Night w Tendo

26.

,,Ale teď to nebude rychlovka Babe."

Už to je měsíc co jsme s Dominikem opět spolu. Dneska máme jet za jeho rodiči na víkend. Celkem se bojím že mě nevezmou jaká jsem.

,, Zlato už jseš?" Křikne na mě Dominik z obýváku.

,,Zlato? Co se děje prosimtě." Klekne si ke mně Nik a zvedne mi tvář do jeho obrovské ruky.

,,Neplač, a řekni co se děje."

,,Domi co když mě nebudou mít rádi?"

,,Blázníš? Tebe budou milovat a když ne odjedem hned pryč až řekneš. Taky nejsem nejlepší syn, a nic si z toho nedělám mám teď vše co potřebuju."

,,Dobře děkuju lásko."

,,Vůbec neděkuj, nemáš vůbec za co."

Umyju si obličej a namaluju se. Vzala jsem si na sebe černé šaty a k tomu tenisky. Nevypadá to moc vhodně, ale v kufru mám ještě zabalený podpadky protože máme jít na večeři. Když sem byla hotová vylezla jsem z koupelny. Dominik se odtrhl od mobilu. Nemohl uhnout pohledem. Přišel ke mně blíž a políbil mě na tvář.

,,Sluší ti to Sanny."

,,Děkuju, tobě taky."

Odcházíme z našeho společnýho bytu. Nejspíš sem vám o tom ještě neřekla, ale přestěhovali jsme se spolu do bytu nad Jakubem. A když se pohadáme jeden z nás jde vždycky spát ke Kubovi. Většinou je to Dominik, ale teď se moc nehádáme.

Dojeli jsme na místo. Byl to větší barák za Pardubicema. Bála jsem se strašně nebudu kecat, ale Domčova podpora byla silnější a uklidnila mě.

,,Ničeho se neboj, když tak pojedem neřeš to. Sluší ti to takže se neboj Babe."

Dominik zazvoní na bílej moderní barák. Ve dveřích se objeví starší žena. Měla stejné oči jako Dominik.

,,Ahoj mami."

,,Domi ahoj, dlouho jsem tě neviděla strašně si vyrostl. A koho nám tu vedeš."

,,Mami tohle je Sandra moje přítelkyně, San tohle je moje máma." Představí nás Dominik

,,Těší mě, klidně mi říkej Iveta."

,,Taky mě těší."

Vejdem dovnitř do baráku. Vonilo to tam po levandulích. Cítila jsem se tam příjemně. V obýváku sem viděla staršího muže, nejspíš táta.

,,Nazdar Dominiku."

,,Čau."

,,Kdo to je?"

,,Sandra moje přítelkyně, tohle je můj táta."

,,Michal." Řekne starší muž.

,,Těší mě." Pohled Michala mi připomněl Miroslava. Ztuhla jsem uprostřed obýváku. Najednou jsem se ocitla nejspíš na zahradě.

,,Jseš v pohodě?" Zeptá se mě Michal.

,,Uh jo já se musím projít kde je Dominik?"

,,Šel s mámou někam."

,,Dobře tak já se jdu projít."

Vůbec to tu neznám, ale někam sem prostě šla. V blízkosti Michala jsem se necítila komfortně, doufám že to Domčovi nebude vadit. Spíš mu to neřeknu.

Šla jsem někam do kavárny. Bylo to tam na způsob devadesáték. Objednala jsem si Latte a sedla si ven na terasu. Měla jsem výhled na Pardubické náměstí.

,,Hele Dominiku není to ta Sandra tam?" Řekne mi máma.

,,Jo je co tu vůbec dělá však to tu nezná."

,,Mě se ptej Dominiku, copak já ji znám?"

,,Jdem za ní."

,,Já jdu domů bolí mě už záda promiň."

,,V pohodě zatím ahoj."

Popíjela jsem si kávu kterou mi před pár minutama donesla servírka a spatřila Dominika.

,,Copak tu děláš sama lásko."

,,Šla jsem se projít."

,,A už jseš v pohodě asi si omdlela nebo co."

,,Jo už jsem v pohodě."