Nevěřím tomu, že by ukázal svou tvář. Nebo je v tom háček ?
Zeptala jsem se, proč jsem vlastně omdlela. Doktor řekl, že to mám ze stresu. Ale ještě jsem mu neřekla, že několikrát do týdnu chlastám, jak kdybych měsíce nepila. Je na čase to změnit či jen zmírnit tempo ?
Každopádně, kvůli mýmu stavu, doktor řekl, že by mě mohl propustit. Jen pod podmínkou, že se nebudu stresovat, neboli se ožírat. Procházela jsem tou chodbičkou a blížila se ke dveřím vchodu. ,, Zvládneš to až domů nebo mám zavolat odvoz ? Mimochodem, jsem Sam" řekl kluk vedle mě, ten, se kterým jsem tady už několik minut. ,, Mé jméno už znáš, takže se ti představovat nebudu," zahleděla jsem se před sebe, ,,A jo, zvládnu. To mám z toho, že všechno řeším chlastem a neumím se vypořádat s ničím.. A když se mi někdo snaží pomoc, pošlu ho do teplých krajin," usmála jsem se úsměvem ”Nenávidim, zároveň miluju“
,,Ale víš, že jsem tu pro tebe, kdykoliv budeš chtít. A mně se věřit dá," podíval se mým směrem, já jsem se snažila zrychlit své tempo, abych nemusela pokračovat v rozhovoru. ,,Kam tam spěcháš ?" zeptal se. ,,Nakrmit kočku," začala jsem běžet, jenže běžel za mnou. Bral to jako hru, ačkoli jsem se snažila nezúčastnit. Doběhl mě, zlostně jsem hodila kamínkem o zem. ,,A kdo je ten záhadný muž se kterým ses objímala ? Bojím se, že je pro tebe nebezpečný."
,, Prosím, nepleť se do ničeho. Nech mě se s tím vyspořádať." Sam se zdál být znova uražený, mně to nevadilo. Pokračovala jsem ve svém běhu, který vedl domů.Přišla jsem domů, zamířila do ložnice, abych si ze skříně vybrála oblečení. Otevřela jsem dveře, čekalo mě mile-nemile překvapení. Seděl na posteli a připínal programy. Když si mě všiml, zamával, vytáhl telefon a napsal zprávu.
Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Už mě ani tak netrápí, kdo se skrývá pod maskou ? Beru to jako, em,.. Jen si neutvrdit, že jsem se zamilovala. Sedla jsem si vedle něj, těžce povzdechla. Jelikož pořád nechce svou identitu prozradit, zprávy byly jediná komunikace.
Podívala jsem se skrze oznámení. Líbí se mi, že se o mě zajímá. Neodepsala jsem na poslední zprávy. Podpřela jsem si hlavu o jeho rameno a usmála se.
Zase jsem se jen podívala skrze oznámení. Odpověděla jsem nahlas: ,,O nic. Jsem unavená a mám tě ráda. Asi." Podíval se na mě, pořád měl černou bundu, ty četné rukavice a kuklu na hlavě. A šedé tepláky. ....že už znám důvod, proč ho mám ráda ? Ale ne, byl to jen vtip. Svou hlavu položil na tu mou. Třeba mě má opravdu rád ?
Takhle jsme byli uložení asi patnáct minut. Neříkám, že se mi to nelíbilo a neříkám, že nemám špinavé myšlenky..
Cukla jsem sebou, on se zase na mě podíval. ,, Nemáš hlad ? Nechceš pít ?" jak jsem to řekla, začala jsem se smát. Udělal gesto rukama, že chce něco pít. Zašla jsem do lednice pro pivo, které si obvykle dávám, když mám kocovinu. Otevřela jsem ho a podala mu. Napil se, sedla jsem si vedle něj. Netrvalo dlouho a lehla jsem si. Co to má být za skládačku ? A proč nejde vyřešit ? Protože jsem líná a on je jedno véélke tajemství.
Pak se otočil mým směrem a ruku si podepřel o postel, aby na mě viděl. Pomalu se snažil si lehnout. Loket měl opřenou, chvíli si prohlížel nábytek. Potom, padl pohled na mě. Snažila jsem se zadržet smích, páč se to nepovedlo. Změnil své rty na tenkou čáru a podíval se jinam. (jakože takhle
👀
___ )Přišlo mi to prostě vtipný, že ho vůbec neznám a můj přístup k němu je milý. Jeho pohled zase padl na mě. Proč má tak světlé oči ? A můžu zlobit ? Proč ne ?
Spojila jsem naše rty. Vychutnávala jsem si jeho chuť a vůni, která je taky jen jedno velké tajemství. Nenápadně, ale pomalu mi docházel vzduch. Odtáhla jsem se, náhle usmála. Vzpomněla jsem si na jeho zprávu kde bylo ”Věříš, že to byl jen polibek ?“ Věřím, že tě nenávidím, ale chci tě milovat ??
Z nějakého důvodu, jsem pohledem odskakovala nahoru a dolů. Znovu si sedl, vyzlékl bundu. Celkem jsem se bála, že zase v té nejlepší chvíli odejde. Jenže se vrátil do půvabné polohy a rukama prosil, ať jdu výše. Poslechla jsem ho a lehla si výše. Objevil se nade mnou, polkla jsem nasucho. Rukou mě chytil za ústa, nosem se dotkl mého krku. Věděla jsem, co z toho bude, no nevěděla, co bude následovat. Můj krk hladil nosem, pak nos vyměnil za rty. Udělal na něm mokré stopy, které byly víc než jen příjemné. Polibky vedly níž. Vyzlékla jsem si tričko, polibky šly níž až na břicho. A když byl dostatečně dolů, znovu se naše pohledy setkaly. Trochu jsem se obávala, trochu jsem chtěla pozlobit. Zvedl mé nohy, aby oblečení mohl sundat. Když to udělal, Přisunul si mě ještě blíž. A ponořil svůj jazyk, jak nejhlouběji mohl. Chvěla jsem se a své nehty zaryla do peřiny pode mnou. Vzdechla jsem poslední krát, on šel nahoru. Z kukly nu nevyčníválo nic, jen ústa a oči. Spojil naše rty, vyzlékl se, naše těla zakryl peřinou, ale pořád měl na sobě černé tričko. Pak usunul a v rytmu vášně přirážel víc. Oba jsme byly na stehné vlně a oddávali se samy sobě. Pořád mi držel ústa a jednou rukou mě držel pevně za krk.
Když přirazil poslední krát, chvíli ho ve mně ještě nechal, posledně políbil, oblékl se a zmizel. Samozřejmě, zpráva nesměla chybět. Co to bylo ? A odkaz ? Miluju tě... ?
yes, ik, ze nic moc..😄 každopádne, ať se líbí..☝🏾 a nečtu to po sobe. ale zkusim to. have a nice day😂❤️🩹
ČTEŠ
Stalker, Cizinec A Řeč Přes Zprávy ✓ - W/ Nik Tendo
Misterio / SuspensoKdyz to doctes, jdi na druhy dil😏 ,, Chceš mě potkat ? Tak otevři dveře v tvé ložnici." ,, Proč ?" zachvěla jsem se, ,,Je to nebezpečné.." ,, Takže chceš mě potkat, nebo ne ?" Nádech, výdech.. dveře jsem otevřela. Nikde nikdo. ,, Děláš si srandu...