Winx Club - Nová Generace

Následky

Sabina dorazila do Mračné Věže dávno před Eliškou a Šimonem. Schovala se do svého pokoje a modlila se, aby z jejich dnešního fiaska nebyly tvrdé následky. Eliška za pár hodin přišla do své místnosti. Se Sabinou neprohodila ani slovo, jen na ni hodila zákeřný pohled.
Druhý den ráno zaznělo na dveře jejich komnaty netrpělivé klepání. Eliška se rychle upravila a šla otevřít. Griffin rozrazila dveře a přímo soptila vzteky. "Vy dvě. Do mojí kanceláře. OKAMŽITĚ!" vykřikla po dívkách a obě se skloněnou hlavou šli do kabinetu jejich ředitelky. Uvnitř už Šimon čekal na svůj rozsudek. Griffin se posadila, zhluboka vydechla, aby se pokusila uklidnit, ačkoliv se jí vařila krev v žilách.
"Jak se vy tři jenom opovažujete být tak neopatrní?! Měla bych vás všechny tři okamžitě vyhodit!" Její rozsudek mladé čarodějky rozhodil. "Ale to neudělám. Jste mladí a nezkušení, nebo jste prostě jen slabý ročník. Ať už je to cokoliv, budu muset zapracovat na svých zvycích. Jestli se ještě jednou dozvím, že jste něco takového provedli a opět mě potupíte před Faragondou, nepřejte si mě. A ven." Rozhodla a všichni tři se zvedli.
"Sabino. S tebou si mám ještě co vyřídit." V jejích očích šel vidět hněv a čistá zášť. Z očí Sabiny zase sálal strach. Znovu se posadila, Griffin praštila pěstmi do stolu a křičela.
"Nejenom, že jste ve svém úkolu všichni naprosto selhali, ty jsi ještě k tomu opustila ty dva v největší nouzi? Zvládnu omluvit nezkušenost, nebo i neschopnost, ale zbabělost? Uděluji ti podmíněné vyloučení. A ještě abych nezapomněla," luskla prsty a ze Sabiny začaly vycházet tmavé kousky světla a dýmu. Každičká částice šla Griffin přímo do rukou "Zbavuji tě tvé magie jako trest. A teď mi jdi z očí, nemůžu se na tebe ani podívat."
Tam, bohužel, ještě nekončí následky Sabiny. V momentě, co otevřela dveře do své komnaty, Eliška stála před nimi a vrazila jí do rukou kufr s jejími věcmi. Dokonce už i její postel byla ustlaná. Každá stopa po tom, že by kdy byla Sabina v tomto pokoji, jakoby zmizely z povrchu světa. "Druhé patro, třetí zleva." Vyhrkla Eliška na Sabinu a zabouchla dveře. Třískla s nimi tak silně, že Sabina upadla na zem a všechny věci se jí vysypaly.
Situace v Alfei nebyla o moc odlišná, natož tak proces v Rudé Fontáně. Faragonda si zavolala všechny čtyři víly do své kanceláře. Jakmile se dveře za nimi zavřely, Faragonda začala "Většinu toho, co jsem vám zde chtěla říct jsem už stihla včera, takže přeskočíme k důsledkům, následkům a trestům. Uklidíte celý zámek do původního stavu s použitím naprosto minimální magie. A abych se o tom ujistila, dám vám i kouzelné měřiče vaší energie. Pokud si je sundáte, nebo hranici překročíte, okamžitě se o tom dozvím." Vyčarovala poté na zápěstí každé z víl něco, co připomínalo hodinky. "Můžete jít. Zklamali jste mě" s povzdechnutím poslala žáky pryč.
Každá víla si moc dobře uvědomovala, že celou noc zničily a ztrapnily se před specialisty. Kromě tedy Reného a Báry. S těžkým srdcem zašli Kristýna a Jitka pro smetáky, kartáče, mopy a podobné náčiní. Tobi a Dan se vydali pro žebříky, aby mohli sundat dekorace. Když už byli všichni čtyři v jídelní hale, byla stále ve stavu, ve kterém byla předešlou noc. Snídaně se tím pádem musela konat jinde. Tobi použil svou magii, aby odčaroval svoje růže. Jen takové primitivní kouzlo naplnilo jeho měřič už přes polovinu. To znamenalo, že neměl dost povolené magie na odstrojení stropu, natož tak všech ostatních pilířů bez růží. Jitka zase odstranila své barvivo a využila zbytek své magie, aby sundala dekorace ze stropu na zem. A tak byla taky na dně kouzel. Kristýna a Dan poté magií odstrojili pilíře. Teď jen zbývalo všechny dekorace naskládat do kbelíků a nějak se jich zbavit.
Netrvalo dlouho a dekorace byli pryč. Ale podlaha vypadala otřesně. Všude byly šmouhy od černých bot, skvrny po rozlitých nápojích, drobky a dokonce byli i mezi parketami kousky pomazánek.
Kristýna neváhala dlouho, vzala kbelík plný vody s mýdlem a celý ho vylila na zem. Pak se všichni dali do práce.
Sabina mezitím dorazila do svého nového pokoje a nervózně zaklepala na dveře. Dveře otevřela dívka se zelenými vlasy. "Co chceš?" Vřele přivítala novou spolubydlící. Sabina objasnila situaci a po protočením očima ji čarodějka pustila do pokoje. "Támhle ta postel je volná." Ukázala na volné lůžko a odešla z pokoje. Druhá spolubydlící nebyla nikde v pokoji. Sabině to nevadilo. Byl to jen člověk, kterému nemusela dlouze vysvětlovat její příhodu ze včerejška. Nenápadně se vybalila a řekla si, že lehce prozkoumá nový pokoj. Brzy zjistila, že bydlí se Sofií a Karin. Jenže nevěděla, která z těchto dvou je dívka, která jí otevřela dveře. Nebylo to ani tak podstatné. Sabině se hlavou promítaly jiné myšlenky. Už si reputaci zničila v Mračné Věži. Nechtěla, aby tomu tak bylo i v Alfei.
Opatrně odešla z internátu a nepozorovaně se proklouzla až k chodbě, kde měla Griffin kancelář. Nikde nikdo. Připlížila se ke dveřím, kde měla Griffin napsáno, že není přítomna. Bingo! Otevřela dveře a uvnitř kanceláře rychle našla láhev, kde byla její magie. Potřebovala jen kousek. Láhev citlivě pootevřela a vzala si kousek zpátky. Tak malého množství si přece nemohl nikdo všimnout, nebo snad ano? Doufala, že její opětovné porušení pravidel nikdo neobjeví. Hned jakmile vyšla ze dveří zpět na chodbu, zaslechla hlasy Ediltrudy a Zaracustry. Rychlé vyběhla na balkón a omylem hlasitě zabouchla dveře. Obě profesorky vykoukly na terasu a tázaly se "Co tu děláš, dívenko?" Sabina vysvětlila, že potřebovala jen chvíli o samotě na čerstvém vzduchu. Profesorky odešly a za chvíli už byla Sabina pryč z Mračné Věže a běžela směrem k Alfei.
Víly už touto dobou měli dávno halu uklizenou. Kristýna, Tobi i Jitka se šli prospat, jelikož dnes škola byla také zrušená, aby se žáci mohli řádně připravit na následující lekce. Dan se šel projít pryč z prostor Alfei, aby si pročistil hlavu. Za malou chvíli v temném lese narazil na Sabinu. Nebo spíš ona narazila ne něj?
"Ty!" Spustila opatrně "Chtěla jsem se ti omluvit za včerejšek."
"A proč bych ti měl věřit?" Dan pátral po důvodu, proč by se mu omlouvala čarodějka, kterou viděl jen jednou v životě.
Sabina mu začala povídat, jak vlastně čin musela udělat, jelikož to bylo zadání jejich samotné ředitelky. Během zdlouhavého monologu nenápadně použila na Dana svou magii. Manipulovala jeho emocemi. A to velmi efektivně.
"Takže, víš, musela jsem utéct. Nezvládla bych se na tu scénu ani podívat. Byli mi tak trapně! Griffin mě i zbavila mých schopností! Vidíš?" Naprázdno se pokusila cosi vyčarovat. "Jsou tu i ostatní? Chci se jim taky omluvit. Měla jsem Elišce a Šimonovi říct, ať plán zmírňí. Je to všechno moje vina."
Dan se o Sabinu doposud nijak víc nezajímal, ale když viděl, jak špatně své následky nese, bylo mu jí líto. Slíbil, že vílám omluvu vyřídí a všechno podá přesně tak, jak mu to teď podala Sabina. Sabina srdečně poděkovala, dokonce si s Danem na usmíření podala ruku. A než odešla, nenápadně se usmála a jen tak do větru prohodila "Ráda bych se s tebou někdy sešla." Dan byl pochopitelně zaskočen, ale mile. "Jo... Já s tebou taky. Měj se" nervózně utekl zpět do Alfei, kde vílám předal slíbenou omluvu.
"Takže vidíte. Neudělala to úmyslně. Jen neměla na výběr. Proč by jinak utíkala?"
"No já nevím. Je mi to celý takový divný" reagovala Kristýna.
"Tohle je jako z knížky. Zaporák se začne vtírat k hlavní postavě a pak jí bodne kudlu do zad! Ale... Na druhou stranu, nikdo z nás ji nezná. Dala bych jí ještě šanci. Víly a čarodějky byly přátelé už i dříve. Proč ne teď?" Usmála se a Dan jí poděkoval za důvěru. Tobi stále spal ve svém pokoji, takže se debaty nezúčastnil.
Sabina se spokojeně vrátila do Mračné Věže. Její pokoj byl stále prázdný. Otevřela pár knih, které si půjčila nedávno z knihovny a začala pracně studovat.