Dvě kamarádky tělem i duší ARMY. Plní si druhou část svého ARMY snu. Letí do Jižní Koreji! Nikdy je ale nenapadlo že by se najednou mohly octnout u Jungkooka doma!
Pouze fanfic.
Už jsou fakt čtyři! No nic jdeme na to. Po půl hodině vybírání oblečení a účesu jsem skončila s tímhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak jsem si došla udělat toasty a pití na cestu. Strčila jsem je do malého černého batohu spolu s kapesníčky, mobil, nabíječku, sluchátka a svazek klíčů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem kufr a hodila ho do svýho černýho sporťáka. Zachvíli už jsem si to svištěla po dálnici směr Budějce.
Za Budějcema je velký les a u něj malá vesnice Branišov. Jela jsem lesem a furt se rozhlížela. Mám potvrzené od mé kamarádky že jsou tam červený oči, Bílá paní a rychlí změny času.
Když jsem konečně dojela k Ami před dům už na mě čekala. Měla oblečení přesně v jejím stylu. Samozřejmě bez roušky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Amiii!!" zakřičela jsem. Neviděly jsme se snad měsíc. „ Leniii!!!" zakřičela na oplátku ona. Běžely jsme k sobě a obejmuly se.
Dala si kufr do kufru auta. Ještě než jsme vyjely, strčila jsem do přehrávače posvátný CD. Byly na něm sand všechny BTS písničky.
Celou dlouhou cestu do Prahy jsme obě dvě vyřvávaly na celý auto a hltaly každý slovo z posvátnýho cédéčka.
Ve 18:15 jsme dojely na letiště. Ami vyndala z auta naše kufry a já dojela zaparkovat na hlídaný parkoviště. Letiště nebylo daleko a tak jsem už za chvilinku stála vedle Ami a čekala na odbavení. Probíhalo to celkem rychle.
V půl deváté už jsme čekaly ve frontě k letadlu.
Cesta byla hrozně dlouhá a tak jsme jí téměř celou prospaly. Poslední hodinku jsme už nespaly. V Koreji je o sedm hodin víc. Dorazili jsme teda v 19:10.
Odbavení netrvalo moc dlouho, ale přece jen už bylo 20:00.
„ Hej, Leni co budeme teď dělat. Je moc brzo na to jet do Soulu?" řekla Ami hned jak jsme vypadly z letiště. „ To fakt nevím.." „ Tak se pojď alespoň projít po městě." „ Tak ok."
Procházely jsme se asi deset minut když se najednou Ami zastavila na rohu jedné ulice.
„ Víš co, měly by jsme to nějak oslavit. A tak mě napadlo nechceš zajít do tohohle baru." „ To je super nápad tak jsem!!"
Tohle je konec první kapitoly. Chtěla bych jí věnovat BangtanGirlyGirl💜💜
