Vzpamatuj se!

5.

Dneska je můj nejšťastnější den. Za tři hodiny máme být na úřadě a pak už budeme manželé. Oblékla jsem si bílý kostýmek a Martin měl na sobě oblek s bílou košilí a zlatou kravatou. Vzhledem k našemu oblečení nás na úřad odvezla radši Stela a Martinův kamarád Michal. Nikdy předtím jsem ho sice neviděla, ale rychle jsme se spřátelili. Poslední dobou se kolem Martina objevilo spoustu nových lidi, ale on byl vždy více komunikativní a rychle se seznamoval s novými lidmi. To já měla pořád stejný okruh pár dobrých přátel.
Na úřad jsme dojeli právě včas a během chvilky a pár podpisech jsme byli oficiálně prohlášeni za manžele. Byl to tak úžasný pocit tam stát vedle něj a poprvé slyšet, že je to můj muž. Musela jsem si to slovo v hlavě několikrát zopakovat abych uvěřila, že je to skutečné. Sice se skoro nic nezměnilo, ale já se cítila úplně jinak.
Zajeli jsme na oběd do naší oblíbené restaurace a jako dva blázni se neustále oslovovali muži a ženo. Martin v restauraci hned po příchodu obsluze oznámil náš nový stav a jako blahopřání jsme dostali láhev šampaňského. Celý den probíhal naprosto nad moje očekávání a už nám jen zbývalo zabalit kufry a zítra ráno nastoupit do letadla. Poté začne ta správná pohoda a my budeme mít čtrnáct dní jen sami pro sebe, budeme se opalovat u bazénu a užívat si všechny našetřené peníze.

Cesta letadlem trvala neuvěřitelně dlouho, ale jakmile jsme spatřili náš hotel, na celou cestu jsme zapomněli. Budova hotelu byla postavena do písmene U a uprostřed byli tři bazény, jeden ve tvaru kapky vody, druhy do písmene S a třetí se v kruhu táhl kolem nich a v pravidelných intervalech se rozšiřoval. Všude kolem bazénu byly rozestavěné lehátka, které byli některé ve stínu pod palmami. Hned od vchodu jsem zahlédla tři bary s nejrůznějšími nápoji a menším občerstvením. Vydali jsme se ruku v ruce na recepci a v němém úžasu jsme zírali na rozlehlou aulu vyzdobenou fotografiemi Egypta a po stranách byly obrovské sedačky. Přišli jsme až k pultu a lámanou angličtinou se přihlásili o svůj pokoj. Recepční byl očividně na turisty bez jazykových schopností zvyklý, jelikož během okamžiku nás vyhledal v počítači a už nám podával klíče od našeho pokoje. Nějaký mladý chlapec hned přiběhl a už nás vedl k výtahu. Vyjeli jsme do osmého patra a poté se vydali dlouhou chodbou s červeným kobercem až na konec, kde byl náš pokoj. V něm byla malá chodbička, ze které vedly dvoje dveře. Jedny mířily do koupelny a druhé do velkého pokoje s televizí, stolem, malým gaučem a obrovskou posteli. Z okna jsme měli krásný výhled na celý areál hotelu.
"Líbánky začínají." obejmul mě Martin zezadu a políbil na tvář.
"Je to tu překrásné, miluju tě." otočila jsem se na něj a pořádně ho objala.
"Trochu se tu zabydlíme a půjdeme se podívat dolů?" zeptal se mě Martin.
"Sice jsem strašně unavená, ale na spaní bude času dost, takže souhlasím. Jen se půjdu osprchovat a trochu se upravím." usmála jsem se na něj a divila jsem se, kde bere tolik energie po tak dlouhém letu, ale byla by škoda jít teď spát. Však u bazénu si taky odpočinu.
Lehla jsem si u bazénu na lehátko a Martin nám přinesl nealkoholicke mícháme nápoje. Vydržela jsem tam ale ležet pouze chvilku a musela se jít ochladit do bazénu. Martin se zabydlel pod palmami a jen mě pozoroval, jak jsem proplouvala bazénem a chvilkama se zdržela pod umělým vodopádem. Musela jsem na něj několikrát zamávat aby se ke mně přidal, ale nakonec jsme si ve vodě užívali oba. Šli jsme na chvíli oschnout na sluníčko a poté se vydali zpátky do hotelu, abychom si objednali nějaké výlety po okolí. Nakonec jsme si vybrali ukázku pyramid a jízdu na velbloudech po okolí hotelu. Zároveň jsme se podívali na odjezdy autobusu do nejbližšího města a vyslechli si základní informace o pravidlech v této zemi. Samozřejmě jsem s tím počítala a vzala si s sebou i nějaké vhodnější oblečení.
Po večeři jsme si v baru dali koktej, ale byli jsme tak unaveni, že hned po prvním jsme šli zpět na pokoj a užili si naši první líbánkovou noc jak se patří.

Druhý líbánkovy den jsme skoro celý strávili u bazénu a občas se šli zchladit do vnitřního baru, kde jsme si zahráli kulečník nebo bowling. Chtěla jsem jít na masáže, ale Martin z toho moc nadšený nebyl, že by mě tady v cizí zemi osahával nějaký muslim a vysvětloval mi, že v těchto zemích o ženách smíšlejí jinak a nikdy se ode mně nevzdaloval. Sice jsem v masáži žádné riziko neviděla, ale věděl o pravidlech této země více než já a měl o mě strach, proto jsem mu neodporovala.
Na náš výlet na pyramidy jsem se hrozně těšila a byla nachystaná u dveří našeho pokoje už hodinu před odjezdem autobusu. Moji radost ale hned trochu srazil Martin když vytáhl obrovský šátek velikosti osušky a podal mi ho se slovy, že si to musí dát přes sebe.
"Proč? Vždyť mám dlouhé kalhoty a triko s krátkým rukávem. Na recepci říkal, že to stačí." zeptala jsem se nechápavě.
"Jdou ti vidět ruce a jako vdanou ženu, tě nesmí vidět nikdo mimo manžela, on si to asi neuvědomil. Navíc to se tu nosí, bude ti to slušet." povzbuzoval mě a snažil se mi ho přehodit přes záda.
"Vždyť je odporný, víš, že hnědou nesnáším. Budou tam stejně jen turisté z hotelu." snažila jsem se mu to rozmluvit.
"Průvodci určitě turisté nejsou a já se nechci dostat do problémů. Však ti to nic neudělá a uvidíš jak ti budou všichni závidět až se budou škvařit v dlouhých rukávech." pokračoval Martin v argumentech a ačkoli jsem stále nebyla přesvědčena o nutnosti té ohavnosti, radši jsem si to přes sebe přehodila. Co bych pro něj neudělala.
Když jsme nastupovali do autobusu, nikdo neměl zahalené ruce, i očividně vdané ženy a já se potila pod svým nevhodným doplňkem. Nechtěla jsem ale Martina shodit jeho nepřesnou informovanosti a poctivě se dál upalovala za živa. Pyramidy byly ohromné, jen kdyby se i Martin trochu uvolnil a neustále mě nehlídal jako by mě měl každou chvíli někdo unést. Začala jsem pochybovat o vhodnosti výběru země na naše líbánky. Dokud jsme byli na pokoji, choval se ke mně mile a pozorně. Ale pokaždé, jakmile jsme překročili práh našeho pokoje, byl velmi majetnický a div že jsem mohla jít sama na záchod. Jeden den, když jsem ležela u bazénu se ke mně najednou otočila pani ležící vedle mě. Slyšela, že jsme také Češi a chtěla si jen popovídat. Začal jsem ji vysvětlovat, že máme líbánky a ukázala směrem k baru, kde můj muž zrovna objednávál pití. Ona mi zase představila svého muže, který ležel vedle ní a tak jsme si začli všichni povídat o krásném počasí a úžasném hotelu. Martin už se k mám blížil s našimi nápoji a já ho chtěla představit. Bylo milé se tu pobavit s někým jiným, kdo mluví stejnou řeči. Martin mi ale hned po seznámení oznámil, že půjdeme na pokoj, protože už je na něj toho sluníčka nějak moc. Bylo mi trochu trapné, že se s nimi ani pořádně neseznámil, ale šla jsem radši na pokoj, co kdyby to byl úpal. Zřejmé by i vysvětloval jeho zvláštní chování v posledních dnech.

Celé naše líbánky byla vlastně velmi zvláštní a kdykoli jsem se ho zeptala na důvodu jeho chování, vždy mi odpověděl, že má z této země strach a chce být jen opatrný. Jeho opatrnost ale spočíval v mé naprosté izolaci od okolního světa a kdykoli se na mě snažil kdokoli promluvit, ihned buď zasáhl do hovoru, nebo z nějakého důvodu zrovna musel zpátky na pokoj. A já samozřejmě s ním. Když jsem jeden den opět potkala tu pani, co jsme si povídali u bazénu, radši jsem na ni jen kývla a šla dál. Bylo mi to trapné, ale nedokázala jsem si ani představit jak trapné by bylo chování Martina, kdybych se s ní pokusila konverzovat. Ona si to ale zřejmě vyložila po svém a do konce našeho pobytu se mi vyhýbala. Naposledy jsem s ní mluvila při odletu na letišti, kde mě Martin nechal dvě minuty samotnou, než si zašel pro něco do obchodu.
"Nechci vás strašit, ale dávejte si na svého manžela pozor. S manželem jsme vás nějakou chvíli pozorovali a jeho chování k vám není hezké. Nechci vás nijak urazit, ale nevypadáte zrovna jako šťastni novomanželé." najednou se ke mě naklonila ta žena a já vůbec nechápala, co mi to vykládá.
"Manžel je jen nesvůj v cizí zemi a omlouvám se, jestli se k vám choval nevhodně, ale všechno je v pořádku, máte zbytečnou starost." snažila jsem se vlastně přesvědčit i sama sebe. Pravdu měla v tom, že jeho chování bylo opravdu divné, ale já to stále přikládala naší dovolené a věřila, že až budeme doma, budeme mít spokojené manželství, jaké jsme si vysnívali.