Stalker, Cizinec A Řeč Přes Zprávy ✓ - W/ Nik Tendo

"Překvápko !"

Někdy si říkám, že jsem vážně blázen. Ležím v posteli a převaluju se, protože mladé slečně se nedá usnout. Chytám rapla, chci si ublížit a slyším, jakoby byl někdo vedle mě a tenkým hláskem naznačoval: ,,Nejsiii tadyy samaa." Hm, škoda. Samotné mi je super, no občasné objetí či něčí společnost je lepší. Televize je vyplá, mnoho filmů se odehrává v mé hlavě. Častokrát, jsou to vzpomínky nebo nepříjemné situace ze života. A první místo vyhrávají.., falešné scénáře v mé hlavě ! Doufám, že nejsem sama.

Otočím se na druhej bok, směrem k oknu. Okno je otevřené, z něj fouká příjemný, studený vítr. Pohled mi padne dolů. Všude je tma a tak nevím, jestli se mi zdá, že je někdo na podlaze. Nebudu lhát, celkem se bojím. Čeho ? Možná mám halucinace z nespavosti.. Jsem líná na to zasvítít lampou, abych se osvědčila. Ale to netrvá dlouho. Se zavřenýma očima hmatám to prosté tlačítko, které by mělo udělat světlo. Nedaří se mi. Začíná mě to štvát, ztratím rovnováhu a spadnu na.. Člověka ?! Všimla jsem si tváře a hned zasvítíla. ,,Niku ?!" Začal se smát, já jsem se snažila pochopit detaily toho, co se teď děje. ,,Jak ses sem dostal ? Ty mě špehuješ ?!" narovnala jsem se. ,,Překvápko !" smál se dál. ,,Co tady kurva děláš ?!"
,, Nešlo mi spát, myslel jsem, že to máš stejně.. Nikdy nezamykáš a já se měním na hada, ssss."
,,Plazil ses po zemi ?" Přikývl. ,,Jak dlouho rady jseš ?"
,, Půlhodiny, myslím.. ?" zachichotal se. ,, Dobře, na tohle zapomeneme," vydechla jsem si. ,,Na to, co se teď stálo nebo na to, že pořád na mně sedíš ?" usmál se. Rychlostí jsem si uvědomila a chtěla tohle úplně vymazat z paměti. Věděla jsem, že to nemůže být jen tak. Jen tak by se neplazil po zemi a číhal na mě, jak spím.

,,Co chceš ? Jsou dvě ráno a jen tak bys nepřišel," začala jsem bejt vážnější a on si to zřejmě užíval. ,,Víš, tvůj hlas teď zní jako z pornhubu, když syn vlezl své matce do pokoje.."
,,Ne spíše nevlastní bratr ? To je jedno. Vyklop to. Nemám na tebe čas," podívala jsem se na hodiny v mobilu. ,,Ale,ale.. Copak Hillová na někoho čeká ?" zachechtl se. ,, Čekám, až se vezmeš a vypadneš z mýho bytu," sedla jsem si na postel, zatímco on pořád ležel na zemi. Zatřáslo mnou, protože vítr už tak příjemný nebyl. ,, Jseš nějaká drzá, ne ? Se mě bojíš, že tebou třese ?"
,,Ne. Je mi zima," zvedla jsem se a zavřela okno. ,, Možná bych znal způsob, jak tě zahřát..," zakousl si ret, já si k němu cukla. ,,Ty sis něco dal ? Co to máš s očima ?"
,, Hadí oči.. Jsem se plazil, co čekáš.."
,,Mluv normálně.. Ani se ti nedivím, že  ses plazil," zachichotala jsem se a bylo jasný, že jsem měla pravdu. ,, Vstávej, doprovodím tě ke dveřím," zvedala jsem jeho těžkou ruku. ,,A nemůžu spát u tebe ? Jsme přece kámoši."
,,To od kdy, pane Voňavko ?"
,,Od tehdy, jak si mě začala líbat, psychopatko,"

Menší flashback a hanba byla na světě. Nechala jsem ho, ať leží na podlaze a já se vybrala do kuchyně. Vytočila číslo své kamarádky, abych se vyhla hanbě a všech myšlenek. Jenn zvedla hovor, jakoby na něj čekala.

,,Co se děje ?" ozvalo se z její strany.
,,Nic, jen jsem ti asi neřekla, že jsem se za tu dobu stihla líbat s Nikouškem a se stalkerem. Plus, se s ním ještě vyspát.."
,,Ale ne.. Ty jsi ale kurva," zasmála se.
,,A zfetovaný Nikošek u mě leží na podlaze a já nevím co mám dělat."
,,S tím ti nemám jak pomoct. Zkus ho svést," opět se zasmála.
Stála jsem u linky a hrála se se sadou nožíků. Tělo se mi klepalo zimou a nejradši bych vešla někam do sauny.
,, Pořád mu něco dlužím. Ale proč bych to měla dělat ?" jak jsem to dopověděla, někdo mě chytl za boky a přitáhl k sobě. Kdo jiný než ten, který ležel na podlaze. ,,Co to děláš ?!" tenkým hláskem jsem šeptla, jeho ruka mi přistála u pusy. Pevně mi držel tvář, já jsem ani necekla.
,,Eem, Beck, je všechno v pořádku.. ?" ozvalo se z telefonu. ,,Teď budeš poslouchat mě, kotě," zašeptal, ruku uvolnil, abych mohla své kamarádce odpovědět. ,, Jasně ! Zav - zavolám později !" zrušila jsem hovor. ,,Mohla jsi to nechat. Byla by to zábava.." řekl. ,,Jdi si lehnout a neblázni," otočila jsem se k němu. ,,Dneska budu kázat já," vrhl se mi na krk, odtáhla jsem ho. ,, Přestaň !"
,,Och, jsi tak sladká, když křičíš..,"otočil si mě, dal mi ruku přes pusu. Divný bylo, že jsem se vůbec nebála a jen obávala, co se chystá udělat. Každý to už víme, tak proč natahovat ?

Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem nemohla pořádně popadnout dech. Měla jsem pocit, jakoby moje trubka na dýchání byla tenoučká, jako žíly.. Jednou rukou si mě držel ve stoje a zkoumal, co se nachází pod tričkem. Několikrát jsem sebou cukla a chtěla dát najevo, že jsem klidná a pak ho hodit do postele, aby usnul a na tohle zapomněl.. To dává smysl..  Přes přemýšlení jsem si nevšimla, jak rychle se jeho ruka dostála níže. Tam, kde bych to ani nečekala. Možná, trošku. Nevěděla jsem, jestli se mé tělo třese zimou nebo tím, co mi právě dělá. Zuby mi začaly poskakovat, byla jsem u něho uvězněná. Nechtěla jsem dát najevo, že se mi to líbí... Jeden sladký povzdech a děj se změní...

Někdo zaklepal na dveře. Vtrhla jsem z jeho náruče jako blesk, strčila ho do ložnice, zamkla dveře a šla otevřít.

,,Jenn ! Co tě sem přivádí ?" snažila jsem se vypadat úplně v pohodě. ,,V telefonu si zněla, jakoby tě někdo mučil..," rozhlédla se, zda za mnou nikdo není, ,,Kde je Nik ?" zeptala se. ,,Proč ho potřebuješ ? Je něco o čem nevím, Jennifer ?" snažila jsem se zachránit situaci, jenže vždycky když se snažím, nepovede se to. ,,To bych se měla já ptát, Rebecco Hillová," řekla vážnějším hlasem. Vydechla jsem si. ,,Promiň. Jen jsem ze všeho trošku unavená a nevím, jak to ze sebe dostat.. Nic se neděje, slibuju," usmála jsem se. Holka mě soucitně obejmula. Mávla rukou na rozloučenou a oddálovala se.

Odemkla jsem ložnici, zavřela dveře a s těžkým výdechem vešla dovnitř. ,,Co je tak těžký, kotě ?" ozval se. ,, Nespíš, ty Voňavko ?" přisedla jsem si k němu na postel. ,,Jaké to je ?" zeptala jsem se. ,,Co ?"
,,Jaké to je, být na drogách ? Vždycky jsem to chtěla zkusit, no zkusila jsem jen trávu. To si alespoň pamatuju.."
,, Změňme téma."

Poslechla jsem ho. Zeptala jsem se , kdo byla ta nešťastná holka, která přišla o paměť stejně, jako já.. Nechtělo se mu do řeči. Řekl, že to byla jedna z dvou holek, které do sebe vrazily autem.. Já ho tak nesnáším...

Většinu času jsem trávila v kuchyni. Tam i usnula.

Nahodila jsem úsměv a vybrála se do ložnice, pozdravit našeho miláčka. ,,Překvápko !" schválně jsem houkala. ,,Kde to jsem ?" pozoroval stěny, nábytek a pak si všiml mou schválně usmívající se tvář. ,,Jsi u mě doma," pořád jsem se usmívala. ,,Mezi náma něco bylo ?" zeptal se. Odmlčela jsem se. “Dělaní prstama nic neznamená..“
,, Nebylo," držela jsem úsměv, ,,A teď vypadni," úsměv mi sklesl. ,,Moc si vážím tvé ochoty, se o mě starat. Ale takové tvářičce nemůžu odolat," odkryl se a začal dělat na nervy, ,,Pro to, dneska budeme celý den spolu a věnovat se případu," zachichotal se a šel k sobě domů.

Myslela jsem, že mě asi šlek trefí.. Začínám ho nenávidět !

O několik minut přišel plný energie. Vláčil mě za sebou jako vozík, do lesa. Venku byla zima jak v lednu. “Zajímá mě, co s tím lesem oba mají..“

,, Zachvíli máš narozeniny, mám pro tebe menší dárek," překecl se, když procházel klacek. Neřekla jsem nic, jen se procházela hustým lesem. Všiml si, že jen mlčím a tak se neustále na mě díval, dokud jsem se neopovážila něco říct. ,, Nedívej se na mě." To bylo jediný, co jsem řekla. ,,Co jsem udělal, že jsi na mě tak hnusná ?"
,,Nic. A nejsem hnusná."
,, Nemůžu se na tebe takhle dívat. Úsměv ti sluší víc," zastavil se. ,,Nemám čas na sladké řečičky.. Řekneš mi, proč tady jsme ?"
,,Hm, myslel jsem, že ti to bude jasný..," zachechtl se. ,, Víš, já nechci, aby sis myslel, že si nevážím ničeho, co ty pro mě děláš. Právě naopak.. Pořád čekám, až mi řekneš, co mám pro tebe udělat," podívala jsem se na něj. ,, Ráno si zněla jinak.."
,,Jo, máš pravdu. Jsem na tebe hnusná a sama nevím proč. Jsem zmatená."
,, Dám ti úkol, jsi připravená ?" zeptal se, jakoby chtěl říct něco šíleného. Přikývla jsem. ,,Jsi si jistá ?"
,,Jsem si jistá, už to vyklop !"
,, Budeš muset hrát mojí holku před mojí.. Už ex," vyšlehlo z něj. ,,A proč jsi mě tahal do lesa ?"
,, Překvápko !"

a včera jsem říkala, že budu aktivní.. nebojte, maluju si klauna na ksicht a pěkně snáším, jak jsem si nasrala do huby.:) promiňte mi to. ☝🏾❤️