Kdyz to doctes, jdi na druhy dil😏
,, Chceš mě potkat ? Tak otevři dveře v tvé ložnici."
,, Proč ?" zachvěla jsem se, ,,Je to nebezpečné.."
,, Takže chceš mě potkat, nebo ne ?"
Nádech, výdech.. dveře jsem otevřela. Nikde nikdo.
,, Děláš si srandu...
Vždycky jsem byla za, ve změnění názorů. Sice jsem si občas nasrala do huby, ale brala jsem to s rezervou.. Řekla jsem si, že je možná asi jeden způsob, jak tohle zlo vyřešit.. Budu cvičit a fyzickou bolestí zničím tu psychickou.. Alespoň se o to pokusím.. Dost hlasů v mě hlavě a začnu konat. Seděla jsem na kraji postele a nedechla jsem se, pak rázným výdechem vydechovala vzduch z plic. ”Ale čím začít ?“ Chtěla jsem udělat třicet kliků, ale vzdala jsem to hned po dvou. Padla jsem na podlahu jako žába. Ale nevzdala jsem se. Udělala jsem si krátkou rozcvičku a oblékla něco vhodného na běh. Sportovní podprsenka, legíny.. Nemohla jsem uvěřit, že po sto letech jdu cvičit ! Vzala jsem to přes vesnici, no po třiceti minutách mě něco donutilo zastavit. Jeden kluk měl černou kuklu a v ruce telefon. Třeba by to mohl být ten neznámý ? Usmála jsem se a i když jsem neměla odvahu jít za ním, napsala jsem mu:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usmála jsem se. Či to byl on, nikdo neví. Pokračovala jsem v běhu a tentokrát to vzala až do města. Nevim proč, ale cítila jsem se moc šťastná a plná adrenalinu.. Pořád jsem čekala na zprávu. A když cinkla, snažila jsem se jí přečíst, no moc se to nedalo. Pořád jsem běhala a přes třes rukou, jsem přečetla jen něco.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A hned jak jsem si uvědomila, co tam je... No hádejte. Narazila jsem do někoho a telefon mi spadl na zem. Další zpráva, četla jsem ze země .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,On mě sleduje ?!" Nahlas jsem řekla. Kluk přede mnou na mě zíral jak na ducha. ,,Ou, promiň..," zvedla jsem mobil, ,,Plyne z toho ponaučení, že nikdy neběz s mobilem v ruce..," usmála jsem se a mlčky doufala, že je vše ok. ,,Okej ?" řekl kluk s hnědými vlasy. ”Je čas na přestávku..“ Snažila jsem se rozdýchat, pak se napila vody. ,,Počkej !" zařval kluk, otočila jsem se, ,,Nejsi náhodou ta dívka, se kterou jsem se před několika dny líbal na párty v klubu ?" začervenal se. ”Chci s tím mít něco společného, nechci mít s tím něco společného.. ?“ V duchu jsem uvažovala a snažila se předstírat, že nemám silný tlukot srdce a návaly horka. ,,Prej se jmenuje Rebecca a přezdívají jí Beck nebo Becky.." Pořád jsem tam stála a nevěděla, co říct. Jak by jste reagovali vy ? ”Je to teď tvá šance, někoho mít. Prostě řekni, že jo..” ,,Ee, jo ?" ,,To je vtipný, trochu..," zachechtl se. ,,Hey, ale ať to bylo cokoliv, nic se nestalo, pokud si to nepamatuju.," hodila jsem rameny, kluk se cítil být uražen. ,,Oo, neurážej se hned..," usmála jsem se a dovolila si, se zasmát. Mávla jsem rukou, že už půjdu. A to je důvod, proč nikoho nemám.. A víte co je nejhorší ? Že se zamiluju do někoho, kdo mi dá jen trošku pozornosti.. A obávám se, že to bude ten neznámý.. Nebo už je ? Vždy se usměju nad něho zprávami...
