Kdyz to doctes, jdi na druhy dil😏
,, Chceš mě potkat ? Tak otevři dveře v tvé ložnici."
,, Proč ?" zachvěla jsem se, ,,Je to nebezpečné.."
,, Takže chceš mě potkat, nebo ne ?"
Nádech, výdech.. dveře jsem otevřela. Nikde nikdo.
,, Děláš si srandu...
Dneska se vzdávám a oddávam alkoholu, několika kornoutům a své kamarádce. Společně sedíme za stolem, já ji říkám, jak moc mě tahle hra nebaví. Řekne: ,, Víš, možná to není jen tak. Všechno sis spojila a nepřišla v podstatě na nic. Jenže to ti pomůže, když budeš hledat dál. Kdo hledá, ten najde," napila se sklenky vína. No jo, všichni říkaj to stejný. Páč svět se netočí jen kolem této hry. Málokdo slyšel můj příběh, málokdo si řekne, že chlastám pro to, že je to zlozvyk. Pravda je jiná.
Jelikož jste mě ještě asi nepostřehli, jmenuju se Rebbeca Hillová, mám 26 let. Nechodím do práce, no když je potřeba, zavolám svýmu kamarádovi, který vlastní Caffetterii. Zaměstná mě. V podstatě, v poslední době, se to se mnou vleče.. Teď to horší. Rodiče mi zemřeli, když jsem měla 19. Pamatuju, jak byl teplý večer, hlídala jsem dvě děti od tety. Teta mi řekla, ať pohlídám její dvě sedmileté holčičky, protože jde na wellness s mámou a tátou. Byly to dvojčata. Mám ráda děti, takže proč ne. Jediná nevýhoda byla, že v tu noc nechtěly moc spát. Snažila jsem se je uspát tím, že jsem se jím věnovala a "vybíjela" energií. Nepomohlo. Uložila jsem je do postele a vyprávěla pohádku, kterou jsem jím random vymyslela. Jmenovala se ”Dvojčata, dvakrát problémů“ Pohádka se blížila ke konci, jenže mi zazvonil telefon. Omluvila jsem se, vidím číslo tety Cynthie. ,,Ano ?" zvednu hovor. To, co jsem slyšela od její strany, mě vyděsilo k smrti, začala jsem se třást. Myslela jsem, že omdlím. Dvojčata se ptaly, co se stálo. Tiše jsem jim řekla: ,, Mojí rodiče.. Je po nich. Narazilo do nich auto. Byl to silný náraz. Nepřežili," po tváři mi stékaly slzy...
Od tý doby, jsem do auta nenasedla půl roku. Ale pak ten čas přišel. Opět se to dělo v noci. Noc černá jako čert, odhodlám se a nasednu do auta. Těším se, že jsem zvládla jít aspoň dvojkou. Vyjedu na dálnici, usměju se a užívám si cestu. Jelikož je to dálnice, zrychlím na 120. Uslyším sirény záchranek či fízlů. Uvidím světla, trochu se vyděsím. Vzpomínám na událost s rodiči.. Pořád držím nohu na plynu, ale nedívám se na silnici. Hm. Náraz. Bylo mi řečeno, že jsme navzájem do sebe narazily vozidlem, i s nějakou holkou. Utrpěla jsem náhlou ztrátu paměti, ale byl to jen druhý stupeň. Tady je důvod, proč se snažím vyřešit, co se mi snaží stalker připomenout.
Jenn si všimne, že moc přemýšlím a ozve se. ,,Hey, neutápej se." Usměju se a věnuju se realitě. ,, Víš.. Já asi jsem na něco přišla." Ona si zakousne do palačinky a s plnou pusou řekne: ,,Ho, povídeh." ,, Víš, že s plnou pusou se nemluví ? Každopádně. Vím, že ten stalker mě musí znát už dlouho. Když jsem omdlela v tom klubu, položil mě a zdrhl. Třeba se lekl, že zase ztratím paměť," napila jsem se, propletla prsty. ,,A proč se zakrývá za maskou ?" zeptala se. ,,Aby mi nezpůsobil šok svým vzhledem ?" zasmála jsem se. Nevěděla jsem a odpověď neznala. ,,Taky možnost."
Sice jsme hned změnily téma, no nikoli v mé hlavě. Vůně, rukavice, Nikovo řetěz.. Takže s tím taky musí mít něco společného ! Je mi jedno, že mi spolusedla něco mluví. Vstanu a utíkám na první poschodí. Jenn jde za mnou. ,,Kam to jdeš ?! Stůj !" křičí. Vemu to schodama. Když se konečně zastavím u prvního patru, zámiřím ke dveřím číslo sedm. Jo, zase. Cítím v době odhodlání, které je způsobené chlastem. Nedočkavě klepu na dveře. ,,Je půlnoc, určitě má koncert a není doma. Nedělej to," ,, Nevěřím.," klepu znovu. Nakonec otevře dveře, zabalený v dece. Podívám se na Jenn, ona na mě. ,,Tak jo. Má koncert," začnu se smát. ,,Co je ?" ironicky se usmál. ,,Už vím, že s tím něco máš. A v tom mě nepřesvědčíš. Ale ještě nevím, co. Dej mi čas," rukou zamávam a nahodím úsměv. ,,Gratuluju !" zařval. Vedle něj se objevila holka, která mu dala facku a odešla. Zajímavý.
Cítila jsem se skvěle. Konečně. Podívám se na mobil a zase se usměju.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
... Už půjdu na ostro. Ale co je tak tajný ?
______________________________________
Za prvé, proč mě napadají věci, je když jim ? za druhé, je to úplně o ničem a zasloužím si tleskot, ze se vám Beck představuje až v 13. casti.. za třetí, to byla ironie. Za čtvrté, já se omlouvám, jenže poslední dvě kapitoly nejsou moc dobré a to mě sere 😼 Ať se libiii💗🦋 A dobrou noc tim, kteří jdou. A JA VIM, ZE POPISKY NIKDO NECTE, ALE TAK NO.. PRO RADOST, CHAPEM SE😭😭 JO, UZ TO JDU VYDAT. ZADNE ROMANY, PROSTE KONEC. ZE KONEC JE JEN ZACATEK🤣☝🏾 JO, UZ TO JDU VYDAT.
