Kdyz to doctes, jdi na druhy dil😏
,, Chceš mě potkat ? Tak otevři dveře v tvé ložnici."
,, Proč ?" zachvěla jsem se, ,,Je to nebezpečné.."
,, Takže chceš mě potkat, nebo ne ?"
Nádech, výdech.. dveře jsem otevřela. Nikde nikdo.
,, Děláš si srandu...
Ach ! Miluju párty, ale nesnáším se z ní pak vracet. A pak být vzhůru celou noc, protože jsem to s chlastem přehnala. Dnes jsem se snažila být mírná, ale v žilách mi proudí více alkohol, než krev.. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zašla na wc, v kabelce začala hledat mobil. Ani tušení jsem neměla, kolik je hodin. 3:03 a 11 sekund. Najednou mi bylo špatně a to znamenalo jen jedno; že můj strážný anděl mě opět prosí, abych už radši nikdy neudělala tu stejnou chybu. Nevydržela jsem a obsah žaludku vyblila do záchodu. Chtělo se mi brečet, jak moc mi bylo špatně. Vytočila jsem číslo na taxi a hned se ozval hlas muže: ,, Royal Taxi, kam to bude ?" ,,Na Muchovo náměstí, 10," řekla jsem s úlevou, že je o můj příchod domů postaráno. Oplachla jsem si obličej a podívala se do zrcadla. No jo, nikdo nikdy neuvidí, jak to funguje zevnitř. Nikdo nikdy si nevšimne to malé lvíče, které touží jen po porozumění a dlouhém, hřejivém objetí, které vždy mluví za tisíc slov.
Hlasitá hudba pořád duněla až od podlahy, já jsem se probrala ven. Venku bylo chladno, ale příjemně. Taxi hned zastavil blízko mě, nasedla jsem. ,,Je to možné, aby tak krásná žena se domů vracela jen nad ránem ?" zeptal se řidič. Zamyslela jsem se a nevěděla, co tím myslel. Zachrčela jsem. ,,Je ?" zeptala jsem se sama sebe. Řekla jsem mu adresu, kam se chci dostavit. Dostavit jsem se však chtěla rovnou do postele. ,,Bydlíte sama ?" zeptal se a jeho vykání mě naštvalo. ,, Prosím, nevykejte mi. Mám jen 26. A jo, bydlím sama." Něco si zamumlal. ,,Víte, připomínáte mi malé lvíče. Nevím, jestli je to jen první dojem. Vy jste malé lvíče, ale lvíčata také maj zuby a drápy. Už jako malá, si jdou za svým a umí si ulovit svou kořist..," zastavil se. ,,Je to zvláštní, protože před chvílí jsem si řekla, že nikdo nikdy si nevšimne to malé lvíče, které touží po objetí, které mluví za tisíc slov.. Každopádně děkuju," usmála jsem se, no bolest v žaludku mě přiměla se zamračit. Auto zastavilo u adrese, kde jsem bydlela. ,,Není zač. Kdykoliv můžeš zavolat a já tě dovezu kam jen chceš," nastavil ruku, abych mu dala do ní peníze. Dala jsem.
Nechápu. Nechápu, co to bylo, ale však nedělala jsem si těžkou hlavu. Přišla jsem dovnitř, udělala si rychlou sprchu a lehla do postele rovnou v ručníku. Jsem líná a pořád opilá a bydlím sama. Why not ?
Stála jsem u okna, vtom mi cinkl mobil. Podívala jsem se, byla tam zpráva od neznámého čísla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
”Co to, kdo to ?“ Ale odepsala jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Určitě to byl jen nějaký známý nebo si chce někdo udělat jen srandu. Nebrala jsem to vážně, ale byla jsem moc unavená, abych si s někým psala. V tom nejlepším pokoji, cinkla zpráva opět.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hahahá.. Velmi vtipné... Začala jsem štukat do klávesnice, která se ozývala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poslední emoji.. ? Jakože se mooc bojím ? Nevím. Každopádně, opět jsem lehla do postele a snažila se spánkem zrazit bolesti břicha a hlavy. Mobil od té doby už necinkl...
