Prisoner ( CZ Doctor Who)

Část druhá: První den

Doctor vyběhl ven dveřmi oné stodoly ve které se zrovna nacházel.

"U všech Gallifreyských polí."

Vydechl a pokusil se vstřebat všechny ty nové informace. Merci stála za ním a jen mlčky přihlížela, jak se vzpamatovává.

"Jak jsem řekla, je mi to líto, ale je to tak."

Poznamenala po chvíli a přistoupila blíž k němu. Muž se na ni otočil a zakroutil hlavou.

"Ne."

"Cože?"

"Prostě ne. Nemám tu být. Daleci mě měli zabít nebo zajmout, ale ne poslat do pracovního tábora. To prostě nedává smysl."

Dívka se zamračila.

"Proč si myslíš?"

"Nejsem jako vy. Nemám tu být."

"Jak nejsi jako my? Myslíš si, že jsi lepší? Tak já ti něco povím. Tady jsi nic, stejně jako já a stejně jako všichni okolo."

Zvýšila hlas a pak se zase usmála.

"Ale klid. To je normální reakce na příjezd sem. Za dva dny už ti to ani nepřijde. Měl si tam venku někoho? Tu, jak si o ní mluvil, Claru?"

Doctor se na ni zakoukal.

"Jsi pozoruhodná. Jak že se jmenuješ?"

"Merci."

"Dobře a dál?"

"Proč vás to zajímá?"

"Jen tak. Jména mi moc nejdou, ale tebe si chci zapamatovat. Tak jaké je?"

"Darknessová."

On se pousmál.

"Zvláštní jméno. Tak dobře, Merci Darknessová, ukaž mi jak přežít."

Merci se usmála a když se náhle ozval dlouhý nízký tón, začala mluvit.

"To co jste teď slyšel bylo povolání do práce."

"Můžeš mi tykat."

"Dobře. Tak pojď."

A rázným krokem se vydala k bráně na druhé straně prostranství. Celý tábor byl plný stodol jako ta ve které se probudil. Bylo víc než zvláštní jak se jeho nová kamarádka chovala. Byla milá, ale jak už stihl zjistit, umí být velmi přímá. A ještě k tomu blond. Doctor za podobných myšlenek došel až k bráně, kde na něj Merci počkala.

"Teď musíš projít. V ruce máš mikročip, v tom místě, kde ti vypálili kód. Dvojí jištění. Při průchodu to zapípá a oni ví, že jsi vešel. Nebolí to."

Doctor kývl a neustále ji pozoroval. Jak může někdo takový vůbec přežít na podobném místě?

Prošel za ní a znova se na ni otočil.

"A teď?"

"Následuj mě."

Nyní už méně energicky se vydala k vstupu do dolů. Doctor moc dobře věděl co bude muset dělat. Daleci potřebují určité kovy a polokovy, aby se mohli opravovat a vyrábět si nové krunýře. Merci se šinula dál a dál až došla ke schodům směrem dolů.

"Drž se mě a zvládneš to. Umím v tom chodit."

Po těchto slovech chytla Doctora za paži a táhla ho za sebou. Ten neprotestoval a druhou rukou si sáhl do kapsy svého saka. Jak předpokládal nebyl tam ani šroubovák ani klíč od TARDIS. Psychopapír mu taky sebrali, takže jediné co mu tam zůstalo bylo jojo a malá tubička léčivé masti. A taky lžíci mu nechali. Se lžící a jojem však z nejstřeženějšího místa ve vesmíru.

"Tady doleva."

Poznamenala ona a zatáhla ho do nejbližší uličky. Do ruky mu vtiskla krompáč a táhla ho dál. Strop byl tak nízký, že i ona musela být skrčená a to dosahovala pouze k Doctorovým ranenům. Na konci si sedla na zem a začala kutat do skály.