Vzpamatuj se!

4.

Když jsem se ráno probudila chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se stalo. Rychle jsem se dostala z šatů a oblékla si triko a tepláky. V bytě bylo ticho, tak jsem se pomalu vydala do kuchyně pro trochu vody a zjistila, že jsem v bytě sama. Uvařila jsem si kafe a šla si sednout do obýváku abych si utřídila myšlenky. Pořád jsem nerozuměla tomu, co se vlastně stalo. Uběhla asi hodina a uslyšela jsem klíč v zámku. Seděla jsem se zatajeným dechem a čekala, co se stane. Možná jsem se měla bát, ale já se nebála. Byla jsem jen zvědavá, co bude, jak se bude chovat a co mi řekne. Najednou stál přede mnou a hlavu mu zakrývala obrovská kytice rýži. Muselo jich být aspoň padesát.
"Jsi v pořádku? Volal jsem Lucce hned ráno a řekla mi, že jste si povídali na záchodcich o svatbě." řekl potichu a obličej měl stále skrytý za růžemi.
"To jsem říkala už včera, ale mě jsi zřejmé nevěřil." odpověděla jsem naštvaně.
"Promiň, jsem vůl. Hodně jsem toho vypil a u stolu mě hecovali jak jsi krásná, že by tě chtěl snad každý a že si tě mám hlídat. A pak jsi najednou zmizela a když jsem neviděl ani Jakuba s Ondrou, myslel jsem..." začal s vysvětlováním.
"A proč si to ověřuješ až teď, to jsi mohl udělat už včera a odpustit si to všechno." mávla jsem směrem ke své zarudlé tváři a ke kytici.
"Odpusť mi to, prosím. Miluju tě, jen jsem žárlivěj blbec, polepším se. Už budu věřit vždy jen tobě." podával mi kytici.
"Bylo to naposledy, musíš mi věřit, vždyť se budeme brát." vzala jsem o něj kytici a šla ji dát do vody.
Martin se mi celý den omlouval a staral se o mě jako v bavlnce. Viděla jsem, že je mu to opravdu líto a nemělo smysl to více rozebírat. Přece jen ho znám tři roky a vždy ke mně byl milý a občas přece každý udělá chybu.
Měla jsem teď v práci spoustu starostí s přípravami na svatbu naší klientky, která se již blížila a vůbec neměla čas řešit vlastní svatbu. S Martinem jsme se teda nakonec dohodli, že uděláme jen malou svatbu na radnici a ušetřené peníze dáme na naše líbánky, které jsme chtěli strávit v Egyptě. Martin si teď bral v práci více rozvozů, aby jsme se na líbánkach nemuseli v ničem omezovat a pořádně si je užili. Věřila jsem, že jakmile budeme manželé jeho žárlivost trochu poleví a proto jsem souhlasila s urychlením svatby. Stejně jsem nikdy o velké svatbě se spoustou lidí netoužila. Důležité je, že tam bude on a já a všechno už bude dobré. Nikomu jsem o naší další malé nepříjemnosti neřekla, ani Stele. Věděla jsem jak by všichni reagovali a nechtěla jsem to slyšet. Řekla jsem Stele jen o našich nových plánech na svatbu a moc se jí to nelíbilo, těšila se na chytání kytice ale slíbila jsem jí, že hned po obřadu ji po ní hodím.

Celé týdny se Martin choval jako nikdy a já ani nevěřila, že je to ten stejný muž, co na mě vztáhl ruku. Jako by se to nikdy nestalo. Kdykoli jsme zašli někam do společnosti, všichni mi ho záviděli a všichni jeho kamarádi mě nabádali ať si ho vážím a jsem k němu hodná. Každý nám naši svatbu přál a shodovali se, že jsme pro sebe stvoření. Užívala jsem si všech lichotek a Martin mě při nich vždy vroucně objímal. Naše svatba se již blížila, ale místo obvyklé nervozity jsme se oba neuvěřitelné těšili a odškrtávali dny v kalendáři, doslova.
"Ještě pět křížků." zavolala jsem na Martina z kuchyně. Stal se z toho náš rituál každého rána.
"Tak se vrátíme do postele a vzbudíme se až za pět dní." křikl na mě zpět z koupelny a podle přízvuku zřejmě s pusou plnou pasty.
"Kéž by to šlo, ale oba musíme do práce když si celou naši dovolenou bereme na líbánky. A navíc dneska má svatbu ta moje klientka a já se tam jdu ještě před obřadem podívat, jestli je všechno v pořádku. Nechceš se tam stavit, že bychom zašli na oběd?" dopila jsem kafe a uložila hrnek do myčky.
"Dneska to nejde, budu až do večera rozvážet, ale až dojdu domů, jsem jen tvůj." zjevil se najednou za mnou a při posledních slovech mě políbil.
"Tak hlavně jezdi opatrně a já na večer vyberu nějaký film. Teď už ale běžím do práce. A nezapomeň, že zítra se jde nakupovat na dovolenou, v jednom obchodě jsem viděla krásné plavky a věřím, že se budou líbit i tobě." rozloučela jsem se a zamířila ke svému autu.

Svatba vypadala nádherně a já byla se svou prací spokojena. Všude po celém kostele visely bílé a růžové kytice a po stranách uličky byl květinový řetěz z malých kvítků a mašlí ze stuh. Celá ulička i prostor před oltářem byl vysypán okvětními lístky. Nevěsta za mnou přiběhla a celá zářila štěstím. Několikrát mi děkovala za skvěle odvedenou práci a slibovala mi, jak naše květinářství všude doporučí. Chvála mě velmi těšila a doufala jsem, že stejně to ocení i šéf. Mým snem vždy bylo otevřít vlastní květinářství a třeba když bude podobných zakázek víc, mohlo by se mi to jednou splnit.
Stavila jsem se po obřadu, na který mě nevěsta pozvala, ještě v práci a ve dveřích se srazila se svým šéfem. Ptal se mě na spokojenost klientky, tak jsem mu vše vylíčila. S odměnami to zřejmě vypadá dobře.

"Tak zítra je náš velký den, nerozmyslíš si to ještě? Máš poslední šanci a pak už na tebe budu mít papír a neutečeš mi ." seděli jsme s Martinem v obýváku a psali seznam, co všechno potřebuje na naší dovolenou.
"Já si nic rozmýšlet nemusím, a teď rychle dopíšeme ten seznam ať můžeme jít do postele a užít si naši poslední noc jako svobodní." vytrhl mi propisku a začal psát rychle vše, co ho napadlo. Během pěti minut prohlásil, že je hotov a i když já si tím jistá zrovna nebyla, nic jsem nenamítala a přesunuli jsme se do ložnice.