Dvě kamarádky tělem i duší ARMY. Plní si druhou část svého ARMY snu. Letí do Jižní Koreji! Nikdy je ale nenapadlo že by se najednou mohly octnout u Jungkooka doma!
Pouze fanfic.
Ugh tak takhle jsem nikdy Konečnou neviděla. Fakt řvala. Je úplně rudá já se jí bojím...
Hodina proběhla v tichu a depresích všech přítomných. Včetně mě a Aminy. Když konečně to utrpení skončilo a zazvonilo na přestávku k naší lavici se seběhly holky.
„ Takže kdy nás představíte??" vyhrkla Anička. Všechny holky zuřivě příkivovaly. „ Nevím můžu jim zavolat... Můžete dneska po škole?? Nešly by jsme na oběd a místo toho do running Sushi??" napadlo mě. „ Jo" „ Jasně" „ Můžu" „ Ano " všechny odpovědi mluvily za jedno.
Vzala jsem si ruky mobil a vytočila Kooka. „ Ahoj, mohl by jsi prosím přijet do Budějc okolo třetí a sejdeme se v running Sushi." „ Jasně a můžu..." „ Jop auto si půjč." „ Díky tak papa budeme tam pusu."
„ Domluveno." Chvíli bylo ticho. „ Holky už jste koukaly po maturitních šatech?" ozvala se Sofi. „ No hrozný nikde nic nemaj." povzdechla si Verča. „ Já už mám!" zvolala vítězoslavně Lili. „ Fakt!?" „ Ty jedeš!" řekla Natka. Všechny jsme ztichly vzpomínaly jsme na sekundu... Tohle jsme používaly pořád. „ Holky #bystrakobyla..." řekla Lili smutně. „ Malá velká Ivuška..." řekla jsem já. Tohle jsme pořád používaly a bylo toho spousta. „ #mirdajedrbna.." řekla Ami. Všechny jsme se rozbrečely. Objaly jsme se. Bylo to extrémně krátký a rychlí..
„ Holky sleva na Můroslava 1000 Kč protože má natažený tricák.." řekla Bára. Všechny jsme se zase naráz rozesmály. Ty mi budou taaaaak chybět...
„ Holky jste určitě vpohodě?" ozval se Jáchym Merta. V sekundě se mi líbil ale když jsem potkala Kooka všechno se změnilo. „ Jo neboj jsme úplně v chillu!" řekla jsem. Všechny jsme znovu a znovu upadaly do záchvatů smíchu.
Hodiny plynuly a už byl konec. Hned jak se ozval zvonek vyřítily jsme se že třídy jako když jsme v primě utíkala při Februálesu na oběd. Tlemily jsme se a vzpomínaly.
„ Holky víte co!?" vykřikla Anička „ Fit check!" „ Uu" řekly jsme sborově a vyskočily. Další záchvat smíchu. Ach jo miluju tohle vzpomínání. Byly to skvělý časy... Škoda že už to končí...
„ Jsme zde dámy." zvolala jsem před vchodem do Igy. Vešly jsem a znalecky se vydaly k Sushi.
Vevnitř už na nás čekal Jimin a Kookie.
„ Holky možná..." „ Dobrý myslím že tohle Česky zvládnem Leni." řekla Kook a položil mi ruku na rameno. Usmála jsem se.
„ Tak já jsem Jeon Jungkook rád vás poznávám." „ Já jsem Park Jimin moc mě těší."
Každá z holek se představila. (Jsem líná to tu vypisovat XD)
Objednaly jsme si jídlo. Holky měly na kluky nejrůznější dotazy. Už ale mluvily anglicky protože jim došlo že ZAS tak dobře kluci česky neumí. „ Jaký to je být K-pop idol?" „ Jak se vám líbí Česko?" „ Bylo těžký opustit rodinu ve 13?"
Atd. Pokaždé když to vypadalo že se chtějí zeptat na otázku typu jíte psy?? Jsem je já i Ami propalovaly pohledem. Naštěstí věděly že to není úplně vhodné.. takže se na to ani moc neptaly.
„ Přijdete na náš maturák??" zeptala se Anička. „ Eh co to je??" zeptal se Jimin. „ No maturitní ples... Hm vlastně prostě školní ples kde jsou čtvrťáci šerpováni na maturanty. Je tam tombola a hodně hustá párty!" vysvětlila Anička. Už na pár maturácícu byla a vždycky bál úplně obsessed. No vlastně s jakoukoliv párty byla obsessed. Milovala hudbu a to velice. „ Tak si jo když nás holky pozvou?" usmál se Jungkook. „ No jasně samo!" řekla jsem a dala mu pusu na tvář.
Pak ale přišla dost záludná a osudová otázka. „ Kdy Léňu s Ami představíte veřejnosti?" zeptala se Barča. „ No říkaly jsme si na Chuseok." podíval se Jm na Kooka. „ Chuseok?.." tvářily se nechápavě holky. „ Chuseok je korejský svátek když my máme Václava." holkám se hned rozjasnily tváře.
„ Teda pokud budou chtít..." „ Jasně že chceme!" rychle jsme s Ami vyhrkly. Kluci se rozesmáli a my taky. Když myslím my tak jako všechny holky.
Konečně nám donesly to blbý jídlo. S chutí jsme se do něj pustili. Snědli jsme úplně všechno což se většinou nestává ale přece jenom je to SUSHI.
„ No nic dámy tak se asi rozloučíme." rozloučily jsme se a vydali se k autu. Komín si půjčil to Amiino. Překvapivě úplně skoro stejný jako moje XD.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jely jsme domů. „ Wow vaše spolužačky jsou extrémně milý." „ Jo já je fakt miluju jsou úžasný." „ Ale, ale já myslel že miluješ mě?" zasmál se. „ No jasně že jo!" řekla jsem a políbila ho. „ Jak jste se sem vlastně dostali??" „ No tak nakonec jsme letěli do Budějc a tvoje mamka nám přivezla auto." „ To je chytrý.." zamylsela jsem se. „ Hele to s tím představením jsi myslel vážně?" „ Smrtelně." řekl opravdu vážně.
Agh já nevím jestli jsem připravená být představena světu...
