Kdyz to doctes, jdi na druhy dil😏
,, Chceš mě potkat ? Tak otevři dveře v tvé ložnici."
,, Proč ?" zachvěla jsem se, ,,Je to nebezpečné.."
,, Takže chceš mě potkat, nebo ne ?"
Nádech, výdech.. dveře jsem otevřela. Nikde nikdo.
,, Děláš si srandu...
Sere mě, že ta cesta s tím debilem nikam nevede. Vážně ?
Pamatuje si někdo na toho muže v kukle při té vesnici ? Zastavím svůj běh a snažím byt blízko něj. Má jen kuklu a na pravé ruce rukavici. Spozorním svůj zrak a vytáhnu telefon. Hrdě otevřu konverzaci a napíšu blbost. Jedním očkem si všimnu, že telefon už v ruce má. Ten svůj držím v ruce a zjistím, že tam zpráva je už minutu. Nenápadně se k němu přibližuju až citím, že se chystá utéct. K uchu si přiložim zařížení a hraju, že s někým volám. ,,Risk je zisk," zašeptám, rychlostí mu chytnu ruku a vytrhnu rukavici. Protějšek zdrá, běžím za ním. Snažím se ho doběhnout, ale je rychlejší. Utíká směrem do lesa, no nevzdávam se. Rukavici pořád držím u sebe a náslychávam své tělo, jak křičí od bolesti a zastavuje se. Zpomalila jsem, páč se nevzdala. Očima jsem ho sledovala, pak ze ztratil zpoza stromy. ,, Vyhrál jsi !" zakřičela jsem, ,, Ukaž se !" znovu jsem zakřičela. Snažila jsem podívat za všechny stromy, jenže každý ví, že by to trvalo věčně. Povzdechnu si, když už vím, že jsem opět prohrála. Zavřu oči od zoufalství a nechtíc zakopnu o větev stromu na zemi. Spadnu a rukavice se mi dostála pod obličej. Ucítím její známou vůní a taky si zanadávam od bolesti. Zvednu se, zvednu rukavici. ,,Kde jsem tu vůni už cítila ?" pobrala jsem se z lesa a zpátky běžela domů. Pořád jsem voněla rukavici.
Když jsem znovu navštívila ten přidrblý výtah, váhala jsem, jestli zaklepu tomu dementovi. Jenže měsíc jsme se neviděli a jeho rady šly k čertu. I se mnou. Chvíli jsem byla naštvaná a to mě přešlo, jakmile jsem přemýšlela, proč protějšek měl jen jednu rukavici. Důvod neznám, ale je v blízkosti.
Šla jsem na rychlovku do sprchy a nejednou si uvědomila, že jsem tu zprávu vůbec nečetla. Šla jsem do ložnice, kde jsem měla mobil. Dveře se průvanem zavřely. Když jsem si přečetla zprávu, naběhla mi husí kůže a srdce bouchalo o něco víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Myslela jsem, že se mi všechno jen zdá. Nádech, výdech.. Přibližovala jsem se ke dveřím, dotkla se kliky a snažila se nechytit infarkt. 3.....2.....1.... Zavřela jsem oči, dveře otevřela a když jsem nic necítila, podívala jsem se. Nikdo a nic. Vydechnu si, otočím se a přede mnou stojí neznámý muž v kukle a s rukavicí. Zmatená a vyděšená ukážu na postel, kde byla rukavice. Dál si ji na ruku a ukázal palec. Výhoda na rukavicích byla, že měly díry na bříškach prstů a dalo se nimi psát. Tak toho využil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
