My dvě a BTS

16-

AMI:

„ Nemáš hlad??“ hodila jsem na sebe tepláky a černý top který jsem vyhrabala ze skříně.
„ Něčí bych si dal.“
„ Kouknu co máme.“ dva týdny jsem nebyla doma. Stalo se přesně to co jsem čekala. Lednička byla úplně prázdná. Jakože to jsem jedinej člověk v týhle domácnosti co se chce pořádné jíst??

„ Je to špatný. Nic nemáme. Mohla bych udělat topinky ale to je takový....“
„ Topinky stačí. Pomůžu ti ale musíš mi ukázat kde co máte.“ volal z pokoje.

Přišel když už jsem měla všechno hotový.
„ Měla jsi an mě počkat já bych ti pomohl.“
„ Ale prosimtě.“ posadili jsme se ke stolu a chroupali v klidu topinky. Všimla jsem si že na mě Jimin kouká. Jak kdybych byla anděl či co.
„ Co je?“ zeptala jsem se jako největší debil.
„ Už ti někdo říkal jak moc si cute?“ začala jsem se červenat. U mě to naštěstí není nikdy moc vidět. Léňa mi neustále připomíná jak jsem hezká a bůhví co ještě. Já tomu ale nikdy nevěřím.

Zarachotil klíč v zámku. Sakra! Naši!

„ Hned jsem zpátky.“ vylítla jsem že židle a dvěma skoky jsem byla u vchodových dveří. Hrozně jsem se bála. Naši jsou totiž snad největší hateři BTS a Korejců vůbec. Když mi bylo dvanáct totálně zhejtili Jimina že prý je trans...

„ Amčo?“
„ Dany!!“ objala jsem svého mladšího bráchu. Za normálních okolností bych to nejspíš neudělala, ale teď bych objemula i třeba Honzu. Největší debil od nás že třídy.

„ Jsi v pohodě?“
„ Jo jen jsem tak ráda že nejsi máma.“
„ Proč!? Tys něco provedla?“
„ Ne, ne tak úplně no... Pojď se prostě podívat...

Brácha na mě nechápavě civěl. Já s emu ani nedivím.

„ Kdo.. kdo to je.“ česky mi pošeptal.
„ To je Jimin z BTS a já s ním tak trochu chodím...“ rozpačitě jsem zašeptala pořád česky.

„ Jimine to je můj brácha Dany.“ to už jsem samozřejmě řekla už korejsky.
„ Dany anglicky, anglicky.“ jeho pohled doslova prosil o to aby na něj nemusel mluvit ale já jsem potvůrka.

„ A-ahoj.“ vykoktal ze sebe anglicky pak se sebral a odešel k sobě do pokoje.
„ Heh promiň. Brácha...“

„ Vpoho.“ a pak jsem uslyšela motor mámina auta. Doprdele proč už teď.
„ Jimine, klídek bude to dobrý ale jsou to naši...“ uklidňovala jsem spíš sebe než jeho.

Doletěla jsem ke dveřím. Otevřela jsem dveře a zavřela za sebou.
„ Ahoj mami, tati. Jo taky vás ráda vidím. Jen.. no... Tak nějak mám u nás přítele tak prosím buďte milí.“ civěli na mě ještě udiveněji než brácha a to ho ještě neviděli....

Dovedla jsem je na verandu. Když jsem přišla do obýváku Jimin stál a vypadal ještě nervóznější než já. Chytla jsem ho za ruku.

„ Mami, Tati tohle je Park Jimin.” řekla jsem česky „ Jiminie tohle jsou mý rodiče.“
„ Já jsem Adéla Drahokoupilová,moc mě těší.“ přivítala se s ním (anglicky) jakože hrozně mile máma. Táta jen tak postával vzadu. Ještě to nestihl vztřebat.
„ Těší mě.“ stiskl jí ruku Jimin.

„ Ami můžeš na chvíli?“ provedla zkrz zuby máma česky.
„ Jimine počkej chvilku tady.“ ten už že mě jak furt někam chodím musí být úplně hotovej. Máma si mě odtáhla do ložnice a zavřela za námi dveře.

„ Doprdele Amélie co to sem taháš, ten se ti jako líbí?! Však vypadá jak... A je na tebe starej kolik mu je 40??Arghh....co se dá dělat ..... Jdi zpátky za ním promluvíme si později...“ vychrlila ze sebe máma až jsem se divila.