoje Karin. "Sabčo?" Sabina zvedla hlavu "No?". Karin poté pokračovala "Právě mi volala Sofi. Ty se jako fakt taháš s vílou?" Sabina nervózně přikývla. Karin znechuceně odvrátila zrak "Ty jsi fakt ubohá. Nedivím se, proč tě Eliška vyhodila." "Ale on fakt není zlý. Ani není tak strašně kamarádský a nevinný jako většina víl. Dokonce, když se proměnil, tak na sobě neměl jedinou třpytku" Bránila se. "Sabino. Je to víla. To mi o něm říká dost. A teď i o tobě. Ale tak... Uvidíme kam to povede. Možná se ti bude hodit" zasmála se. "Já nemám v plánu ho zmanipulovat nebo mu vrazit kudlu do zad. Mám ho opravdu ráda." "Jo, jo. To říká každá. Jdu pryč. Jen dávej bacha, aby ses do pana dokonalého nezabouchla" hanlivě se zasmála a odešla z pokoje. 'aby ses nezabouchla' ty slova Sabině neustále kroužili v hlavě. Lehla si do postele, objala polštář a s úsměvem hleděla do stropu a přemítala si dnešní setkání. Vzala pak do rukou mobil. "Ahoj, dneska jsem si to moc užila. Co si vyjít někam příští týden? xoxo Sabča :)" A stiskla odeslat.
