Stalker, Cizinec A Řeč Přes Zprávy ✓ - W/ Nik Tendo

Pán Voňavka a Černá Vrána III

Byla jsem zmatená, jakmile se ke mně dostavila ta vzpomínka. "Pokud tedy měl holku, která ztratila paměť, je dost možný, že jsem to byla já.." přišla hrůza, s tím i menší úleva. Ta byla malicherná.

Jediná možnost je, že s ním promluvím, jak s normálním člověkem. Určitě si teď myslí, že jsem zdrhla kvůli blbýmu polibku.

Nastoupila jsem do výtahu, někdo ho stihl přichytit a vejít dovnitř. Kdo jiný, než pán Voňavka. Tenkrát, rozhovor jsem začala já. Je fakt divný, že ty nejzajímavější, se dějí přímo tam ! ,,Nemysli si, že jsem zdrhla kvůli polibku," řekla jsem rázně, jeho zvědavá tvář chtěla vysvětlení. Hm, to spíše já bych měla žádat vysvětlení. Když jsem mu to pověděla, usmál se a dodal: ,,Jsi dramatická."

"Já že jsem dramatická ?!" zamračila jsem se, jeho ten smích zase neminul. Stáli jsme ve výtahu, který pořád byl na přízemí. ,, Řekl si, že mi pomůžeš ! A namísto toho, se mi směješ," nedala jsem se. Měli jste vidět ten jeho výraz, který se změnil na ďábla. Tiše si odfrkl a otočil tváři ke mně. Polkla jsem nasucho, když na mě hleděl seshora. "Jsem já tak malinká či on tak vysokej ?"
,, Pomáhám ti," nepřestával se usmívat a mířil mi do tváře. Nevěděla jsem, co mám dělat a přehazovala očima po stranách. Když stačil jen milimetr od našich rtů, pohled odvrátil na tlačítka hned vedle mě. Stlačil tlačítko a sebevědomě se narovnal. Beze slova jsem se nechala vynést tam, kam on potřeboval. Několikrát opakuju slovo "pohled", ale myslím, že pohledy byly komunikace, do které by jsme se normálně nezapojili.

Výtah zastavil u prvního patra, takže všichni už víme, kam ten chuligán mohl jít. Povzdechla jsem si, když mě zase ignoroval. Zavřela jsem oči a bouchala si hlavu o co jsem jen mohla. Pak jsem se sebrala a vyděsil mě hlas za mnou. ,, Vážně sis myslela, že tě nechám v tom nejlepším ?" Lekla jsem se víc, než dost. Měla jsem pocit derealizace a myslela jsem, že ho asi zavraždim. ,, Odkud se.. ?" zakoktala jsem se. ,,Hele, jen klídek. Víš, že nejlepší komunikace se dějí právě ve výtahu ? Mluvím z vlastní zkušenosti," zakousl si ret a nebudu říkat, co jsem si představovala... "Ty oči, ty rty.. Kde jsem je už viděla ?"
,, Řekni mi víc o sobě. Znám tě jen jako Rebbecu Hillovou, která se furt ožíra a neumí řešit své problémy. Taky jako fakt bezvadnou dívku, která i přes bolesti uvnitř ní, se furt usmívá. Jako brunetku, která se snaží vyřešit jeden případ a má ho hned pod nosem..," pořád se usmíval, já jsem si sedla. "Bezvadnou ?" řekla jsem si sama pro sebe. ,,To ti stačí," taky jsem se zachechtla a rukama objímala svá kolena.

Sedl si ke mně a pochopil, že je řada na něj. Nechtělo se mu moc do řeči. Protentokrát měl kliku, protože výtah mířil nahoru a to znamenalo jen jedno; to, že se někdo chystá nastoupit. Zvedli jsme se a ostáli stát, dokud osoba nepřišla, páč všichni jsme se svezli dolů.

Měla jsem sto chutí mu říct, že mi absolutně nepomáhá a spíš, dává "úkoly" navíc. Ale mlčela jsem. Venku se rozpršelo.

,, Někam bych tě teď zavedl a jsem si jistý, že bys mě měla o něco ráda," podíval se na počasí. ,,Kam ? Na rande teď nemám čas," obrátila jsem oči v sloup. Zachechtl se. ,,Co kdybych ti teď řekl, že jsem našel em, stalkerovo sídlo ?" Začala jsem se smát, jakmile jsem to slyšela. Jeho tvář se usmívala, no pořád byla vážná. To mě vyděsilo. ,,Nenašel si to, že ne ..?"
,, Však na rande teď nemáš čas..," přehodil očima někde k sousedům. ,,Jestli si ze mě děláš opět srandu, rozmlátim tě ještě víc," kupodivu, řekla jsem klidně. ,,Ne, tentokrát, ne. Snažil jsem se ti pomoct a vynahradit ti, můj absolutní nezájem o tvůj případ. Hah, šlo mi jen o to, že uděláš, co si budu přát.. Ale tehdy jsem nevěděl, že bude taková prdel ti pomáhat, psychopatko." Zamyslela jsem se. "Pořád mu to dlužím.."

Bláznila jsem mu hlavu, aby se vykašlal na krásné počasí a šel mi ukázat to sídlo. Nebylo to jednoduchý a energie se mi pokaždé vybíjela, když jsem o to prosila. Když si toho všiml nabídl, ať mu radši o sobě něco povím. Však možná i pršet přestane..

Pověděla jsem všechno, co jsem mohla. Seděla jsem u něj v obýváku a pro istotu, furt jsem se držela blízko koupelně, abych.. Mohla pokračovat. Však víte.. Sprchová hlavice.;)

Déšť sice nepřestal, no on mě doslova nesnesl. Vzal mě za ruku, jako malé dítě a opět mě posadil do auta, jako figurku. Jenže to auto bylo jeho. Raději jsem se neptala.

Zastavili jsme u nějaké bytovky. Prošli několik schodů a zastavili u dveří. ,,Co bys pro mě udělala, kdyby to bylo vážně jeho sídlo ?" zeptal se. Srdce mi bušilo, byla mi zima a nemohla jsem vydat ani slůvko. Ďábelsky se usmál a otevřel dveře. Vstoupila jsem dovnitř. Na poličce v obýváku jsem uviděla svou fotku, jenže někdo byl vedle mě. To bylo odtrhnuté. Vzala jsem si rámeček do rukou a zeptala se: ,, Proč to je odtrhnuté ?"
,, Protože jistě věděl, že ti pomůžu," postavil se vedle mě. Podívala jsem se na něj a měla nehoráznou chuť udělat tu samou chybu. Ale ovládla jsem se. Aby nebylo málo, za pohovkou leželo jeho oblečení. Kukla, bunda, tepláky, rukavice a tričko. Nechápala jsem, odkud to ten chuligán vystopoval, no teď mu něco dlužím já.. Nebudu lhát, cítila jsem nostalgií.

Udělala jsem krok k Nikovi a opakovala to, odkud jsem nebyla dodatečně blízko. Tušil, co se chystám udělat, já totiž neznala jinej nápad, jak se mu em, poděkovat.. Postavila jsem se na špičky. ,, Pojď sem, ty psychopatko," bez váhání podlehl mým.. prosbám.

Nezdrhla jsem, no doma mi přišla zpráva.

JDI CIST "NA TENKEM LEDU U ME NA PROFILU😻
to je tak onicem, ale já jen doufam, že se líbí 😭 dneska prsi a nemám co dělat, takže budu více aktivní 😃😃😃 A ČEKEJTE VAZNOU VEC ☝🏾☝🏾☝🏾 TU, V TOMTO PRIEHU. TUDIZ, CO BUDE