Stalker, Cizinec A Řeč Přes Zprávy ✓ - W/ Nik Tendo

Pán Voňavka a Černá Vrána II

Opět jsem se nechala unést. Usnula jsem u stolu i s fleškou, která ležela na stole. Probudilo mě hlasité bouchání na dveře. Když jsem se probouzela, uviděla jsem ten nepořádek kolem sebe. Rozlité víno, vyložené nádoby. Bouchání se opakuje, já chraplavým hlasem zakřičím: ,, Už jdu !" vyberu se ke dveřím a snažím se skrýt bolest hlavy. Ve dveřích stojí dva lidé a ten jeden se posmívá. ,,Haha.. Velmi vtipné, pane Voňavko," řekla jsem mu. ,, Víš, řekl jsem ti, že ti pomůžu. A případ nepočká," usmál se. ,,Takhle ráno ?"
,,Je půl jedenácté, ty psychopatko."

Chytila jsem se za hlavu. Nik mi pomohl si vzpomenout, co se včera dělo. Prej jsem mu klepala na dveře, dokud neotevřel a začala jsem brečet. Má to svoje důvody a vůbec se mi nedivím. Skládačka, rodina, únava.. Taky jsem jen člověk a neumím řešit problémy. Jako velké plus řekl, že jsem  u něj doma vylezla na stůl a začala tančit. Přejel mi po zádech mráz.

,,Jak jistě víš, nepřišel jsem ti jen připomenout to, jaká jseš dívá," na jeho hlase byla slyšet energie. ,,Jo," zívla jsem si, ,, Půjdu se osprchovat a hned se ti věnuju. Můžeš tu počkat, jestli chceš," nabídla jsem.

Vzala jsem si své oblečení a neměla tušení, jestli tady zůstal. To se osvědčí, když ze sprchy vyjdu.

Osprchovala jsem se, oblékla se, umyla zuby a vyšla z koupelně. Ten chuligán seděl za stolem a hleděl, zda jsem tam nemohla být ještě déle. ,,Nedívej se na mě tak. Jdeš jenom chcát a jsi tam půlhodiny," zachichotala jsem se. ,, Jasně. Sluší ti to, když máš mokré vlasy."
Obrátila jsem oči v sloup, on se samozřejmě ozval. ,,Ti nemůžu ani pochválit vzhled ?" řekl. Mlčela jsem.

Zavedl mě do mýho auta a jak figurku posadil za volant. Nechápala jsem, jak mi to pomůže zjistit, kdo se skrývá pod kuklou. Zřejmě má schopnost náslychat lidem, protože řekl: ,,Nesnažíme se zjístit, kdo ten stalker je. Snažíme se si vzpomenout, co se stálo a tím pádem zjistíme, kdo stalker je," sedl si vedle mě, ,, Promiň, že se chovám jak ve svém autě," dodal. ,,Okej ? Trošku se bojím," narovnala jsem si záda a snažila zastavit trému. ,, Čeho ? Je něco, o čem nevím ?"
Dovolila jsem si zachenout se a povyprávěla jsem mu o, dejme tomu, že to byly vize. Ty vize v autě. ,,A nebuď tak chladný, jde mi to na nervy," řekla jsem posledně a spouštěla spojku.

Je to několik let, ale za tu dobu jsem na dálnici pořádně neřídila. Bylo jasné, že mě k tomu přinutil a bylo jen štěstí, že nebyla tma, no začátek rána. ,,Niku-" nestačila jsem říct a skočil mi do řeči: ,,Jen klid. Nic se nestane, jsi tady se mnou," uvolnila jsem se a zaparkovala na pumpě. Taková příprava. ,,Nenechal si mě ani nasnídat. Chceš něco koupit ?"
,, Monstra."

”Jak si přejete, pane.“ pověděla jsem si sama pro sebe. Vyzkoušela jsem experiment, který dělám neustále. Vzala jsem si celou krabičku cereálních tyčinek, páč zaplatila jen jednu. Co si nevšiml, jsem vzala i monstra a běžela do auta. Nikovi jsem podala drink, sobě jsem otevřela tyčinku. ,, Viděl jsem, jak děláš ojeby," usmál se. Úsměv jsem opětovala, nabídla mu tyčinku a zavřela oči. Trochu mnou třáslo. ,, Řekni mi víc o ty černý vráně," prolomil ticho. Dřív, než jsem něco pověděla, zahleděla jsem se mu do očí, do kterých svítil louč slunce. Jakoby jsem je už viděla, jenže ostály nenápadné, jakmile se slunce skrylo za mrak. ,,Moc mi připomíná tebe. Jen narozdíl od tebe, není tak chladný a nenutí mě do něčeho. Tudíž nutí, ale je to takový něžný..," snažila jsem si to vysvětlit. On se začal smát. ,,Pane Voňavko, pořád jsi podezřelej."
,, Jdeš mi na nervy, víš o tom ?"
,, Takže mě znovu svážeš ?" zasmála jsem se já. ,, Máš štěstí, že tady není ani jeden strom," odvrkl. ,, Můžeš mě strčit do kufru."
,,Dneska jsem dost hodnej, takže to neudělám," pozdechl si.

Trochu pošetilosti nikdy neuškodí. To je pravdilo číslo jedna.

Dálnice nebyla tak strašná, strašné byly jen jeho připomínky, jestli si něco vzpomínám. Vzal to čert..

,,Proč prostě neřekne kdo je ? Proč prostě nezapomeneme na minulost ?" omylem jsem řekla nahlas. Nik se podíval mým směrem. ,, Protože někde hluboko v kostech a slabinách doufá, že si na něj vzpomínáš. Bylo to pro něj víc než těžké, když si jeho holka nevzpomínala, kdo byl.  S kým strávila většinu času, s kým seděla v autě a užívala si noční jízdu.. A kdo jí utíral slzy, když bylo nejhůř ..," odmlčel se. Zamyslela jsem se. Možná je to tak. Teď jsem se podívala jeho směrem zase jen já. Je to tak zvláštní, že mi pomáhá a za tu dobu, jsem mu ani nepoděkovala, že se to rozhodl napravit. Teď je zamýšlený a hledí pohledem dolů. Jako by chápal a silně prociťoval, co teď řekl. ,, Než se mě zeptáš, odkud jsem tyhle slova vzal..," udělal si pauzu, ,, Měl, já měl jsem někoho, kdo taky ztratil paměť a věř, není to lehké, všechno začínat znovu."
Chytla jsem se ruční brzdy. Zavnímala jsem svůj dech a srdce, které plynule buší. Nezvládla jsem tuhle situaci, chytla ho za tvář a či se mu to líbilo, či ne, jeho rty jsem připojila k těm mým. Netušila jsem, co jsem to udělala, myslím, že to tak mělo být. Netušila jsem, že taková maličkost, dokáže v mé hlavě udělat rozruch a přimět mě vzpomínat. Maličkost ..? Odtáhla jsem se a kvůli myšlenkám neztihla zaznamenat, co jsem udělala. Vystoupila jsem z auta a opřela se o něj. Zavřela jsem oči.

~ Sedla jsem si na fontánu, z které hravě vystřekovala voda. Cítila jsem v sobě nespokojenost a snažila se téhle chvíli uniknout. Ruku jsem měla volně položenou na fontáně, někdo mě za ní chytil. Nebránila jsem se. Ta vůně.. Oběma rukama mě chytil za pás, čímž si mě k sobě přitáhl. Z nějakého důvodu, jsem nevěděla kdo to je, ale vůně byla jasnější. Ani nevím jak a dotkl se mých rtů. Tak hebké, teplé a celkem sladké..~

“Ty zatracený vize.. Co to má společného s..“ V tom mi to došlo. Políbila jsem ho a náhle si vzpomněla na něco, co bylo hodně dávno. Vůně byla podobná ty voňavce.. On si všiml, že začínám panikařit a přiblížil se ke mně. Jelikož jsme byli už doma, zdrhla jsem. ”To ne..“

doufám, že se líbí✨ a sorry za chyby